Předškolní péče o děti: jak se liší v jednotlivých evropských městech?

Gaby Khazalová

Datové vizualizace ukazují, jaké procento dětí v jednotlivých evropských městech navštěvuje školky, jaká je jejich dostupnost ve vybraných hlavních městech a v čem se obecně liší podmínky přijímání dětí do školek a jeslí.

O nedostatku míst v českých školkách se hovoří dlouhodobě. V Praze problém řeší zejména obyvatelé městských částí, kde přibývá čím dál více obyvatel, ovšem tomu neodpovídá stávající infrastruktura občanské vybavenosti. Podle pražského Institutu plánování a rozvoje by to každé dítě mělo mít do školky ideálně do 600 metrů od svého bydliště. Data stejnojmenné instituce ukazují, že ono docházkové pásmo platí pouze pro zhruba 56 procent dětí ve věku tří až pěti let.

Dostupnost školek se obecně považuje za základní nástroj, který má umožnit rodičům chodit do zaměstnání. V roce 2002 stanovila Evropská rada tzv. barcelonské cíle, jež se týkají zařízení péče o dítě. Ty vytyčily dva úkoly pro členské státy: alespoň 33 procent dětí mladších tří let a 90 procent dětí mezi třemi lety a věkem povinné školní docházky by mělo mít přístup k pečovatelským zařízením. Evropská komise loni, tedy o dvě dekády později, tyto cíle aktualizovala prostřednictvím Evropské strategie v oblasti péče. Do roku 2030 by mělo mít 50 procent dětí pod tři roky a 96 procent dětí od tří let do školního věku místo v rámci předškolního vzdělávání a péče.

×

Míra naštěvování předškolních zařízení se v Evropě značně liší. V současnosti tráví v Dánsku, Nizozemí, Lucembursku, Norsku, na Islandu, ve Francii, Belgii, Švédsku a Portugalsku víc než půlka dětí mladších tří let alespoň hodinu týdně ve formálním zařízení péče o děti. V České republice, Rumunsku a na Slovensku stejný údaj nedosahuje deseti procent. Pro děti mezi třemi lety a věkem povinné školní docházky se na vrcholu statistik nachází Island, Španělsko, Francie, Belgie, Švédsko a Slovinsko, kde více než devadesát pět procent dětí navštěvuje formální pečovatelská zařízení alespoň hodinu týdně. Na opačném konci statistik je Dánsko s Německem, kde kritérium splňuje méně než polovina dětí. Pro první věkovou skupinu je unijní průměr 32,3 % a pro druhou je to 80,5 procent.

Jednou z překážek, která dětem brání navštěvovat zařízení pro předškolní vzdělávání a péči, je dostupnost míst. Řeč je přitom o všech zařízeních, jež dětem poskytují péči a vzdělávání v období mezi narozením a okamžikem, kdy jim začíná povinná školní docházka — o mateřských školách, jeslích a dětských skupinách.

×

Nezáleží však jen na počtu míst. V případě, že dostupná jsou, je podstatné, zda jsou děti do předškolních zařízení vůbec zapisovány. V tomto ohledu uvádějí rodiče vícero faktorů, které pro ně představují komplikace při využívání předškolních zařízení. Mezi ně se krom dostupnosti řadí i cena, přístupnost a kvalita péče.

Z hlediska přístupnosti hraje důležitou roli otevírací doba zařízení. V tomto ohledu se mohou rodiče například v Praze či Bruselu rozhodovat odlišně. Vysoké náklady mohou navíc rodiče a jejich děti zatížit hned dvakrát. Mohou totiž předškolní péči znepřístupnit tím, že rodiče své děti mohou do předškolního zařízení umístit jen na část dne. To platí především v případě rodičů s nižšími příjmy. Sníží se tak potenciální přínos pro jejich děti. Předškolní vzdělávání a péče má totiž právě hlavně u dětí pocházejících ze znevýhodněných prostředí mnohostranný a trvalý kladný vliv na sociální rozvoj a pozdější pracovní uplatnění.

×

Obecně můžeme říct, že klíčový faktor je vnímaná dostupnost. Tedy to, jak snadné přijde rodičům využívat předškolních zařízení. Podle nedávné studie je vnímaná dostupnost vyšší v zemích, ve kterých nejsou povoleny soukromé komerční služby pro děti mezi třemi a šesti lety, v zemích, kde jsou sladěny systémy pro děti od narození do tří a od tří do šesti let, a v zemích se štědrou veřejnou podporou.

Zejména v případě dětí mladších tří let, u nichž je už tak méně pravděpodobné, že budou zapsány v rámci formální péče o dítě, je konečné rozhodnutí rodičů, zda dítě zapsat, ovlivněno i dalšími faktory, jako jsou kulturní normy a možnost požádat další členy rodiny, například prarodiče, o pomoc s péčí o dítě. Sledujeme například značné odlišnosti v tom, jak se ve skandinávských a jihoevropských zemích spoléhá na prarodiče. Studie organizace UNICEF ukazuje, že představy různých kultur o péči o dítě silně korelují s mírou zápisů dětí mladších tří let, zatímco u dětí nad tři roky tento vztah slábne.

Článek vznikl v rámci projektu European Cities Investigative Journalism Accelerator, novinářské sítě evropských medií zaměřující se na témata propojující evropská města. Projekt byl finančně podpořen v rámci programu Stars4media.