Nouzový stav jako „provozní událost“. České hledání covidového dna pokračuje

Jan Kašpárek

Vládní a komunističtí poslanci schválili prodloužení nouzového stavu do Vánoc, tentokrát za otevřeného nesouhlasu opozice. Epidemie covid-19 mezitím opět nabírá nepříznivý trend — kam nás přes svátky dovede, lze jen s obavami odhadovat.

Snad je nejpříznačnější ilustrací stavu, v němž jsme se ocitli je fakt, že pokud jde o nouzový stav vláda i opozice, byť jedni i druzí jiným způsobem, spoléhají na komunisty. Repro DR

Poslanecká sněmovna, respektive koaliční a komunističtí poslanci vládě opět odsouhlasili prodloužení nouzového stavu, tentokrát do Vánoc. Jedná se již o rituál, přesto je zřejmé, že se v něm teprve teď rozpadají i zbytky širší politické shody. Česká republika zatím na své chmurné pouti směřuje k asi nejnebezpečnějším vánočním prázdninám v historii.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Vláda chtěla nouzový stav prodloužit od dvanáctého prosince o třicet dní. KSČM žádala omezení začátkem Štědrého dne, lidovci by prodloužili o týden, ovšem s podmínkou navýšení kompenzací pro živnostníky na dvacet tisíc korun měsíčně. Marian Bojko (JAP) bezvýsledně volal po jeho okamžitém ukončení. Po mnohahodinové rozpravě podle očekávání uspěli komunisté. Pro vládní koalici ANO a ČSSD představovala kompromisní varianta jediné východisko.

Před poslance přišel prodlužování nouzového stavu jako obvykle hájit premiér Andrej Babiš (ANO). „Opakuji, že prodloužení je důležité hlavně proto, abychom mohli ochránit naše spoluobčany. Věřím, že najdeme pochopení u opozice a že nás podpoří,“ shrnul v tématicky rozkročeném projevu zmiňujícím mimo jiné důležitost blížícího se očkování.

Podrobnější a souvislejší argumentaci přednesl ministr zdravotnictví Jan Blatný (nestr. za ANO). Původně měl následovat předsedy opozičních stran s přednostním právem, ti ale ministra pustili před sebe.

„Domnívali jsme se, že epidemie brzdila — že se sice brždění zpomalilo, ale trvá. (…) Z modelů, jež používáme k úspěšným predikcím [ale] vyplývá, že k 15. prosinci se bude počet nově diagnostikovaných osob pohybovat mezi pěti a devíti a půl tisíci denně, ke konci roku mezi pěti a patnácti tisíci. Záleží v podstatě na tom, jak se bude epidemie chovat, a ta se bude chovat podle toho, (…) jak se budeme chovat my,“ shrnul Blatný.

Konstatoval, že vládní opatření se dodržují jen v omezené míře. Rizikové skóre PES nyní navyšuje jak nárůst reprodukčního čísla nákazy nad jedna, tak mírný vzestup dalších parametrů: počtu pozitivních na sto tisíc obyvatel i nakažených seniorů. V úhrnu je PES nad hranicí čtvrtého stupně pohotovosti, místně ještě výše.

Podle ministra jsme v bodě obratu, jako když epidemie kulminovala — ovšem tentokrát míříme vzhůru. Tempo včetně míry hospitalizací a úmrtí se má odvíjet od toho, zda se „budeme pohybovat v rozumném a dlouhodobě udržitelném stavu“. Blatný uvedl, že potřeba restrikcí skončí, jakmile pomine komunitní šíření a čísla klesnou k pěti stům nakaženým denně. Tehdy v rámci nejmírnějšího stupně PES pomine potřeba nouzového stavu.

Opozice je stále popuzenější, vše se točí v kruhu

Větší část opozice opět kritizovala absenci dlouhodobé strategie, vládní zmatky, nedostatečné kompenzace pro podnikatele či nízkou náhradu mezd zaměstnancům v karanténě. Všechna vládní pochybení podle poslanců již překročila únosnou mez, do níž se dalo s prodlužováním nouzového stavu alespoň pragmaticky souhlasit.

Předseda STAN Vít Rakušan zkritizoval jak chaos posledních týdnů, tak nedostatečné testování a sociální nejistotu provázející odpovědné jednání v případě nákazy. „Lidé budou hledat cesty, jak se [testování a izolaci] vyhnout,“ podotkl. Vyzval ale premiéra, aby přestal občany obviňovat z nezodpovědnosti, a raději našel způsob, jak jim pomoci.

Předeslal také, že vládní očkovací plán — tedy naše jediná dlouhodobá perspektiva — má trhliny. Rakušan srovnal situaci s Německem, jež oproti nám již nyní chystá vakcinační centra a vyčleňuje lékaře specializované přímo na očkování. Logistika u nás podle něj není správně naplánována, kraje nemají pokyny a pokud by se vláda rozhodla zaúkolovat vakcinací praktiky, ti by na jaře po většinu své pracovní doby nemohli dělat nic jiného.

Předseda Pirátů Ivan Bartoš připomenul, že nouzový stav trvá téměř sedmdesát dní, tedy déle než na jaře. Vláda přesto neplní úkoly vznášené Sněmovnou, nedaří se jí pomoci lidem v ekonomické tísni a poučit se z chyb. Bartoš se vymezil i proti neustálým Babišovým půtkám s primátorem Prahy, Zdeňkem Hřibem (Piráti), a snaze obviňovat Pražany z nepříznivého vývoje nákazy.

Na příval výtek reagoval ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD). „Nouzový stav je pouze právní rámec, který umožňuje vládě s epidemií účinně bojovat,“ opakoval takřka doslova, co říkal při podobných schůzích v minulosti. Podotkl, že opozice ve svém odporu spoléhá na odpovědnost vlády s komunisty.

Opozičí lídry označil „za pokrytce, pokud doufají, že to za ně odhlasuje někdo jiný. Za nezodpovědné šílence v případě, že to myslí vážně a myslí si, že nouzový stav nepotřebujeme.“

Opakování nemůže udělat z nouzového stavu normu

Prodlužování nouzového stavu jsme nedávno označili za „úmorný rituál bez alternativy“. To trvá, obsah rituálu se ale poněkud proměnil. Jistě, role jsou stále rozdělené: premiér jednání začíná poněkud chaotickými apely a v průběhu si začne stěžovat, že opozice a sněmovní procesy vše jen komplikují. Hamáček působí pragmaticky, zdůrazňuje apolitickou potřebu nouzových opatření a dává najevo, že opoziční výtky pokládá z velké části za zbytečné.

Ministr zdravotnictví se snaží vysvětlovat, usmiřovat, hledat společnou půdu. Většina opozice proti němu nic zásadního nemá, ale nemůže vystát Babiše, vládní zmatky a arogantní sklon zpochybňovat význam sněmovní rozpravy. Ale zatímco dříve byla ochotná nouzový stav alespoň v omezené míře prodlužovat, nyní už jí trpělivost došla. ANO s ČSSD se tak poprvé musí plně spoléhat na komunisty.

Ti vládu nepotopí, ale od jara připomínají svůj vliv tím, že pravidelně využívají zvláštní pozice k prosazení vlastní varianty nouzového stavu: vždy kratší než vládní, ale delší než opoziční. Nyní význam KSČM ještě narostl. Jejích přesně 7,5 procenta mandátů koncentruje neúměrnou moc. Vláda nemá na výběr. Dokonce lze dát za pravdu Hamáčkovi, že na komunisty de facto spoléhá i opozice, jež ví, že se nouzový stav musí prodloužit, avšak nechce si špinit ruce.

Že ztratila poslední ochotu ke kompromisům, ale není rozmar. Projevy liberálních politiků jsou sice v poslední době obzvlášť rozhořčené a zvýšený odpor k nouzovému stavu diskutabilní, nicméně za eskalaci může skutečně především vláda.

Jak si stěžovala předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, vláda navzdory opakovaným žádostem poslanců poskytuje jen vágní a krátkodobé výhledy. I věcné výzvy často ignoruje, což Babiš ještě podtrhuje výpady vůči sněmovní „žvanírně“ či urážkami oponentů.

Ano, jednání jsou mnohahodinová, občas se točí v kruhu a prokládá je stále častěji — především ze strany nacionalistů — prázdné kverulantství. Ale vláda k nim nemůže přistupovat jen jako k drobné nepříjemnosti, „provozní události“, již musí přečkat, aby pokračovala v krasojízdě.

Pokud nezohlední věcné námitky opozice, jako je nyní nový návrh alternativního PES, nemůže se divit, že zůstává osamocena s KSČM. A že politické napětí roste.

Nakolik je takový přístup pochybný, ilustruje jeden důležitý detail. Některé ministry v čele se stále novým Blatným nevynesly do funkce hlasy voličů, ale rozhodnutí premiéra. To není přímo špatně, ale při sněmovních debatách si dotyční musí uvědomit, že kteréhokoli z otravných opozičníků volilo nesrovnatelně více lidí.

Ministr zdravotnictví to zřejmě reflektuje. Má-li ale Česká republika projít krizí s alespoň základní společenskou kohezí a plánem, Blatný nemůže sloužit jen jako fíkový list autokratickým sklonům premiéra.

Jak hluboko jsme v králičí noře? Nikdo neví

Vláda potřebuje stabilizovat situaci a najít alespoň nějakou řeč s opozicí hlavně proto, že martyrium nouzového stavu není u konce. Do 23. prosince se musí zopakovat bez ohledu na číkoli názor. Blatný zmiňoval jako podmínku návratu do normálu zastavení komunitního šíření nového koronaviru, respektive 3500 nově odhalených případů týdně. To je nyní zcela absurdní číslo.

Týdenní medián nově pozitivně testovaných směřuje k pěti tisícům denně. Středeční hodnota, 6402, je nejvyšší od zhruba poloviny listopadu. Není důvod, aby se stoupání zastavilo, dost možná naopak. Ani nyní se ještě do nárůstů plně nepromítá otevření restaurací z minulého týdne: to lze očekávat až za pár dní, vzhledem k pravidelnému propadu testování o víkendu možná až po neděli.

Nynější situaci v plném rozsahu neznáme. Podle sociologických dat projektu Život během pandemie se málo testujetrasuje, přičemž problém není ani tak v kapacitách, jako spíše v jejich využívání. Lidé se vyhýbají karanténám, čímž již tak kusá data komplikovaná i přirozeným zpožděním ještě dále matou.

Příčinu nelze odbýt povzdechem nad nezodpovědností. „Pokud na pozitivním testu výrazně tratí zaměstnanci i zaměstnavatelé, bude vůle k testování stále minimální. Finanční motivaci pro izolaci i karanténu proto doporučovala i Národní ekonomická rada vlády,“ konstatuje v aktuální zprávě Centrum pro modelovaní biologických a společenských procesů.

„Pracující respondenti [sociologických šetření] přecházejí na nemocenskou, kde dostávají šedesát procent redukovaného základu mzdy — většinou jen polovinu hrubé mzdy,“ dodává. Podobně se vyjadřuje i končící koordinátor národního testování Marián Hajdúch. Výsledkem únavy, ekonomické tísně a nedostatečné vládní reakce je extrémní a nebezpečná nejistota.

Kromě nedávného rozvolnění neznáme ještě ani plný efekt otevírání škol. To se podle Blatného zatím zvláště neprojevuje. Nutno ale předpokládat, že je jednak a priori rizikové, jednak se případné šíření viru mezi asymptomatickými školáky bude do zbytku populace projektovat teprve postupně.

Vánoce přicházejí v až úžasně zlém čase

Podle ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislava Duška lze odpovědnou predikci udělat o víkendu. Předběžně se očekává, že číslo R dále poroste, pokud tedy lidé v posledních dnech nezačali nebývale důsledně dodržovat preventivní opatření. Výhledy jsou bídné.

„Je jasné, že pokud chceme uvolňovat omezení bez toho, abychom je později museli opět zavádět, musíme epidemii omezovat jinými prostředky: testováním, trasováním a očkováním. Ani jedna z těchto alternativ u nás bohužel nefunguje a ani se nezdá, že by v dohledné době efektivně fungovat začala,“ konstatuje Centrum pro modelovaní biologických a společenských procesů. Logickým výsledkem tak zřejmě bude další vymykání nákazy a oběti na zdraví i životech.

Před tím varují i lékaři. „Pokud nám nepomůžete, a znovu necháte nemocnice zahltit pacienty s covid-19, pak zdravotníci, v jejichž řadách se šíří pocit nedůvěry vůči krokům vlády i ministerstva zdravotnictví, by již další nápor epidemie nemuseli vydržet,“ píše vládě prezident České lékařské komory Milan Kubek a vyzývá ji k okamžitému zavedení efektivních protipandemických omezení.

Víme, že stagnující počty hospitalizovaných — přesně 4326, z toho 545 ve vážném stavu — odrážejí šíření viru se zhruba čtrnáctidenním odstupem. Nyní narůstající přenos se tedy promítne kolem Vánoc.

Ty vstupují do hry v až neuvěřitelně špatnou chvíli. I pokud ministerstvo školství natáhne vánoční prázdniny k osmnáctému prosinci, jak avizuje Právo, sváteční setkání rodin včetně seniorů (následovaná navíc Silvestrem) mohou vytvořit výbušnou směs, jež exploduje v lednu.

Počet mrtvých v důsledku covid-19 nezadržitelně směřuje k deseti tisícům. Extrémní zátěž nadměrné úmrtnosti nesou senioři, a to i vlivem omezení preventivní či neakutní péče. Jakou daň si vybere prosinec, záleží na zodpovědnosti všech se staršími rodiči nebo prarodiči. Optimismus ale není na místě.

Jak si postěžoval bývalý ministr zdravotnictví, epidemiolog Roman Prymula v rozhovoru pro Seznam Zprávy: „Vy nakrásně můžete vymyslet nějaké nové opatření, které bude mít teoreticky vliv na reprodukční číslo třicet procent, ovšem v reálu to bude třeba jen dvanáct, pokud to velká část lidí nebude dodržovat. Z toho úhlu pohledu je velmi těžké cokoliv predikovat.“

Antigenní testy jsou krokem vpřed, vše ale nezachrání

Vláda chce stávající nebezpečí kompenzovat rozšířením antigenních testů. K těm mají nyní bezplatně přístup učitelé, v důsledku několika vlivů se ale kapacity ani zdaleka dostatečně nevyužívají. 18. prosince mají možnost testu na protilátky dostat všichni. Můžeme jen doufat v co největší zájem.

Výzvou je logistika i projekce výsledků do statistik. Současné antigenní testy jsou poměrně přesné, a hlavně při větším výskytu viru dobře použitelné, v některých případech srovnatelně s PCR. Jiné druhy naopak vykazují vysokou chybovost.

Debata o budoucím zahrnutí antigenů do PES je složitá a měla by vyústit ve změnu interních výpočtů, na nichž stojí výsledné skóre. Dopodrobna zde rozebírat všechny varianty a úskalí nemá význam — klíčová je standardizace kvality užitých testů a balancování statistických výstupů tak, aby PES nezkreslovaly proměnou podílu pozitivních testů, která by neodpovídala realitě, ale jen kvalitě použitého testování.

Zvýšení dostupnosti testování a jeho rozumné zahrnutí do statistik je jistě příznivým krokem, výše popsaná nebezpečí ovšem zatím zdaleka nevyvažuje. Pokud nákaza nečekaně nezeslábne, nelze očekávat, že před svátky vyrazí na testy tolik lidí, aby se přenos viru razantně omezil.

A velké naděje nelze vkládat ani do systémového řešení situace. PES od začátku postrádá několik prvků. V dlouhodobém výhledu mu může scházet dostatečné zahrnutí takzvané disperze, tedy rozprostření infekce v prostoru. Nyní, kdy máme virus všude, jsou ale větším problémem mezní stavy, zvláště zásadní rozdíl mezi třetím a čtvrtým stupněm.

Nedávný ad hoc „stupeň tři a půl“ vynucený nemožností dokola otevírat a zavírat například restaurace — pro něž je něco takového bez diskuse likvidační — vyvolal přesně ten zmatek, kterému měl PES předejít. Je to absurdní tím spíše, že nyní vláda beztak zvažuje přepnutí do plnohodnotného čtvrtého stupně.

Stížnosti na nepředvídatelnost a nedostatek srozumitelné strategie jsme opakovali nesčetněkrát. Lze očekávat, že v dohledné době změna nepřijde, a to ani s očekávaným začátkem očkování proti covid-19.

Pandemie společnost zkouší již déle než devět měsíců. Zdá se, že teprve nyní zjišťujeme, jak hluboko v jejím nezvládání můžeme klesnout. A bohužel všichni tušíme, že na dno jsme ještě nenarazili.

Diskuse