↗

Lenka Kollerová působí jako výzkumnice v Národním institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI), je vedoucí vědeckou pracovnicí Psychologického ústavu Akademie věd ČR a odbornou asistentkou na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Výzkumně se zaměřuje zejména na šikanu a vrstevnické vyčleňování a roli učitelů v prevenci těchto negativních jevů. Foto Archiv Lenky Kollerové

Ze studie, kterou jste zpracovávala spolu s kolegy v Národním institutu SYRI, vychází, že vyčleňování z kolektivu má dopad na duševní zdraví. Proč tomu tak podle vás je?

Obecně se ukazuje, že lidé, děti a dospívající obzvlášť, mají základní potřebu přijetí. Ve školním prostředí potřebují najít přátele, cítit, že je tam mají rádi a že do třídního, potažmo i školního kolektivu patří. Když je nějakým větším konfliktem nebo vyčleňováním ze strany vrstevníků toto přijetí narušeno, může to negativně ovlivnit duševní pohodu, vyvolat negativní emoce a také zhoršit naděje do budoucna.

Jak jste definovali vyloučení z kolektivu?

Vyčleňování nebo vyloučení z kolektivu může mít mnoho podob. Nejčastěji se projevuje jako vyčleňování ze skupin a aktivit — například během výuky, kdy se děti nebo dospívající mají rozdělit do týmů, při rozdělování do skupinek na volnočasové aktivity, během oběda nebo o přestávkách.

Ve výzkumu jsme však pracovali s užší definicí vyčleňování. Náš výzkum měl dvě části: ta hlavní definovala vyčleňování jako neochotu spolužáků sedět s někým v lavici. To znamená, že indikátorem bylo: „Kolik spolužáků ve třídě řekne, že vedle mě nechce sedět?“ Jedná se o specifickou podobu vyčleňování, která však může mnoho říct o vztazích ve třídě. Druhá část výzkumu se zaměřila na individuální percepci dětí, kde jsme se ptali například: „Do jaké míry já vnímám, že do školy patřím, že mě tu mají rádi a že si tady mohu najít přátele?“

Je vyčleňování samo o sobě rizikem?

Je, ale neznamená to, že každé dítě nebo dospívající, které zažije vyčleňování, bude mít dlouhodobé nebo závažné potíže. Záleží na intenzitě, trvání a také na dalších faktorech, které dítě může mít a které ho mohou podporovat. Něco jiného je, když mě odmítnou spolužáci ze třídy u oběda, ale budu mít možnost si sednout k vedlejšímu stolu, kde sedí kamarádi, kteří mě mají rádi. V tomto případě většinou vyčlenění přejdu a nic se mi nestane. Pokud mě však někdo dlouhodobě odmítá, odmítá mě celá třída a já se prakticky nemám ke komu připojit, nemám s kým pracovat ve skupině nebo trávit čas po škole, může to mít závažné dopady.

Dá se říct, že vyčleňování z kolektivu je formou šikany?