Poslanecká sněmovna, respektive koaliční a komunističtí poslanci vládě opět odsouhlasili prodloužení nouzového stavu, tentokrát do Vánoc. Jedná se již o rituál, přesto je zřejmé, že se v něm teprve teď rozpadají i zbytky širší politické shody. Česká republika zatím na své chmurné pouti směřuje k asi nejnebezpečnějším vánočním prázdninám v historii.

Vláda chtěla nouzový stav prodloužit od dvanáctého prosince o třicet dní. KSČM žádala omezení začátkem Štědrého dne, lidovci by prodloužili o týden, ovšem s podmínkou navýšení kompenzací pro živnostníky na dvacet tisíc korun měsíčně. Marian Bojko (JAP) bezvýsledně volal po jeho okamžitém ukončení. Po mnohahodinové rozpravě podle očekávání uspěli komunisté. Pro vládní koalici ANO a ČSSD představovala kompromisní varianta jediné východisko.

Před poslance přišel prodlužování nouzového stavu jako obvykle hájit premiér Andrej Babiš (ANO). „Opakuji, že prodloužení je důležité hlavně proto, abychom mohli ochránit naše spoluobčany. Věřím, že najdeme pochopení u opozice a že nás podpoří,“ shrnul v tématicky rozkročeném projevu zmiňujícím mimo jiné důležitost blížícího se očkování.

Podrobnější a souvislejší argumentaci přednesl ministr zdravotnictví Jan Blatný (nestr. za ANO). Původně měl následovat předsedy opozičních stran s přednostním právem, ti ale ministra pustili před sebe.

„Domnívali jsme se, že epidemie brzdila — že se sice brždění zpomalilo, ale trvá. (…) Z modelů, jež používáme k úspěšným predikcím [ale] vyplývá, že k 15. prosinci se bude počet nově diagnostikovaných osob pohybovat mezi pěti a devíti a půl tisíci denně, ke konci roku mezi pěti a patnácti tisíci. Záleží v podstatě na tom, jak se bude epidemie chovat, a ta se bude chovat podle toho, (…) jak se budeme chovat my,“ shrnul Blatný.

Konstatoval, že vládní opatření se dodržují jen v omezené míře. Rizikové skóre PES nyní navyšuje jak nárůst reprodukčního čísla nákazy nad jedna, tak mírný vzestup dalších parametrů: počtu pozitivních na sto tisíc obyvatel i nakažených seniorů. V úhrnu je PES nad hranicí čtvrtého stupně pohotovosti, místně ještě výše.

Podle ministra jsme v bodě obratu, jako když epidemie kulminovala — ovšem tentokrát míříme vzhůru. Tempo včetně míry hospitalizací a úmrtí se má odvíjet od toho, zda se „budeme pohybovat v rozumném a dlouhodobě udržitelném stavu“. Blatný uvedl, že potřeba restrikcí skončí, jakmile pomine komunitní šíření a čísla klesnou k pěti stům nakaženým denně. Tehdy v rámci nejmírnějšího stupně PES pomine potřeba nouzového stavu.

Opozice je stále popuzenější, vše se točí v kruhu

Větší část opozice opět kritizovala absenci dlouhodobé strategie, vládní zmatky, nedostatečné kompenzace pro podnikatele či nízkou náhradu mezd zaměstnancům v karanténě. Všechna vládní pochybení podle poslanců již překročila únosnou mez, do níž se dalo s prodlužováním nouzového stavu alespoň pragmaticky souhlasit.

Předseda STAN Vít Rakušan zkritizoval jak chaos posledních týdnů, tak nedostatečné testování a sociální nejistotu provázející odpovědné jednání v případě nákazy. „Lidé budou hledat cesty, jak se [testování a izolaci] vyhnout,“ podotkl. Vyzval ale premiéra, aby přestal občany obviňovat z nezodpovědnosti, a raději našel způsob, jak jim pomoci.

Předeslal také, že vládní očkovací plán — tedy naše jediná dlouhodobá perspektiva — má trhliny. Rakušan srovnal situaci s Německem, jež oproti nám již nyní chystá vakcinační centra a vyčleňuje lékaře specializované přímo na očkování. Logistika u nás podle něj není správně naplánována, kraje nemají pokyny a pokud by se vláda rozhodla zaúkolovat vakcinací praktiky, ti by na jaře po většinu své pracovní doby nemohli dělat nic jiného.

Předseda Pirátů Ivan Bartoš připomenul, že nouzový stav trvá téměř sedmdesát dní, tedy déle než na jaře. Vláda přesto neplní úkoly vznášené Sněmovnou, nedaří se jí pomoci lidem v ekonomické tísni a poučit se z chyb. Bartoš se vymezil i proti neustálým Babišovým půtkám s primátorem Prahy, Zdeňkem Hřibem (Piráti), a snaze obviňovat Pražany z nepříznivého vývoje nákazy.

Na příval výtek reagoval ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD). „Nouzový stav je pouze právní rámec, který umožňuje vládě s epidemií účinně bojovat,“ opakoval takřka doslova, co říkal při podobných schůzích v minulosti. Podotkl, že opozice ve svém odporu spoléhá na odpovědnost vlády s komunisty.

Opozičí lídry označil „za pokrytce, pokud doufají, že to za ně odhlasuje někdo jiný. Za nezodpovědné šílence v případě, že to myslí vážně a myslí si, že nouzový stav nepotřebujeme.“

Opakování nemůže udělat z nouzového stavu normu

Prodlužování nouzového stavu jsme nedávno označili za „úmorný rituál bez alternativy“. To trvá, obsah rituálu se ale poněkud proměnil. Jistě, role jsou stále rozdělené: premiér jednání začíná poněkud chaotickými apely a v průběhu si začne stěžovat, že opozice a sněmovní procesy vše jen komplikují. Hamáček působí pragmaticky, zdůrazňuje apolitickou potřebu nouzových opatření a dává najevo, že opoziční výtky pokládá z velké části za zbytečné.

Ministr zdravotnictví se snaží vysvětlovat, usmiřovat, hledat společnou půdu. Většina opozice proti němu nic zásadního nemá, ale nemůže vystát Babiše, vládní zmatky a arogantní sklon zpochybňovat význam sněmovní rozpravy. Ale zatímco dříve byla ochotná nouzový stav alespoň v omezené míře prodlužovat, nyní už jí trpělivost došla. ANO s ČSSD se tak poprvé musí plně spoléhat na komunisty.

Ti vládu nepotopí, ale od jara připomínají svůj vliv tím, že pravidelně využívají zvláštní pozice k prosazení vlastní varianty nouzového stavu: vždy kratší než vládní, ale delší než opoziční. Nyní význam KSČM ještě narostl. Jejích přesně 7,5 procenta mandátů koncentruje neúměrnou moc. Vláda nemá na výběr. Dokonce lze dát za pravdu Hamáčkovi, že na komunisty de facto spoléhá i opozice, jež ví, že se nouzový stav musí prodloužit, avšak nechce si špinit ruce.

Že ztratila poslední ochotu ke kompromisům, ale není rozmar. Projevy liberálních politiků jsou sice v poslední době obzvlášť rozhořčené a zvýšený odpor k nouzovému stavu diskutabilní, nicméně za eskalaci může skutečně především vláda.

Jak si stěžovala předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, vláda navzdory opakovaným žádostem poslanců poskytuje jen vágní a krátkodobé výhledy. I věcné výzvy často ignoruje, což Babiš ještě podtrhuje výpady vůči sněmovní „žvanírně“ či urážkami oponentů.

Ano, jednání jsou mnohahodinová, občas se točí v kruhu a prokládá je stále častěji — především ze strany nacionalistů — prázdné kverulantství. Ale vláda k nim nemůže přistupovat jen jako k drobné nepříjemnosti, „provozní události“, již musí přečkat, aby pokračovala v krasojízdě.

Pokud nezohlední věcné námitky opozice, jako je nyní nový návrh alternativního PES, nemůže se divit, že zůstává osamocena s KSČM. A že politické napětí roste.

Nakolik je takový přístup pochybný, ilustruje jeden důležitý detail. Některé ministry v čele se stále novým Blatným nevynesly do funkce hlasy voličů, ale rozhodnutí premiéra. To není přímo špatně, ale při sněmovních debatách si dotyční musí uvědomit, že kteréhokoli z otravných opozičníků volilo nesrovnatelně více lidí.

Ministr zdravotnictví to zřejmě reflektuje. Má-li ale Česká republika projít krizí s alespoň základní společenskou kohezí a plánem, Blatný nemůže sloužit jen jako fíkový list autokratickým sklonům premiéra.

Jak hluboko jsme v králičí noře? Nikdo neví

Vláda potřebuje stabilizovat situaci a najít alespoň nějakou řeč s opozicí hlavně proto, že martyrium nouzového stavu není u konce. Do 23. prosince se musí zopakovat bez ohledu na číkoli názor. Blatný zmiňoval jako podmínku návratu do normálu zastavení komunitního šíření nového koronaviru, respektive 3500 nově odhalených případů týdně. To je nyní zcela absurdní číslo.

Týdenní medián nově pozitivně testovaných směřuje k pěti tisícům denně. Středeční hodnota, 6402, je nejvyšší od zhruba poloviny listopadu. Není důvod, aby se stoupání zastavilo, dost možná naopak. Ani nyní se ještě do nárůstů plně nepromítá otevření restaurací z minulého týdne: to lze očekávat až za pár dní, vzhledem k pravidelnému propadu testování o víkendu možná až po neděli.

Nynější situaci v plném rozsahu neznáme. Podle sociologických dat projektu Život během pandemie se málo testuje i trasuje, přičemž problém není ani tak v kapacitách, jako spíše v jejich využívání. Lidé se vyhýbají karanténám, čímž již tak kusá data komplikovaná i přirozeným zpožděním ještě dále matou.

Příčinu nelze odbýt povzdechem nad nezodpovědností. „Pokud na pozitivním testu výrazně tratí zaměstnanci i zaměstnavatelé, bude vůle k testování stále minimální. Finanční motivaci pro izolaci i karanténu proto doporučovala i Národní ekonomická rada vlády,“ konstatuje v aktuální zprávě Centrum pro modelovaní biologických a společenských procesů.

„Pracující respondenti [sociologických šetření] přecházejí na nemocenskou, kde dostávají šedesát procent redukovaného základu mzdy — většinou jen polovinu hrubé mzdy,“ dodává. Podobně se vyjadřuje i končící koordinátor národního testování Marián Hajdúch. Výsledkem únavy, ekonomické tísně a nedostatečné vládní reakce je extrémní a nebezpečná nejistota.