Proč ten údiv nad nedostatkem míst na některých středních školách?
Stanislav ŠtechZdá se, že za nedostatek míst na středních školách nesou vinu primárně kraje. Stát ale ze sebe nemůže odpovědnost sejmout — právě on totiž zodpovídá za koncepci. A současnou situaci bylo možno dávno předvídat.
Na střední školy se letos hlásí rekordní počet 106 tisíc žáků devátých ročníků ZŠ. Média jim říkají „Husákova vnoučata“. Je jich o jedenáct tisíc více než vloni. Ale někdy po roce 2026 jich zase bude o deset tisíc méně. A před 25—30 lety jich bylo více než 180 tisíc: to šlo o „Husákovy děti“, tedy silné ročníky zhruba z poloviny 70. let.
Tímto zdánlivě zmateným úvodem chci jen upozornit na demografickou křivku. Ta je ovšem předvídatelná dlouho dopředu — již od okamžiku, kdy máme údaje o tom, kolik se v kterém roce narodilo dětí. A z ní lze snadno určit poptávku po počtech míst v mateřských, základních i středních školách.
Údaje ovšem vypovídají o statistickém trendu, nikoli o reálné situaci v jednotlivých místech a školách. Takže lze chlácholivě konstatovat, že pro oněch 106 tisíc deváťáků máme připraveno až 200 tisíc míst na všech středních školách v zemi.
V čem je tedy problém? Už v tom, že statistický průměr ukazující, že pro jednoho uchazeče jsou připravena téměř dvě volná místa, nezachycuje nerovnoměrné rozložení poptávky a nabídky.
Jedná se jednak o regionální nerovnováhu. Velký přetlak panuje především v Praze, ve středních Čechách a ve větších městech. Tam i v dalších letech nebude vývoj kopírovat průměrnou demografickou křivku kvůli nárůstu nově se přistěhovavších mladých rodin.
Hezký a pravdivý článek. Jen dodatek k jedné větě, protože čtvrtinový podíl gymnázií na kapacitě českých středních škol nemusí na první pohled působit jako příliš nízký.
Na vysoké školy se každý rok přijímají počty studentů srovnatelné s celkovým počtem maturantů (i když se nejedná o tytéž lidi). A ze všech typů středních škol připraví žáka s jakousi mírou spolehlivosti právě jen gymnázium a lyceum pro úspěšné studium na vysoké škole. Z jednoduchého důvodu: nikoliv optimální, ale stále ještě nejpříznivější podíl češtiny, cizích jazyků a matematiky ve výuce.
Lobbistické žvásty o potřebách praxe (čti o potřebě špatně placených středoškolských kádrů pro krachující fabriku), které blokují růst gymnázií, jsou proto úplně mimo. Zahradnice s maturitou stejně nepůjde dělat do zahrady, ale studovat na filosofickou fakultu -- a tu si zvolí mimo jiné, protože se tam nedělají zkoušky z matematiky a ona netuší, že ve většině sociálních a humanitních věd se neobejde bez solidní znalosti základů matematiky alespoň v gymnaziálním rozsahu -- a nakonec vystuduje, dokonce se z ní třeba stane zajímavá doktorandka (znám jednu takovou), ale bude to pro ni neskutečná dřina, protože dlouho ani nebude vědět, co ji vlastně chybí (a vysoké školy to svým studentům říct nedovedou, prostě určité znalosti a dovednosti očekávají, aniž by si vlastně ujasnily jejich katalog).