Ekologická cesta ke snížení schodku státního rozpočtu

Mojmír Vlašín

Fialova vláda zoufale hledá cesty, jak snížit obří deficit státního rozpočtu. Omezuje podporu vysokých škol a chystá se zredukovat další výdaje s dopady na miliony obyvatel. Přitom dále hájí nesmysly, jež škodí životnímu prostředí.

Zábavní pyrotechnika má velmi negativní dopad nejen na přírodu, ale také na zdraví lidí. S jejím stoprocentním zdaněním není důvod otálet. Foto Pixabay

Erární kasu se snaží naplnit všechny státy na světě. Ty demokratické a rozumné to však dělají nejen proto, aby zabezpečily funkce státu, ale také proto, aby prostřednictvím daní ovlivňovaly veřejné dění. Proč? Prostě proto, že je to rychlejší a méně bolestivé než pomocí zákonů.

Dobré nastavení daňového systému může navíc velmi dobře naplnit cíle ochrany životního prostředí. Uveďme si pár příkladů, jak by to mohlo fungovat.

Tabák, alkohol i ohňostroje

Všichni se asi shodneme na tom, že zvláštní daně uvalené na cigarety, tabákové výrobky i alkohol skutečně snižují jejich prodej a také množství kuřáků a možná i alkoholiků. Absolutní prohibice se ovšem nikde na světě neosvědčila, a největšího úspěchu tak dosahují ty státy jako například skandinávské, které alkohol omezují právě prostřednictvím opravdu vysoké speciální daně.

Kromě úspor ve zdravotnictví je důsledkem daňové zátěže tabákových výrobků méně toxických filtrů z cigaret a cigaretových krabiček s plasty a hliníkem, které se válejí v přírodě. Ač se však naše vláda prý opravdu chystá tyto daně zvednout, razance jejího opatření bude neadekvátně nízká.

Je také docela zřejmé, že takzvaná zábavní pyrotechnika je zdraví škodlivá nejen při nevhodné manipulaci (úrazy, požáry), ale i při zcela „řádném“ používání. Způsobuje totiž hluk, světelný smog, šíření těžkých kovů a dalších polutantů.

Ani zde se absolutní prohibice neosvědčila. Avšak také u tohoto k životu jistě zbytného produktu by měla nastoupit speciální, stoprocentní daň. Ano, bude se prodávat méně pyrotechniky, ale na daních dostane stát více. Benefit pro přírodu a životní prostředí jako takové bude vysoký.

Olovo a pesticidy

Myslivci používají při lovu drobné zvěře olověné broky. Broky se tak dostávají nejen do těl ptáků včetně těch, kteří lov přežijí, ale také do životního prostředí. Bohužel takové broky, které nenašly svůj cíl, jsou často vyhledávány vodními ptáky jako potrava, protože si je pletou se zrním, a po jejich polknutí se pak otráví.

Olovo se také zprostředkovaně dostává i do lidské potravy. Myslivci žehrají, že by rádi používali bezolovnaté střelivo, ale že je drahé. Ale beze všeho. Není přece nic jednoduššího, než zatížit olověné střelivo pro lovecké a sportovní účely vysokou daní. A hned bude bezolovnaté střelivo levnější.

Samostatnou kapitolou jsou pesticidy. Jejich škodlivost je zřejmá. A i když jsou mnohé preparáty řadu let testovány, stejně se na mnoho věcí přijde až po uvedení na trh.

Často až po prokázání nebezpečnosti konkrétního preparátu, kde za pokusné králíky sloužíme my všichni, je příslušný pesticid postupně zakázán a stažen z trhu. Proto je nutné pesticidy zatížit výrzanou daní. Nestane se pak, že v zahradnictvích je levnější šplíchat pesticidem než zaměstnat lidi na pletí.

Plánované splavnění Labe opakovaně naráží také na nedostatek vody. Foto Petr Roth, WmC

Zálohování lahví a splavňování řek

Zatímco okolní státy zavádějí povinné zálohovaní lahví, u nás se toho vláda bojí jako čert kříže. Tak dobrá, potom je ale třeba všechny jednorázové lahve na nápoje zdanit.

Stejně jako všechny jednorázové plastové výrobky, které lze nahradit kompostovatelnými materiály. Samozřejmě, injekční stříkačky ze dřeva asi vyrobit nelze, ale proč nepodléhá dani prodej jednorázových plastových kelímků, lžiček, brček a podobně, není pochopitelné.

Obrovské peníze tečou zcela zbytečně do projektů na splavnění Labe. Ministerstvo dopravy a Ředitelství vodních cest již po tři desetiletí předkládají falešná tvrzení o veřejném zájmu na podpoře lodní dopravy, a z toho vyvozují nesmyslné závěry o nutnosti vyhazovat stání peníze za takzvaný plavební stupeň Děčín. Představa, že ministerstvo dopravy a jím řízené státní organizace hájí zájmy státu a daňových poplatníků, je u nás bohužel jen čítankovou teorií.

Je tady ale vláda jako celek, a ta má v podobných případech rozhodnout. Rozhodnutí o zrušení záměru splavňovat Labe, případně rozhodnutí o zrušení celého Ředitelství vodních cest, by přineslo úsporu v miliardách korun a ušetřilo by stále ještě zachovalou přírodu na řece Labi.

Dálnice

Dalším zbytným výdajem je investice do dálnice či rychlostní komunikace Vídeň—Brno, přesněji do úseku Pohořelice—Mikulov. Stát by přitom mohl ušetřit miliardy.

Vybudování rychlostní komunikace R 52 by vedlo nejen k trvalému oddělení obcí na úpatí Pavlovských vrchů od obcí kolem Dunajovických kopců, ale i k nežádoucí fragmentaci krajiny, která je jednou z příčin mizení biologické diverzity. Před zřejmým faktem přitom všichni zavírají oči: silnice první třídy z Pohořelic do Mikulova je dostatečně kapacitní, takže na naší straně není třeba stavět vůbec nic. Smutná zpráva pro ty, kteří si na stavbě dálnic chtěli namastit kapsu.

Také středočeská část dálnice D3 je zbytečná. Je navržena přes evropsky významnou lokalitu Dolní Sázava, přes silně poddolovaná území u Jílového, přes malebnou a poměrně zachovalou krajinu u Neveklova. S ohledem na to, že téměř před dokončením je paralelní dálnice D4, která spojí Prahu s Českými Budějovicemi, jeví se zničení a fragmentovaní další části české krajiny jen jako vyhazování peněz.

Hladina Novomlýnských nádrží byla snížena v 90. letech. Foto FB Miroslav Patrik

Vodohospodářské stavby

Dalším zbytným výdajem je projekt Povodí Moravy na opětovné zvýšení hladiny Novomlýnských nádrží a s tím spojená investice do zavlažovacího systému nazvaného Hustopeče 1. Tento socialistický projekt vytáhl bývalý ministr zemědělství Toman (ČSSD) a Povodí Moravy (které si možná nevšimlo, že ministr se už změnil) se tento nesmysl snaží nadále realizovat.

Úspora jen na zastavení projekční činnosti je v řádu desítek milionů, úspora na realizaci je v desítkách miliard. Zastavení by komě peněz přineslo i environmentální benefit v uchování jihomoravské přírody.

Také přehrada, či polosuchý polder Nové Heřminovy je zbytnou investicí. Pokud nezadržíme vodu v krajině, je nesmyslné se domnívat, že ochráníme Krnov před budoucími záplavami.

Jediná reálná a mnohem levnější cesta je provést protipovodňové úpravy v samotném městě Krnov. A plány na zaplavení obce Nové Heřminovy odložit do archivu.