Zhruba půl milionu českých domácností. Tolik lidí žilo podle podle aktuální studie v energetické chudobě již na jaře roku 2021. Tedy ještě před rekordním nárůstem cen energií. Cena elektřiny přitom v meziročním srovnání prvního pololetí letošního a loňského roku podle dat Eurostatu stoupla v České republice nejvýrazněji ze všech států sedmadvacítky.

Jak aktuální krize dopadá na evropské domácnosti, můžeme pouze dovozovat, potřebná nejnovější data zatím k dispozici nejsou. Metodik, jak přesně určit, kolik lidí trpí energetickou chudobou, je vícero. Zpravidla se ovšem na evropské úrovni ve výpočtech zohledňují čtyři indikátory: nemůžete-li si dovolit dostatečně vytápět byt, máte-li nedoplatky za účty na energiích, činí-li výdaje na energie vzhledem k příjmům vysoký podíl; a v neposlední řadě máte-li výrazně nízké výdaje na energie oproti mediánu, což může značit, že domácnost je nucena šetřit.

Data se sbírají v rámci šetření EU-SILC zaměřeném na životní podmínky domácností. Zatímco v případě prvních dvou indikátorů jsou data veřejně dostupná za rok 2021, v případě výdajů na energie jsou k dispozici jen data ještě starší.

Z dat za rok 2020 ovšem vyplývá, že nejvíce za energetické komodity a pohonné hmoty dávají ze svých příjmů ty nejchudší domácnosti. Právě ony utrácejí nejvýrazněji za nákup elektřiny. Z toho vyplývá, že je současné zvýšení cen ohrožuje nejvíce. Tento trend platí i v celoevropské statistice, ovšem ne všude. Kupříkladu v Německu nejvyšší náklady ve vztahu k příjmům vykazují středněpříjmové domácnosti.

Dalším problémem je, že data jsou dostupná pouze na úrovni národních států, a nikoliv měst. Snaha sbírat data probíhá na evropské úrovni v rámci kolaborativního projektu Covenant of Mayors, do něhož se samosprávy zapojují s cílem řešit dopady klimatické krize. V rámci metodiky již byly stanoveny indikátory, s nimiž by města a obce měla ve sběru dat pracovat. Podle vyjádření poradního orgánu Energy Poverty Advisory Hub je ovšem konečná fáze projektu naplánována až v příštích letech.

V České republice jsou nejohroženější nájemníci

Z dat za rok 2020 vyplývá, že rozdíl mezi městy a venkovem je klíčový. V evropském průměru totiž za účty na elektřinu vynakládají více výdajů domácnosti na venkově. Studie o energetické chudobě v České republice ovšem poskytuje trochu jiný obrázek. Za nejohroženější regiony identifikovala Prahu a Ústecký a Moravskoslezský kraj. Podle jednoho z jejích autorů, výzkumníka Jana Klusáčka, by se na první pohled mohlo zdát, že vytápět dům je řádově energeticky náročnější, a proto by lidé žijící ve městech na tom měli být lépe. Ve skutečnosti se ale jako nejohroženější skupina ukázali být nájemníci.

„Většina nájemních domů je ve špatném stavu a obecně je populace žijící v nájmu chudší, jak z hlediska příjmů, tak kvůli vysokým cenám nájmů,” vysvětluje Klusáček. Skoro polovinu lidí v energetické chudobě tak již před zvýšením účtů za energie tvořili právě nájemníci. Často se jedná o matky samoživitelky či seniory.

Právě tyto skupiny se podle výzkumu organizace PAQ Research aktuálně nejvíce omezují. „Na spotřebě energií se snaží šetřit domácnosti napříč příjmovými skupinami, nejméně výrazně však vysokopříjmové domácnosti,” uvádí závěry výzkum Život k nezaplacení, uveřejněný na webu Českého rozhlasu. Osmapadesát procent samoživitelů se dle něj omezuje ve vytápění, senioři se zase snaží šetřit tím, že vytápí menší část svého bytu.

Data, která se sbírala v rámci Výběrového šetření Životní podmínky EU-SILC na jaře roku 2021, ukazují, že největší procento lidí, kteří si nemohou dovolit dostatečně vytápět byt, je v Litvě, následované Bulharskem a Řeckem. Právě Řecko, následované Bulharskem, současně vévodí statistice v procentu domácností s dluhy za energie.

Bulharsko a Lucembursko na opačných pólech

Mezi státy najdeme obrovské rozdíly: zatímco v Bulharsku si nemůže dovolit topit více než čtyřicet procent domácností samotných seniorů, v zemích jako Lucembursko nebo Německo toto číslo nepřesahuje tři procenta. Data ukazují, že obecně jsou samoživitelé a samoživitelky s dítětem a právě senioři ohroženější skupinou. Kupříkladu v Německu to ovšem díky státní sociální politice neplatí.

To potvrzuje také expertní studie z roku 2019, která vypočítala takzvaný index energetické chudoby domácností v evropských zemích. Nejlépe z ní vychází Švédsko, zatímco nejhůře právě Bulharsko — tamější domácnosti mají problém jak s dostatečným vytápěním v zimě, tak s letními vysokými teplotami. Se zhoršujícími dopady klimatické krize se přitom ochlazování budov v letních měsících ukazuje být čím dál zásadnější.

Z evropského srovnání obecně vycházejí řádově lépe západní a skandinávské země. Je tomu tak zejména kvůli vyšším příjmům a investicím do řešení energetické chudoby a snižování energetické náročnosti budov. Svou roli ale hraje také geografická poloha.

Kupříkladu Velká Británie a Irsko na tom byly v celkovém srovnání lépe než jihoevropské státy do velké míry proto, že si kvůli tamějšímu podnebí vedly dobře ve statistice udržování obydlí dostatečně chladným v létě. I to se však může změnit. Londýn letos zaznamenal rekordní vedra a sucha.

Zátěž mohou tlumit zásahy státu

Důležitost snižování energetické spotřeby budov vyzdvihuje také česká studie. Minimálně čtyřicet procent českých domácností podle ní bydlí v budovách, jejichž energetická náročnost je „pravděpodobně velmi vysoká“. Česká republika se v tomto ohledu také umísťuje na prvních příčkách žebříčku Mezinárodní agentury pro energii, která srovnává ekonomicky vyspělé země sdruežené v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj — OECD.

Účty za energie tvoří nezanedbatelnou část celkových výdajů na bydlení. Jako základní ukazatel dostupnosti bydlení v dané zemi se používá procento lidí, kteří na bydlení vynakládají více než čtyřicet procent svých příjmů. Data z roku 2021 ukazují, že výrazně nejhůře je na tom Řecko, kde číslo dosahuje takřka třiceti procent. Právě země, jejichž obyvatelé vynakládají na bydlení nadměrnou část svých příjmů, může aktuální energetická krize zasáhnout nejvýrazněji.

Ceny elektřiny pro domácnosti v prvním pololetí letošního roku oproti tomu stejnému období v roce minulém stouply takřka ve všech evropský zemích. V České republice ovšem o dvaašedesát procent — nejvíce ze všech. Za námi následuje Litva a Dánsko, přičemž hlavním důvodem jsou náklady za energie a jejich dodávky.

Naopak v Nizozemí ceny klesly — a je tomu tak zejména kvůli státním zásahům, konkrétně daňovým úlevám. Oproti tomu v Dánsku tvoří právě daňové odvody takřka polovinu ceny, která je v absolutních číslech vyšší než kdekoliv jinde. Státní politika ve vztahu k energetické krizi tak je prakticky všude významným faktorem toho, nakolik ceny stoupaly.

Zajímavostí je, že přestože ceny pro české domácnosti v daném období stouply více než kdekoliv jinde, u cen pro zákazníky mimo domácnosti růst tak výrazný není. V této statistice jsme „až“ na devátém místě.

Podobně ceny plynu pro domácnosti stouply v meziročním srovnání ve všech evropských zemích kromě jediné výjimky — Maďarsku, které ceny dlouhodobě reguluje. Nárůst se pohyboval v rozmezí 67 až 271 procent. Česká republika se nachází v horní polovině žebříčku, nejstrmější nárůst zaznamenalo Estonsko.

Současně je třeba si uvědomit, že srovnání nezohledňuje zastropování cen energií, k němuž Česká republika přistoupila až na podzim. Další otázkou také je, jak se zvyšující cena prakticky promítá v účtech domácností. Země se totiž liší v tom, jakým způsobem domácnosti za energie platí.

Problematické zastropování cen

V České republice podobně jako v Německu funguje systém měsíčních záloh, které se účtují až na konci roku. Dodavatelé se tak snaží zálohy rozprostřít, protože si uvědomují, že vysoký nárazový nedoplatek na konci roku je i pro ně méně výhodný než zvednout měsíční zálohy. V létě si tak typicky domácnost „předplácí“ na zimu, kdy se očekává vyšší spotřeba.

„Při mapování energetické chudoby jsme se zaměřili právě na rok 2021 také proto, že aktuální data budou ovlivněna různými typy smluv s dodavateli, které lidé mají — někteří zafixované, jiným naopak nárazově zálohy výrazně stouply. Data z období před nárůstem lépe zohledňují dlouhodobý trend,“ vysvětluje Klusáček.

Nejvyššího bodu ceny energií na trhu dosáhly v srpnu, nyní již ovšem výrazně klesají. Někteří dodavatelé ovšem přesto zálohy zvyšují až k cenám stropu určeného vládou. Jejich zástupci to odůvodňují dlouhodobými nákupy, které se neodvíjejí od aktuální spotové ceny.

„Pokud by někteří dodavatelé měli forwardové kontrakty na nižší úrovni, a přesto by zálohy dorovnávaly až na strop, tak by to samozřejmě byl etický problém. Data, která by to byla schopná ukázat, ovšem bohužel nejsou k dispozici,“ vysvětluje expert Asociace pro mezinárodní otázky Oldřich Sklenář.

„Že existují subjekty, které se snaží na vzniklé situaci vydělat, dokládá skutečnost, že někteří z dodavatelů vypovídají svým zákazníkům stávající smlouvy se zafixovanými cenami a převádí je buď na aktualizované ceníky, nebo rovnou na spotové ceny. Koncových zákazníků se to vzhledem k existujícímu zastropování přímo nedotkne, ale vzniklý rozdíl je následně hrazen z veřejných financí, tedy z kapes nás všech,“ dodává Sklenář.

Experti předpokládají, že se letošní nárůst cen na ukazatelích energetické chudoby zcela jistě odrazí. „V České republice se navíc dopad zrychlil vlivem pádu Bohemia Energy a dalších menších dodavatelů. Zákazníci s dlouhodobými kontrakty de facto ze dne na den o fixaci přišli, a byli tak vystaveni aktuálním tržním cenám,“ doplňuje expert VŠE Vladimír Kubeček.

Právě nejohroženější skupiny potřebují zejména cílenou, nikoliv plošnou pomoc. Zastropování cen jejich situaci neřeší. „Radikální růst cen nastal ve velmi krátkém čase a chybí mechanismy, které by domácnostem pomohly se s touto situací vypořádat. Energetická chudoba zde byla už předtím, ale zatímco v minulosti zasahovala ty nejohroženější skupiny, nyní se začíná dotýkat i střední třídy,“ uzavírá Sklenář.

Článek vznikl v rámci projektu European Cities Investigative Journalism Accelerator, novinářské sítě evropských medií zaměřující se na témata propojující evropská města. Projekt byl finančně podpořen v rámci programu Stars4media.

Projekt Město/Fórum pro snesitelnější každodennost je výsledkem spolupráce kolektivu 4AM, z. s. a Centra pro média, ekologii a demokracii, z. s. (CMED). Finančně je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštenjska a Norska.