↗

Ukazuje se, že svůj majetek ve fondech kvalifikovaných investorů může mít skrytý prakticky kdokoliv, aniž by bylo možné z veřejných zdrojů zjistit, o koho jde a odkud prostředky pocházejí. Ilustrace Tomáš Hájek

Zhruba šest miliard. Tolik by Česká republika mohla ročně ušetřit, kdyby zrušila daňové úlevy, jež požívají takzvané fondy kvalifikovaných investorů. To ovšem zdaleka není jediná výhoda, která podnikatele — a to zejména zahraniční — s velkým objemem kapitálu na fondech láká.

Ze zjištění, která se opírají o spolupráci s novináři z Investigativního centra Jána Kuciaka vyplývá, že se ve struktuře českých investičních fondů skrývají slovenští oligarchové Jozef Brhel a Norbert Bödör obvinění z korupčních kauz včetně praní špinavých peněz. Peníze pocházející z pochybných aktivit pak dále investují také na českém trhu. Aktivity obou podnikatelů spojuje česká společnost Avant: největší hráč na poli fondů kvalifikovaných investorů, jak sám sebe prezentuje na svém webu.

Avant: lídr na trhu a struktura kryjící slovenské oligarchy

Na zakládání a správu fondů kvalifikovaných investorů se na tuzemském trhu zaměřuje několik společností. Lídrem na trhu je společnost Avant, spravující mimo jiné na osmdesát uzavřených fondů, tedy těch, které nenabízejí své akcie volně k odkupu. Svou podnikatelskou aktivitu zakládá na tom, že investiční fondy spravuje, a právě z jejich administrace jí plynou příjmy. Podle poslední zveřejněné výroční zprávy společnost zaznamenala za rok 2020 výnosy z poplatků a provizí ve výši 114 milionů korun — tedy o třicet milionů více než v předchozím roce.

Do českého povědomí se Avant výrazněji zapsal správou investičního fondu Pavla Krúpy Arca Capital, jehož nekalé aktivity prošetřovala policie. Ale naposled také na podzim v kontextu sestavování nové vlády: kandidát na ministra průmyslu a obchodu za STAN Věslav Michalik se poté, co Seznam Zprávy odhalil, že svůj majetek skrýval v kyperské struktuře, hájil právě tím, že již byznys převedl zpět do České republiky. Do Avantu.

Přestože Michalik na skandál doplatil, jeho argument o převedení majetku zpět do „čistého“ českého prostředí byl všeobecně přijat jako legitimní. „Většina českých podnikatelů za poslední roky začala své firmy ze zemí typu Kypr stahovat zpět do České republiky zejména v souvislosti se zpřísňováním evropské legislativy ohledně daňových rájů,“ vysvětluje bývalý správce jednoho z fondů.

Česká republika tak poskytuje útočiště těm, kteří — ať už kvůli finanční a administrativní náročnosti zakládání firem v daňových rájích či kvůli stoupajícímu tlaku na sociální odpovědnost firem — hledají výhodné daňové prostředí. Podíváme-li se na největší české holdingy, převážná část z nich skutečně končí v daňových rájích. Pro ty o něco menší to už ovšem není tak jednoduché, jak potvrzuje expert-bývalý správce. Těm se nabízí řešení právě prostřednictvím společností jako Avant.

Další výhodou je, že české investiční společnosti jako Avant se navíc stále těší relativně dobrému jménu — na rozdíl od neprůhledných, například kyperských, struktur. „Chce-li někdo vytvořit pochybné daňové schéma, zajde si pro razítko do velké čtyřky (pozn. redakce: poradenské firmy KPMG, Deloitte, PwC, Ernst&Young). Je to způsob krytí. Na stejném principu může fungovat také investiční společnost,“ přibližuje jeden z bývalých zaměstnanců velkých poradenských firem.

Značkou Avantu se zaštiťovali Michalik i Krúpa. „Vše je pod dohledem ČNB,“ uvedl doslova Michalik. A skutečně, samotné založení fondu kvalifikovaných investorů podléhá schválení ČNB, která také zpracovává statistiky o jejich počtech a také o objemech prostředků, které spravují. Jak vyplývá z její Zprávy o výkonu dohledu nad finančním trhem, provádí také kontroly a může udělovat pokuty, ba dokonce fond zrušit.

Jména, která se z veřejných zdrojů nelze dozvědět

O tom, nakolik má ovšem Česká republika skutečně kontrolu nad tím, jací investoři se ve fondech pohybují, ale lze mít vážné pochyby. Dokazuje to odhalení slovenského Investigativního centra Jána Kuciaka. To v srpnu roku 2020 přišlo s informací, že slovenský podnikatel a zákulisní hráč politiky Norbert Bödör, obviněný z praní špinavých peněz, přesunul část svých prostředků právě do českého fondu Private Equity.

Bödör je na Slovensku znám jako blízký spolupracovník bývalého premiéra Fica, a slovenští vyšetřovatelé o něm hovoří jako o postavě, která zákulisně tahala za nitky vedení nejvyšších policejních orgánů. Zmíněné prostředky pochází z komplikovaných schémat řady transakcí na Slovensku, a než přišly do Avantu, procestovaly Kypr i Panamu.

Slovenští novináři podobně našli v případě dvou fondů administrovaných Avantem stopy vedoucí až k tamějšímu oligarchovi Jozefu Brhelovi, obviněnému v korupční kauze Mýtnik. Avant navíc spravuje také další fondy, které Brhelova rodina vlastní přiznaně. Fondy se zabývají zejména obchody se solární energií — podobně jako tomu je v případě rodiny dnes již zesnulého Věslava Michalika.

Zjištění slovenských novinářů naznačují, že oba slovenští podnikatelé skrývají své majetky získané pochybným způsobem v české struktuře investičních fondů. Problému skrytého vlastnictví firem, kdy se podobní hráči schovávají za nastrčené bílé koně, měl na Slovensku zabránit takzvaný Registr partnerů veřejného sektoru, který uvádí informace o skutečných majitelích firem, jež získávají státní zakázky.

Slovenský rejstřík byl spuštěn v roce 2017. Je zajímavostí, že české fondy napojené na oligarchu Brhela byly založeny právě v roce 2017, a právě tehdy se do nich přesunuly majetky z Kypru. Namísto kyperských firem tak v registru figurují jména českých investičních fondů.

Právě v roce 2017 ovšem přesunul své prostředky také Věslav Michalik: z kyperské společnosti Lowfield Investments do českého Avant fondu Valour. Podle vícero odborníků na unijní právo a transparentnost, které Deník Referendum kontaktoval, může být důvodů pro takový přesun v dané době vícero — legislativa týkající se daňových rájů se v posledních letech zpřísňovala v mnoha ohledech.

Zjištění Investigativního centra Jána Kuciaka ukazuje, že některé subjekty se povinnosti zveřejnit své jméno ve slovenském rejstříku stále vyhýbají. Ještě složitější je odhalit skutečnou vlastnickou strukturu z českých zdrojů. Fond totiž nemusí uvádět své skutečné akcionáře — ve výročních zprávách jejich jména zveřejňují pouze některé. V obchodním rejstříku zase v roli jednatelů vystupují zpravidla zástupci administrátora, tedy zaměstnanci společnosti Avant.

V evidenci skutečných majitelů najdeme pouze ty, kteří formálně drží více než pětadvacet procent společnosti. Ani evidence ovšem nemusí skutečného majitele odhalit. Ukazuje to například následující příklad:

Právě fond Private Equity, spojovaný s Norbertem Bödörem, uvádí jako jednoho z aktuálních uživatelů konečných výhod — tedy skutečného majitele — švýcarského občana Francoise Pierre Reyla. Podle evidence jde o takzvaného „náhradního skutečného majitele“. Ten je dle evidenčního zákona uveden v případě, kdy se „skutečného majitele nepodaří dohledat, anebo je osobou s koncovým vlivem právnická osoba, která nemá skutečného majitele“.

Reyl byl v roce 2013 jakožto ředitel švýcarské banky vyšetřován francouzskými úřady z daňových podvodů spojenými s praním špinavých peněz. Podle evidence je osobou s koncovým vlivem od 30. září 2020. Slovenský investigativní článek o Bödörových aktivitách vyšel pouhý měsíc předtím.

Ukazuje se tak, že svůj majetek ve fondech kvalifikovaných investorů může mít skrytý prakticky kdokoliv, aniž by bylo možné z veřejných zdrojů zjistit, o koho jde a odkud prostředky pocházejí. Přesto je často opakovaným argumentem uváděným v souvislosti s investičními fondy ten, že nad nimi Česká národní banka vykonává přísný dohled a že jde — slovy zástupkyně Asociace kapitálového trhu Jany Brodani — o mimořádně regulované odvětví…

„Pod přísným dohledem“

V kauze Bödöra ve své době Deník SME uvedl, že transakci zkoumají také v České republice. Ačkoliv mluvčí České národní banky odmítla sdělit, zda bude banka účetnictví fondu prověřovat, uvedla, že má pravomoci reagovat. „Ak zistíme nezrovnalosť alebo máme dôvodné pochybnosti o pravdivosti údajov v účtovnej závierke, disponujeme súborom právomocí, ktorými na to dokážeme adekvátne reagovať, napríklad môžeme nariadiť zmenu audítora alebo vykonanie mimoriadneho auditu,“ citovalo SME mluvčí České národní banky Denisu Všetičkovou.

Na otázku Deníku Referendum, zda v tomto případě ČNB nějakou kontrolu nakonec skutečně vykonala, se instituce s odkazem na povinnost zachovávat mlčenlivost odmítla vyjádřit. Podle jednoho z jejích bývalých zaměstnanců, který se nepřál být jmenován, ale ČNB údaje o skutečných vlastnících fondů nesbírá, spíše kontroluje, zda je evidují samy investiční společnosti — tedy v tomto případě Avant.

↗

Původním smyslem investičních fondů je hledat investory pro projekty, které vyžadují takový objem kapitálu, na nějž by sám jeden nestačil. Jsou-li ale zakládány účelově, tedy pouze z důvodu využití výhodnějšího daňového režimu, což se u nás nyní zjevně děje, lze podle právníků hovořit o takzvaném zneužití práva. Foto Web Avant

Avant již dříve odmítl transakce vyšetřované slovenskými novináři vysvětlit. Na naši otázku, zda se společnost zjištěními zabývala, odpověděl její investiční ředitel Petr Krátký odkazem na legislativu: „ve vztahu k administrovaných investičním fondům Avant vždy provádí identifikaci a kontrolu klienta (investora) a v případě absence relevantních podkladů (či pochybností) má povinnost obchod neuskutečnit, případně obchodní vztah ukončit a každý podezřelý obchod oznámit Finančnímu analytickému úřadu“. Na hlášení se dle něj vztahuje povinnost mlčenlivosti. Zda se tedy Avant podezřením na praní špinavých peněz zabýval, jsme se nedozvěděli.

Praním špinavých peněz by se měl v českém kontextu zabývat právě Finanční analytický úřad, který na naše dotazy rovněž odmítl odpovědět s odkazem na ministerstvo financí, tedy svůj nadřízený orgán. Podle tiskového oddělení ministerstva patří fondy kvalifikovaných investorů, respektive jejich administrátoři, mezi takzvané povinné osoby podle zákona proti praní peněz.

„Finanční analytický úřad automaticky neeviduje údaje o jednotlivých investorech, potažmo akcionářích, nicméně má nástroje na to, aby je například právě pro účely šetření praní peněz v případě potřeby zjistil,“ dodal. Zda tedy vůbec nějaký český orgán vyšetřuje podezření, že zdejšími investičními fondy proudí peníze pocházející z na Slovensku vyšetřovaných kauz, se nám nepodařilo zjistit.

Podobně nejasné zůstává, zda jsou „daňové optimalizace“, jejichž reálnou podstatou je prostě obcházení řádného placení daní, jak jsme popsali v minulém textu, předmětem kontrol finanční správy. Jelikož jsou její řízení neveřejná, požádali jsme o statistická data ohledně započatých kontrol. Generální finanční ředitelství odpovědělo: „Bohužel z oblasti fondů kvalifikovaných investorů standardně nesledujeme žádnou statistiku, a požadované údaje proto nemáme k dispozici.“

O poznání sdílnější byla slovenská Finanční správa. Na otázku, zda eviduje aktivity slovenských subjektů v českých fondech, které mohou vykazovat parametry daňových úniků, odpověděla: „Finančná správa má vedomosť o SICAV fondoch a o ich využívaní konkrétnymi slovenskými subjektami aj s cieľom daňovej optimalizácie.“ Ovšem upozorňuje na to, že „využitie SICAV fondov v ČR nie je samo o sebe nezákonné“, proto ověřuje pouze splnění tuzemské daňové povinnosti. SICAV je zkratka pro investiční fond s proměnlivým základním kapitálem.

Ušetřit, očistit nebo se schovat

Z loňské výroční zprávy zmíněného fondu Private Equity, který je spojován s Norbertem Bödörem, u jehož majetku existuje důvodné podezření, že pochází z nezákonné činnosti, vyplývá, že poskytl dva úvěry brněnskému developerovi Domoplan. O něm jsme v Deníku Referendum psali v souvislosti s gentrifikací čtvrti Cejl. Konkrétně se jedná o úvěr ve výši 134 milionů fondu Domoplan SICAV a 157 milionů fondu DOMOPLAN — Bohunická brána SICAV, a.s.

Oba zmíněné fondy Domoplanu taktéž spravuje investiční společnost Avant. V jejich výročních zprávách najdeme stejný údaj, ovšem bez uvedení jména věřitele. Na otázku, zda si je společnost vědoma toho, že prostředky do ní investované mohou pocházet z nezákonných transakcí, odpověděla mluvčí Domoplanu následovně:

„Úvěry jsme čerpali od investičního fondu kvalifikovaných investorů, který je obhospodařován stejnou investiční společností, jaká obhospodařuje naše fondy. O podmínkách úvěrů jsme jednali pouze se zástupci AVANT investiční společnost, a.s. Fond Private Equity je regulovaná finanční instituce kontrolovaná depozitářem a Českou národní bankou, proto jsme s důvěrou, s jakou například čerpáme úvěry od bank, přistupovali k této spolupráci. O uvedeném spojení nemáme žádné informace. Investice pocházející z pochybných transakcí nepřijímáme.“

Ani sám Domoplan akcionářskou strukturu svých fondů nezveřejňuje. Kromě Tomáše Vavříka, osoby ovládající, jsou jejich akcionáři podle mluvčí „desítky kvalifikovaných investorů“.

Poskytnutý úvěr od fondu Private Equity ukazuje další výhodu, které společnosti jako Avant skýtají: kromě účelového využívání daňových výhod, které jsme popsali v předchozím textu, a možnosti skrýt se v neprůhledné struktuře fondu nabízejí šanci proinvestovat prostředky pocházející z nejasných zdrojů. Z kyperské schránky, která se podílela na pochybných transakcích na Slovensku, a kterou slovenští novináři dokázali propojit se jménem Norberta Bödöra, se část prostředků „pročistila“ v českém investičním fondu, který již nyní provádí běžné investice. Třeba právě do developmentu.

Oblast aktiv a investic spravovaných kupříkladu Avantem — na trhu ale existuje obdobných správcovských společností více — je svět sám pro sebe. Existují tu se svými vlastními, mimořádně výhodnými, daňovými pravidly, jež jsme popsali v předchozím textu. Stát jejich vinout přichází odhadem o šest miliard korun.

Investiční fondy jsou ale také prostředí, které požívá v českém veřejném prostoru respekt a těší se takřka nedotknutelné, privilegované pozici. Jakýkoliv tah, který by je měl regulovat, je typicky vnímán jako nepřijatelný útok na žádoucí rozvoj země — s argumentem, že by narušil zdejší investiční prostředí. Námi oslovení investoři se ale shodují na tom, že jde o investice vázané na reálné podnikání v České republice — a není nic snadného je jen tak přesunout do zahraničí.

Jak ukazuje naše dosavadní pátrání, v uzavřené a do značné míry netransparentní společnosti investičních fondů lze například očistit peníze s naprosto nejasným původem. I z takových prostředků patrně vzniká nová zástavba například v Brně.

Důvodů, proč si kupříkladu pochybní slovenští podnikatelé vybírají namísto daňových rájů Českou republiku, může být celá řada — od zpřísňování unijní legislativy, přes administrativní a finanční zátěž až po ten nejprostší argument, že investice v českých fondech zkrátka působí mnohem lépe.

Závěrem ale zdůrazněme to, co může být nakonec vůbec nejdůležitější: v sousední zemi platí pro investiční fondy standardní daň z příjmu ve výši 21 procent, zatímco u nás požívají výhody snížené pětiprocentní sazby.

Text vychází díky podpoře Thomson Foundation.