Předškolní péče o děti: jak se liší v jednotlivých evropských městech?

Gaby Khazalová

Datové vizualizace ukazují, jaké procento dětí v jednotlivých evropských městech navštěvuje školky, jaká je jejich dostupnost ve vybraných hlavních městech a v čem se obecně liší podmínky přijímání dětí do školek a jeslí.

O nedostatku míst v českých školkách se hovoří dlouhodobě. V Praze problém řeší zejména obyvatelé městských částí, kde přibývá čím dál více obyvatel, ovšem tomu neodpovídá stávající infrastruktura občanské vybavenosti. Podle pražského Institutu plánování a rozvoje by to každé dítě mělo mít do školky ideálně do 600 metrů od svého bydliště. Data stejnojmenné instituce ukazují, že ono docházkové pásmo platí pouze pro zhruba 56 procent dětí ve věku tří až pěti let.

Dostupnost školek se obecně považuje za základní nástroj, který má umožnit rodičům chodit do zaměstnání. V roce 2002 stanovila Evropská rada tzv. barcelonské cíle, jež se týkají zařízení péče o dítě. Ty vytyčily dva úkoly pro členské státy: alespoň 33 procent dětí mladších tří let a 90 procent dětí mezi třemi lety a věkem povinné školní docházky by mělo mít přístup k pečovatelským zařízením. Evropská komise loni, tedy o dvě dekády později, tyto cíle aktualizovala prostřednictvím Evropské strategie v oblasti péče. Do roku 2030 by mělo mít 50 procent dětí pod tři roky a 96 procent dětí od tří let do školního věku místo v rámci předškolního vzdělávání a péče.

×
×