Zastánci Evropské unie zleva i zprava se shodnou na málo věcech, ale jednou z nich je přesvědčení, že Evropská unie má fungovat jako společný trh, který umožní firmám oslovovat zákazníky napříč Evropou bez zbytečných překážek.

Shoda zpravidla panuje i na tom, že dotace, které stát, respektive Evropská unie vyplácí firmám na tomto trhu, jej v nějaké míře pokřivují. Méně se už ví, že vyplácení dotací v základu není dovoleno, ale je třeba ho speciálně povolit. Rozhoduje o tom Evropská komise, která má zajistit, aby toto „pokřivování trhu“ nepřekročilo únosnou mez.

Naopak v otázce daní nepanovala nikdy příliš shoda. Řada lidí věří, že Evropská unie ani nemůže mít společné daně. Technicky to není pravda, jak ukazuje například DPH. Část příjmu z každé platby, kterou provedou zákazníci v obchodě, jde přímo do rozpočtu Evropské unie.

O daních se nicméně rozhoduje v Radě Evropské unie na základě jednomyslnosti, a tak se zřídkakdy cokoliv relevantního skutečně schválí, protože vesměs to některý členský stát zablokuje. Několik menších členských států Evropské unie — konkrétně Irsko, Lucembursko a Kypr — se totiž rozhodlo, že se budou chovat jako daňové ráje.

Jejich strategie je jednoduchá: stanovit sazbu daně níže než ostatní státy, a tím přitáhnout firmy odjinud. Přestože jsou tedy daně nižší, tím, že malý stát stáhne firmy z velkého trhu, může mu to na pokrytí vlastních výdajů dobře stačit.

Problém je, že ostatní státy, včetně třeba České republiky, si musí chybějící výnos daně někde vynahradit — a jdou za těmi, kteří se nemohou tak snadno „přestěhovat“ — vždyť který živnostník má čas řešit přeregistraci do nějakého sídla v Irsku?

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie z 10. září tuto nerovnováhu napravuje — uznává, že pokud Irsko vybírá od firmy Apple daň 0,005 procent, je to zkrátka nedovolená podpora, stejně jako kdyby ji dotovalo, a chybějící rozdíl je nutno vrátit. Americká technologická společnost Apple tedy podle rozsudku musí Irsku vrátit 13 miliard eur.

Soudní dvůr Evropské unie je instituce, která rozhoduje o tom, jak pravidla společného evropského trhu vykládat. Svým rozhodnutím otevírá pro Evropskou komisi dveře do budoucna, aby proti podobné praxi zasáhla podobně, jako když zakročila proti neférovému přihrávání dotací ze státního rozpočtu pro vlastní firmy místních oligarchů.

Ano, daně neplatí nikdo rád, zároveň je jasné, že bez daní by moderní stát nemohl fungovat. A i když nás čeká ještě dlouhá cesta, možná se časem dobereme toho, že i před finančním úřadem si budou všichni rovni.