Jako obvykle - proběhly přijímačky a vyrojily se "chytré komentáře", které zdůrazňují, že potřebujeme více všeobecného vzdělávání, přijímačky netestují požadované znalosti, děti ze sociálně méně podnětného prostředí nemají šanci. Drtivá většina komentářů nevychází z žádných relevantních dat, ale přání autorů.

1) Střední odborné školy mají minimálně poloviční složku všeobecného vzdělávání, v prvních ročnících spíše větší, v posledních menší. Tudíž do značné míry všeobecné vzdělávání poskytují.

2) Žáci ze sociálně méně podnětného prostředí mají smůlu na sociální systém, ne na školství - jejich rodiny vzdělávání nevěří, protože na dosažení vysokoškolského vzdělání musí studovat přes deset, spíše patnáct let a to jim sociální (ne vzdělávací) systém moc neumožňuje!

3) Všeobecně vidím, že ten ročník, který měl dva roky distanční výuku před přechodem na střední školu (8. a 9. třída), má největší problémy - učit se, zapojit se aktivně do vzdělávání, komunikovat s vrstevníky. A nemá žádné pevné základy, které žáci získávají opakováním před přijímačkami. Takže i to, že přijímačky netestují to, co mají, není pro mne úplně srozumitelné. Co mohu čekat od žáka, který neumí počítat se zlomky, neumí upravit výraz, nedokáže pochopit zadání slovní úlohy - že pochopí funkce, kombinatoriku, pravděpodobnost? Co si slibujeme od dětí, které vyjdou všeobecnou střední školu, ale nepůjdou na vysokou? Že začnou ve dvaceti objevovat řemeslo? Že po střední se budou rekvalifikovat?Jaké profese budou potřebné za deset let a o jaké profese budou mít mladí lidé zájem?

Ad 2) To není buď anebo. Je objektivní nouze o studijní místa na školách poskytujících všeobecné vzdělání. To je selhání školství, protože poptávku dokážeme docela slušně predikovat pět let dopředu.

A důsledky toho školského selhání dopadají sice na všechny děti, ale schopnost bránit se jim jsou téměř přímo závislé na sociálním kapitálu výchozí rodiny.

Ad 3) Pane učiteli, patnáct let jsem přednášel kurs na jednom humanitním oboru. Zlomky tam po maturitě uměla tak třetina, o moderních dějinách neslyšel nikdo nic, když jsem neprozřetelně jeden problém vysvětloval pomocí veršů Františka Gellnera, se zájmem se vyptávali, kdo to je -- a informací, že o něm museli slyšet alespoň ti z nich, kteří chodili na gympl (to jest asi dvě pětiny kruhu) brali jako projev mého vzpomínkového optimismu.

Tak nesvádějte bídnou průměrnou kvalitu středního a základního školství na covid.

Mimochodem z absolventů gymnasií pokračuje ve studiu na vysoké škole setrvale přes než devadesát procent, takže probíráte spíše pseudoproblém. A v těch zbylých cca osmi procentech býval dost vysoký podíl těch, kteří by se sice bez problémů dostali na spoustu vysokých škol, ale objevili půvab řemesla nebo sociální prace. ( Pišu "býval", protože poslední solidnější výzkum, který o tomto zbytku znám, je starý spoustu let, ale pochybuji, že by se to nějak podstatně změnilo).

představte, že příští rok to bude s maturanty o dost horší.

Já jsem chtěl zdůraznit, že přijímací zkoušky jsou minimem zjišťování toho, co žáci zvládají. A volat po jejich uvolnění znamená volat po snížení tohoto minima.

Zkusmo jsem se ptal současných druhaku/třeťáků, co by sami dělali, kdyby zmizel vnější tlak. Naprosté minimum řeklo, že by studovalo to, co je zajímá nebo okolo nich projde jako podnět. Většina už v šestnácti chtěla pracovat. Ale jasně, žádná sociologická studie to není.

Vlastně mi paradoxně potvrzujete, že volání po více všeobecném studiu je nesmysl. Pokud žáci před patnácti lety a během nich měli takové mezery, o jakých píšete, více míst na gymnáziích změnu nepřinese.