↗

Nina Nováková argumentuje vlastním užíváním fyzických trestů ve výchově syna: „Naprosto jasný signál, že to bylo správně, je, že syn po plácnutí sice začal třeba plakat, ale pak ke mně běžel se utěšit.“ Foto Pixabay

Fyzické tresty jsou často vnímány jako rychlé a účinné řešení nejrůznějších výchovných situací. Ve skutečnosti ale nepřinášejí do výchovy cokoliv prokazatelně dobrého. Je to zásah do důstojnosti a tělesné integrity dítěte, který může v dítěti narušit pocit bezpečí a důvěry a spolu s tím přispět k rozvoji úzkostí nebo agresivity.

Studie ukazují, že děti, které jsou vystavovány fyzickým trestům, mají častěji problémy s emoční regulací a zvládáním stresu, což se může negativně odrážet i v kvalitě jejich dalších vztahů. „Nastavováním hranic“ fyzickými tresty totiž děti nezískávají dovednosti potřebné pro smysluplné řešení konfliktů. Místo aby se učily, jak konflikt komunikovat a řešit, učí se nesouhlas s druhým řešit pomocí síly, moci a agrese.

Jistě to nutně neznamená, že si negativní následky ponese každý, kdo kdy byl fyzicky potrestán. V naší společnosti jsou i lidé, kteří fyzické tresty od svých rodičů považují za oprávněné a neškodné. To samo o sobě ale rizikovost fyzických trestů nevyvrací.