„Pokud nespadne meteorit, daně nezvýšíme,“ říkal v rozhovoru pro Deník Referendum před loňskými sněmovními volbami ekonomický expert občanských demokratů Jan Skopeček. Ačkoli žádné vesmírné těleso na území České republiky doposud nedopadlo, ledasco se od sklonku minulého roku, kdy vláda Petra Fialy přepsala tento a další sliby do svého programového prohlášení, změnilo.

Rusko zaútočilo na Ukrajinu, válka vyhnala ze země miliony uprchlíků, inflace šplhá do závratných výšin, lidé chudnou a stát nemá kde brát. I středo-pravicový kabinet proto postupně přichází na to, že své závazky bude nucen revidovat, neboť — řečeno s Bohuslavem Sobotkou — „nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a v konfrontaci s realitou dnes neobstojí“.

Piráti a Starostové přišli se sektorovu daní pro energetické firmy. Lidovci si prý dovedou představit i debatu okolo zavedení progresivního zdanění. A dokonce i občanští demokraté připouštějí uzákonění daně z mimořádného zisku. „Nejsou žádné limity. Žádný sektor z té debaty vyjmut není. Nikdo si nemůže být jistý,“ řekl Seznam zprávám ministr financí Zbyněk Stanjura.

Problém dnešní debaty o daních ovšem spočívá v tom, že to ve skutečnosti žádná debata není. Jde toliko o nahodilé shluky výkřiků. Ani jedna ze stran vládní koalice neumí říct, co všechno má stát do budoucna umět a kolik na to bude potřebovat peněz. A všechny zapomínají na to, že strukturální deficit již před krizí přesahoval dvě stě miliard korun ročně, což jedno opatření nezalátá.

České veřejně finance jsou v hlubokém rozvratu, za což nemůže jen minulá vláda v čele s Andrejem Babišem, ale i občanští demokraté, kteří mu nadšeně asistovali při rušení superhrubé mzdy. A jejichž ministr financí i pro příští roky plánuje sekat rozpočtové schodky, které se blíží třem stům miliard korun, přičemž tyto dluhy v zásadě s dopady ruského vpádu na Ukrajinu nesouvisí.

A aby toho nebylo málo, stále se ve vládní koalici najdou tací, kteří mají potřebu do roztrhání — nikoliv vlastního — těla hájit falešné předvolební sliby o nezvyšování daní. Podle již zmíněného Skopečka se do daní zkrátka zasahovat nebude. To si prý lidé mají raději připlatit u lékaře, aby ze svých stále hubenějších a hubenějších šrajtolfí nakrmili vyhladovělou státní kasu.

Věřil-li někdo, že s nástupem nové vlády zmizí Babišův chaos, který nejenže neuměl řídit stát jako stát, ale navíc každý den říkal něco jiného, musí být zklamán. I Fialův kabinet mluví mnohohlasem, jeho členové na sebe halekají přes média a zřejmě nikdo z nich netuší, jak si poradit s hluboce rozevřenými nůžkami mezi příjmy a výdaji státu. Co mu naopak nelze upřít, je um, s jakým do již tak znepokojené společnosti vnáší další zmatky.