↗

Miroslav Kalousek, někdejší ministr financí v druhé Topolánkově vládě, která od roku 2008 zavedla poplatky ve zdravotnictví, je jejich trvalým proponentem. V současném ministrovi zdravotnictví našel spojence. Foto FB Vlastimil Válek

Návrhy na regulaci objemu poskytované zdravotní péče prostřednictvím regulačních poplatků nejsou v České republice ničím novým. Různá doporučení, která se v tomto směru objevují pravidelně, jsou však spíše otázkou ideologie než odbornosti.

Poplatky ve zdravotnictví byly prvně zavedeny v roce 2007 zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů, který byl kompilátem změn 46 zákonů. Způsob jeho projednávání v Poslanecké sněmovně připomínal současnou snahu vlády protlačit valorizace důchodů.

V oblasti zdravotnictví modifikoval zákon o veřejném zdravotním pojištění a zaváděl od 1. ledna 2008 poplatky za návštěvu lékaře, vydání receptu, hospitalizaci v nemocnicích, ozdravovnách a lázních a za pohotovostní službu. V roce 2014 Ústavní soud rozhodl téměř všechny poplatky zrušit. V účinnosti zůstal jen poplatek za lékařskou pohotovostní službu (LPS), který platí dodnes.

Co je úkolem lékařské pohotovostní služby a proč nebyl poplatek za její využití zrušen? Lékařská pohotovostní služba poskytuje základní vyšetření nebo ošetření pacientovi místo jeho praktického lékaře. Poplatek za poskytnutí pohotovostní služby má regulovat zbytné poskytování zdravotních služeb a motivovat pacienty, aby se zdravotními problémy vyhledávali své praktické lékaře v běžné ordinační době. Z toho důvodu se například poplatek neplatí v případě, je-li pacient odeslán k hospitalizaci.

Regulační poplatky nic neregulovaly

Nyní by ministr Válek rád obnovil poplatky za poskytnutí péče na urgentním příjmu, neboť jej pacienti podle ministra „zneužívají“. Válkův postoj však jde jen stěží obhájit. Úkolem urgentního příjmu je zajistit potřebnou zdravotní péči o pacienty s náhlými závažnými zdravotními problémy nebo akutním zhoršením jejich zdravotního stavu 24 hodin denně po sedm dní v týdnu.

V prosinci 2019 podepsal tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se zdravotními pojišťovnami Memorandum o spolupráci při budování sítě zdravotnických zařízení s funkčními urgentními příjmy. Dohoda se zabývala také úhradou poskytované zdravotní péče na urgentních příjmech. S navrhovanými objemy financí za úhradu péče souhlasili také její poskytovatelé, tedy nemocnice.

Zavedení regulačních poplatků za poskytování garantované péče při akutních zdravotních problémech — v případě náhlé nemoci, úrazu, nebo zhoršení zdravotního stavu, je nesmyslné, protože popírá smysl garantované péče. Nemluvě o tom, že by vybírání poplatků navíc neúměrně zatížilo zdravotníky, jichž je i tak nedostatek.

Zapomínat bychom také neměli, že regulační poplatky příliš významný „regulační“ charakter při čerpání zdravotní péče neměly. Podle statistických dat Českého statistického úřadu je dopad vlivu regulačních poplatků na objem poskytované zdravotní péče sice velmi složitě vyčíslitelný, ale v každém případě slabý.

Jako příklad lze uvést poplatek za hospitalizaci a počet ošetřovacích dnů v nemocnicích. Po zavedení regulačních poplatků v roce 2008 se počet ošetřovacích dnů v nemocnicích snížil meziročně o 4,4 %, v roce 2009 naopak došlo k nepatrnému nárůstu ošetřovacích dnů o 0,1 %. Další sledovaný rok byl až rok 2012, kdy se celkový počet ošetřovacích dnů v nemocnicích snížil oproti roku 2011 o 1,2 %.

Nicméně pokud postavíme proti těmto číslům pokles počtu lůžek v nemocnicích, zjistíme, že si rozdíly téměř odpovídají. V roce 2007 bylo v České republice 192 nemocnic s 63 662 lůžky, v roce 2012 celkem 188 nemocnic s 58 832 lůžky.

V neposlední řadě bychom neměli zapomínat, že odkládání vyšetření nebo ošetření z ekonomických důvodů může v případě akutních stavů způsobit další zdravotní problémy pacientům, kteří péči skutečně bezodkladně potřebují. Pro mnoho pacientů je v jejich ekonomické situaci další finanční zátěž nepředstavitelná a potřebnou péči raději nevyhledají. Odstranit se však má příčina, ne důsledek.

Trestat nemocné za přetíženost zdravotnického systému je nemorální. Ministerstvo zdravotnictví by se mělo primárně zaměřit na zajištění dostupnosti péče praktických lékařů, kterých je nedostatek a na kultivaci systému primární péče. Zavádění regulačních poplatků je laciným populismem, na nějž doplatí ti nejzranitelnější.