Bezplatná zdravotní péče je základní právo. ODS ji nemá co omezovat
Daniela OstráRozhovor s poslancem ODS Janem Skopečkem, v němž se staví za zpoplatnění zdravotní péče, se oprávněně stal skandálem — v plné nahotě obnažuje zvrhlý, nelidský přístup ODS ke společnosti.
Srdeční bypass stojí čtvrt milionu. Takových operací proběhne u nás ročně dvanáct set. Bez špičkové zdravotní péče by řada lidí zbytečně zemřela anebo živořila.
Když vládní ODS ústy svého poslance Jana Skopečka navrhuje omezit přístup ke zdravotní péči, je nejenom zřejmé, že svou politikou hodlá lidem ubližovat. Zásadní je, že Jan Skopeček a jeho ODS popírají rovnost lidí ve společnosti.
Poslanec Skopeček ve smutně proslaveném rozhovoru v Lidových novinách (18. 7.) tvrdí, že si máme podle „rodinné anamnézy“ pořídit individuální pojištění. Tlak na individuální pojištění a nadstandardy v péči o lidské zdraví nemá zlepšit život člověka. Cílem Jana Skopečka a jeho ODS, ale i TOP09 a ministra zdravotnictví Vlastimila Válka je, aby se ve zdravotnictví podnikalo s naším zdravím.
Je to základní deficit v přístupu ke světu. Zatímco levice v člověku vidí občana a přiznává každému nárok spolurozhodovat o podobě světa, ve kterém všichni žijeme, pravice dává prostor k životu tomu, kdo si ho může zaplatit. A nakonec hraje pro monopol, který o podobě světa bude rozhodovat přes naše hlavy. Tento přístup ke světu je nelidský. Právě proto se rozhovor Jana Skopečka stal skandálem.
Místo mimořádného zdanění bank a energetických firem, které na zdražování, válce a koronaviru mohutně vydělávají, se Skopeček pouští na cestu privatizace veřejných služeb a omezování už tak slabého státu. Zdravotnictví, školství a důchodový systém mají podle Skopečka dnes za úkol šetřit. Podle mě mají léčit, připravovat lidi na budoucnost a zajišťovat důstojný život těm, kdo celý život pracovali a platili důchod předchozím generacím.
Systém veřejné a dostupné zdravotní péče je systémem solidárním. Jednotlivec jej nikdy sám o sobě nevytvoří, ale jeho výdobytky konzumuje stejně úspěšně, jako zbytek společnosti. Pokud by pan Skopeček dohlédl dále než za okraje listů memoárů Margaret Thatcherové, viděl by realitu privatizovaného zdravotnictví v plné síle.
Přestože Spojené státy vynakládají na zdravotní péči více než ostatní rozvinuté ekonomiky, je to skoro sedmnáct procent HDP, propadají se v případě průměrné délky života, míry preventivních hospitalizací, počtu sebevražd či dokonce úmrtnosti rodiček. Americká noční můra v podání ODS je něco, z čeho se musíme probrat, než se v ní ocitneme.
Česká republika zajišťuje špičkovou veřejnou zdravotní péči svým občanům za 7,5 procenta HDP. Víme, že potřebujeme ve zdravotnictví více lidí, samo ministerstvo zdravotnictví píše o potřebných investicích do budov, samozřejmě potřebujeme podporovat prevenci i zdravý životní styl. Zejména v čase krize ale tyto náklady nemůžeme přenášet na pracující lidi.
Jan Skopeček problémy lidí, ani zdravotnictví viditelně řešit nechce. Raději asistuje u zrušení superhrubé mzdy nebo snížení plateb za státní pojištěnce. Ztracené miliardy se pak snaží vytáhnout z kapes chudnoucí střední třídy a těch, kdo žili od výplaty k výplatě už předtím.