Česká republika kvůli zhoršení epidemické situace směřuje do improvizovaně vytvořeného „stupně tři a půl“ stále ještě nového systému PES. Souběžně s tím ale volnější stupeň tři teprve dosáhl na školy. Ministerstvo školství pracuje s jakýmsi vlastním PES, a zatímco se tedy opatření ve zbytku země zpřísňují, do škol v pondělí zamířili středoškoláci, učni, studenti vyšších odborných škol či vysokoškolští prváci.

Samozřejmě jsou zde různé výjimky a podopatření. Na středních školách, učilištích, konzervatořích a vyšších odborných školách se mají poloviny osazenstva střídat vždy po týdnu. Vysokoškoláci smí do školy, pokud jich nebude v jedné skupině více než dvacet. Jazykové a základní umělecké školy mohou poskytovat lekce deseti lidem najednou. Nadále se nemá provozovat tělocvik ani hudební výchova — tedy kromě škol, jež ji mají jako hlavní náplň.

V praxi se tak učitelé nově věnují současně prezenční i distanční výuce. Vysoké školy situaci řeší po svém a mnohdy obnovují pouze praktické semináře. Celkově jsou pravidla složitá a výsledné nastavení se mění prakticky každý týden. Jediná zařízení, jichž se omezení nedotkla, jsou školky. Vyjma těch lesních.

Řada rodičů i učitelů je s vývojem nespokojená. Tím spíše, že není zcela jisté, zda všechny školy vydrží otevřené, nebo se komplikovaný proces restrikcí a uvolňování bude opakovat. Leckdo se ptá, zda má omezování výuky vůbec smysl — a to zvláště u základních škol či nižších stupňů škol středních. Když se zavíralo na jaře, panovaly obecné obavy. Následně se ale ukázalo, že dětem nový koronavirus působí zdaleka nejméně potíží. Nasnadě je shrnout, jaké poznatky máme nyní.

Ohrožené děti? Snad ne. Ohrožující zřejmě ano

Jak je to tedy s dětmi a přenosem SARS-Cov-2? Stále složité. Platí, že děti v případě nákazy zpravidla vykazují minimální či neznatelné symptomy, které lze zaměnit s běžným „nachlazením“. Zdá se, že v případě vystavení viru mají nižší — pro orientaci můžeme velmi zhruba uvést poloviční — riziko nákazy. Možná jsou i méně infekční, s jistotou to ale říci nelze.

Testy na přítomnost nového koronaviru mezi školáky napříč světem zjistily různé výsledky. Některé studie odhalily i u asymptomatických dětí virovou nálož srovnatelnou s nakaženým dospělým. Podle jiných vědců je obvykle nižší, stejně jako riziko přenosu. V úhrnu víme, že školáci infekční nějakým způsobem jsou. Data ale mají několik úskalí.

V prvé řadě jich není až tak mnoho. Řada materiálů zahrnuje děti jen částečně — jejich počty při průřezových studiích jsou mnohdy malé, tedy náchylné k extrémnějším výsledkům. Lze také očekávat, že zcela asymptomatické případy nákazy, jakých je v nižších věkových skupinách až polovina, jsou testované méně. Z toho logicky vyplývá, že pokud budeme zkoumat děti se symptomy, bude se jednat spíše o nadprůměrně zasažené, nikoli o reprezentativní průřez.

Děti navíc nelze statisticky hodnotit jako dospělé, a to ze zcela prostého důvodu. Zatímco dospělý se většinou může izolovat a když se dozví o kontaktu s nakaženým člověkem, bude (snad) dávat bedlivý pozor na ostatní, s dětmi je okolí stále v mnohem bližším kontaktu. I pokud budou méně infekční fyzicky, stále jsou — odpusťte necitelnou formulaci — infekčnější sociálně.

Závěry také komplikuje to, že v případě komunitního šíření je principiálně obtížné děti coby zdroj přenosu vysledovat, případně zhodnotit, kdo nakazil koho. A i kdybychom se obecně platný závěr pokusili vytyčit, narazíme na definiční potíž: už jen to, co znamená označení „dítě“, je poněkud diskutabilní.

České ministerstvo zdravotnictví — respektive hygienické stanice — ve statistikách nakažených pracuje s věkovou kategorií nula až čtrnáct let, jež je z hlediska vývoje nesmírně široká. Fyzicky, psychicky a do jisté míry zřejmě i průběhem onemocnění covid-19 zde lze jen stěží hledat jeden jmenovatel. Tím spíše, že lidé se po všech stránkách vyvíjejí velmi individuálně.