Ministr financí Zbyněk Stanjura se stále častěji nechává slyšet, že období platnosti takzvané windfall tax je „na zvážení“. Naposledy v úterý na svém twitterovém účtu. Podivné manévrování kolem daně z nadměrných zisků energetických firem a bank se neděje poprvé.

Právě před rokem padlo definitivní rozhodnutí, že daň bude platit až od roku 2023. Krok postrádal logiku, protože energetické firmy vykazovaly rekordní zisky z důvodu stoupajících cen energií právě už v roce 2022.

Čistý zisk největší české korporace, holdingu EPH Daniela Křetínského, se za rok 2022 oproti roku předcházejícímu zvýšil zhruba třikrát, jak skupina oznámila letos v květnu. Spočítali jsme, o kolik peněz stát v důsledku Stanjurova podivného rozhodnutí přišel.

Odklad, který stát připravil o desítky miliard

Z jednání vlády v úterý 18. října loňského roku odcházeli — dle jejich bezprostředních vyjádření do médií — někteří koaliční partneři s přesvědčením o shodě na tom, že windfall tax bude platit již pro rok 2022 — což doporučovala Evropská komise a což zejména odpovídalo reálné situaci. Ministr financí Stanjura to však hned na druhý den dementoval.

Co se stalo mezitím, zda šlo o pouhé nedorozumění či zda ODS změnila názor, nelze s jistotou říci. Jisté ale je, že Stanjura nakonec sněmovně skutečně předložil verzi zákona, která daň navrhla zavést až od roku 2023. A poslanci pak zákon v takovéto podobě na počátku listopadu skutečně schválili.

Před schválením ministerstvo financí predikovalo, že daň z neočekávaných zisků může přinést do rozpočtu 85 miliard korun. Svůj výpočet pak později na jaře samo upravilo a začalo hovořit o 28 miliardách. V poslední srpnové predikci uvedlo, že letos stát vybere na windfall tax 48 miliard.

„V září loňského roku při schvalování státního rozpočtu na rok 2023 pracovalo ministerstvo financí s tehdejšími vysokými cenami energií, jejichž budoucí vývoj v letošním roce nebylo možné spolehlivě predikovat,“ vysvětloval v dubnu změnu pro ČTK mluvčí ministerstva Tomáš Weiss. Právě vysoké ceny energií jsou ale přesně tím důvodem, proč se daň z nadměrných zisků vůbec měla zavádět.

Jejím cílem je přinést prostředky do státního rozpočtu v době energetické krize, kdy bylo zapotřebí sociálními příspěvky ulevit spotřebitelům. Současně má ale daň spontánní regulační účinek — odstraňuje motivaci výrobců energií ještě více šponovat ceny, neboť jsou si vědomi, že z nich budou muset odvést řádově vyšší daň.

A právě již v říjnu loňského roku začaly ceny energií v řadě evropských zemí opět klesat. Vyjádření mluvčího ministerstva financí tak potvrzuje logiku, že pokud by stát býval chtěl, aby byla daň co nejúčinnější, dávalo největší smysl zavést ji již pro rok 2022.

Právě vysoké ceny energií jsou navíc hlavním vysvětlením toho, proč výrobci energií jako EPH zaznamenali v onom roce tak rekordní zisky. Nadměrné zisky firem navíc zásadně ovlivnily míru inflace, což letos zpětně potvrdil i Mezinárodní měnový fond. V červnu napsal na svém twitterovém účtu: „K evropské inflaci v posledních dvou letech nejvíce přispěly rostoucí zisky korporací, které navýšily ceny nad rámec prudce stoupajících nákladů na dovážené energie.“

Argumentuje tak rovněž Rada Evropské unie: energetické společnosti dle ní zaznamenaly nadměrné zisky, mnohem vyšší, než jaké mohly očekávat. Evropská komise na členské státy tedy apelovala, aby daň schválily, již loni v březnu — právě s tím, že stihne-li se daň prosadit co nejdříve, nebude zapotřebí řešit její retroaktivitu. Některé členské země tak skutečně učinily.

Během zmatků kolem schvalování daně se proti ní argumentovalo tím, že vytváří nejasné právní prostředí a ohrožuje cenu akcií energetických firem. To je do určité míry možné, ale do kontrastu si lze dát jinou dobře známou situaci, kdy všechny firmy obrazně řečeno běží s nataženou paží za státem, když je naopak postihne nepředvídatelná ztráta — jako například během pandemie. Česká vláda navíc začala daň řešit sama pozdě — v září, přičemž doporučení Komise přišlo již na jaře.

Evropské studie ovšem také upozorňovaly ještě na další aspekt — při přílišném odkladu v zavádění daně se firmy mohou na ni „připravit“. Kupříkladu relokovat zisky — tedy převést část zisků na položky jako zaměstnanecké odměny, které jsou odpočitatelné z daňových nákladů, či více investovat. Letošní příjmy pro státní rozpočet z windfall tax tak mohou být ještě podstatně nižší, než stát očekává i ve své mnohem zdrženlivější predikci.

Jen u EPH stát přišel zhruba o čtyřicet miliard

O kolik stát přišel v důsledku toho, že platnost daně z neočekávaných zisků odložil o rok, a EPH se tak platbě přiměřenější daně vyhnulo? Pro její výpočet je nejdříve třeba stanovit takzvaný nadměrný zisk společnosti, který měl vzniknout bez vlastního přičinění firmy. Jedná se o sumu, o níž zisk společnosti převyšuje její zisk běžný, kterého dosahovala za standardních podmínek v předešlých letech.

Konkrétně se počítá jako rozdíl současného základu daně, tedy zisku, z nějž firma vyměřuje svou daň za daný rok, a průměru základů daně v letech 2018 až 2021, který je následně navýšen o takzvané toleranční pásmo dvaceti procent. A právě výsledný nadměrný zisk se pak následně daní šedesáti procenty, jež se připočítají ke klasické dani z příjmů právnických osob.

Pro vlastní výpočet jsme tedy nejprve museli určit základ daně Energetického a průmyslového holdingu. Nemáme ovšem přístup k informacím z daňových přiznání firmy. Z výročních zpráv společnosti však můžeme vyčíst její zisk před zdaněním.

Vyměřenou daň ovšem ještě mohou ovlivnit opravné položky v účetnictví — jako například nezdanitelné příjmy. V posledních letech nicméně tyto položky razantně nesnižovaly výslednou daň, takže ačkoliv zisk před zdaněním pouze zastupuje skutečný základ daně, pro přibližný odhad hypotetické daně by měl poskytnout směrodatný obrázek.

Z výročních zpráv EPH lze usoudit, že běžný zisk před zdaněním byl v posledních letech asi 1,7 miliardy eur. V loňském rekordním roce nicméně EPH vykázalo zisk před zdaněním téměř 4,7 miliardy eur.

Pokud by tedy český stát zdanil rozdíl těchto položek šedesátiprocentní daní z neočekávaných zisků, přineslo by to do státní kasy asi 1,8 miliardy eur. Použijeme-li průměrný směnný kurz z roku 2022, znamená to, že neuvalením daně z neočekávaných zisků na největší českou firmu přišel stát za rok 2022 o příjmy ve výši více než 44 miliard korun.

Ani velmi konzervativní odhad, který by místo zisku před zdaněním jako základ daně použil zisk po zdanění, by s výslednou sumou nijak zásadně nepohnul. Použití položky zisku po zdanění se jistě může jevit jako neintuitivní vzhledem k tomu, že se snažíme spočítat vyměření daně. Může ale posloužit k tomu, abychom změřili maximální možnou chybu ve výpočtu.

I takový odhad by však společnosti vyměřil daň z neočekávaných příjmů v roce 2022 na takřka 1,5 miliard eur — tedy asi 37 miliard korun. Z toho lze usoudit, že odložením daně přišel český stát o příjmy ve výši zhruba čtyřiceti miliard korun jen u jedné jediné firmy: EPH.

Pro srovnání, o jakou částku se jedná: výnos ze znovuzavedení spoluúčasti zaměstnanců na nemocenském pojištění činí jedenáct miliard. Částka nezdaněná jen firmě EPH přitom odpovídá čtvrtině celého strukturálního deficitu České republiky.

Jistěže by se jednalo pouze o jednorázový příjem do státní kasy. Nicméně právě během uplynulého období dopadala krize životních nákladů na obyvatele nejtíživěji, do velké míry právě v důsledku vysokých cen energií, což stát dostatečně nekompenzoval. Podle studií se v oné době potýkalo třiapadesát procent domácností s obtížemi v důsledku zvýšení energií.

EPH jistě není jedinou energetickou firmou, která ze Stanjurova rozhodnutí profitovala, je jen tou největší. Z našeho výpočtu vyplývá, že suma, kterou by stát vybral od EPH jen za rok 2022, se řádově blíží tomu, co stát predikuje vybrat od všech společností v roce 2023. Zálohy za první tři čtvrtletí stát již vybral letos v září — šestadvacet miliard korun z očekávaných osmačtyřiceti.

Zásadní otázka, na kterou se nám nepodařilo nalézt odpověď, zní: pokud z 18. na 19. října 2022 skutečně ODS změnila na datum výběru daně z nadměrných zisků názor, co ji k tomu přimělo? V každém případě v důsledku odložení výběru o rok přišla Česká republika o desítky miliard. Před pár týdny vláda sněmovnou protlačila „balíček úsporných opatření“, v jehož rámci se prostřednictví často drastických opatření pokouší desítky miliard ušetřit.