Už to vypadalo, že některé pojmy patří mezi veteš ideologických válek. Označení „reakční“ patří mezi ně. Zdá se však, že některá politická opatření užití takových pojmů rehabilitují. V Poslanecké sněmovně postoupil do třetího čtení návrh novely zákona o pedagogických pracovnících.

Návrh umožňuje, aby na středních školách, ale nově i na druhém stupni základních škol mohli vyučovat jakýkoli i všeobecně vzdělávací předmět vysokoškoláci, kteří nejsou absolventy oborů s pedagogickým zaměřením. Ředitel školy by je mohl v takových případech svým podpisem učinit na dobu tří let kvalifikovanými. Pokusů snížit „zbytečně náročný“ požadavek na vzdělání učitelů však bylo v minulosti víc.

Úplné vysokoškolské učitelské vzdělání bylo v České republice jako tehdy v jedné z mála zemí uzákoněno velmi brzy, v roce 1946. Jednalo se o mimořádně progresivní krok, který po dlouhá desetiletí požadovali nejen učitelé, ale i pedagogický výzkum, a nakonec i politici. V roce 1964 se pak pedagogické fakulty staly i organizačně součástí univerzit.

Spolu s dalšími takzvanými odbornými fakultami, které připravovaly učitele, se potvrdil vysoký status a prestiž učitelství. Alespoň v jednom důležitém parametru se tak začalo podobat uznávaným profesím, jako jsou lékaři nebo právníci. Srovnání je na místě, protože takzvané pravé či plné profese jsou ty, které se zabývají klíčovými potřebami společnosti, jejichž naplnění nelze zajistit jen nadšením a nápodobou zkušenějších.

Mezi tyto potřeby se tradičně řadí například zdraví, nedestruktivní uspořádání vztahů mezi lidmi a k nim přibylo i zajištění mezigeneračního přenosu a soudržnosti společnosti prostřednictvím vzdělávání. Ve zdůvodňování potřeby speciálního vysokoškolského vzdělání učitelů se nejen u nás v letech po II. světové válce objevoval také argument, že nelze plýtvat „nadáním národa“, a proto všechny děti potřebují kvalifikované učitele.

Poctivě je třeba přiznat, že ne všichni byli uvedeným legislativním vývojem vždycky nadšeni. Například v každé dekádě po roce 1989 se alespoň jednou objevil pokus degradovat úplné vysokoškolské vzdělání jako kvalifikační předpoklad učitele. V diskusi kolem Piťhovy koncepce základní školy v letech 1992—1994 se objevil názor, že přece stačí mít rád děti a na škole najít zkušeného mistra, který v adeptovi učitelství ten oheň pro učitelství zapálí. Tento model, který lze označit jako kvalifikaci nápodobou, se neprosadil.

Variací podobného podceňování vysokoškolského učitelského vzdělání byly po roce 2001 pokusy redukovat studium na bakalářské na základě lidové moudrosti: „Čím mladší žáky vyučujete, tím méně toho potřebujete znát“. Diskuse ve společných pracovních skupinách Akreditační komise vlády České republiky také řešily otázku, zda všichni učitelé potřebují tak vysoké vzdělávání po tak dlouhou dobu.

Opakované souboje se vedly o to, zda je didaktika vůbec věda a jestli nestačí umět jen obor. A zda pedagogické a psychologické přípravy není příliš mnoho. Výsledkem byly spory o podíl praxe studentů učitelství na školách a návrhy na omezení „neužitečné“ teorie.

Podobně byl na začátku končící dekády ve hře evergreen „více praxe, méně uvažování“, který tentokrát nevyústil jen v posilování praxe během studia na vysoké škole. Ale také úvahy o hitu dnešní novely — „odborníci z praxe do škol“.

Nic proti většímu podílu dobře analyzované praxe během počáteční učitelské přípravy. Bez ní poznatky oborové, ale i didaktické nebo psychologické, šustí papírem. Požadavek přiblížit školy praxi a nedostatek učitelů odborných předmětů na středních odborných školách a učilištích vedly k výjimkám.

Ty umožnily působit zejména ve středním školství odborníkům z praxe — ovšem jako nekvalifikovaným. Novelou zákona v roce 2014 tak byla tato možnost uzákoněna taxativně vyjmenovaným skupinám nekvalifikovaných učitelů. Měli možnost si takzvanou profesní část kvalifikace doplňkovým studiem zkompletovat. Odborníci do škol tedy mohou již dnes.

Ostatně již dnes i na základních školách existuje zákonná vstřícnost vůči nekvalifikovaným pracovníkům vyučujícím nejen odborné předměty. Od roku 2004 měli dvakrát pět let na doplnění učitelské kvalifikace či na zahájení studia.