Pandemie dosud neřekla své poslední slovo. Letos v létě jsme si mohli oproti předloňsku trochu vydechnout, protože jsme dokázali vyvinout vakcíny, přizpůsobit léčebné kapacity a lépe rozumíme chování viru, přesto bychom neměli usnout na vavřínech.

Na covid-19 stále umírá každý týden patnáct tisíc lidí. Chudší země nepřestávají zápolit s nedostatkem vakcín, testů a dalších diagnostických nástrojů. A všechny státy — bez ohledu na výši svých příjmů — zůstávají žalostně nepřipravené na případnou další pandemii, přestože odborníci varují, že její propuknutí je jen otázkou času.

Strategie pandemické prevence, připravenosti a reakce

Od začátku koronavirové pandemie panuje mezi předními světovými představiteli shoda, že potřebujeme lepší mezinárodní koordinaci, hlubší spolupráci a společné financování takzvané strategie pandemické prevence, připravenosti a reakce (Pandemic Prevention, Preparedness and Response — PPPR).

V návaznosti na doporučení Nezávislého panelu na vysoké úrovni se loni v červnu zástupci skupiny G20 rozhodli zřídit nový fond finančního zprostředkování. Fond spravuje Světová banka spolu se Světovou zdravotnickou organizací a jeho úkolem je zalepit schodek ve výši 10,5 miliardy dolarů v rozpočtu mezinárodní protipandemické strategie.

Zprostředkovatelské fondy se zdají být kýženou příležitostí, protože mají potenciál proměnit způsob, s jakým jsme dosud přistupovali k takovým globálním veřejným statkům, jako jsou zdraví nebo klima. V rámci inkluzivněji řízené globální protipandemické strategie se mají všechny země podílet na rozhodování, sdílet náklady — a společně také využívat přínosy kolektivního jednání.

Takový přístup znamená překonání neefektivního modelu dárce — příjemce, v rámci nějž představovala protipandemická strategie jen další „rozvojový“ projekt. Tváří v tvář celosvětovým hrozbám je stále jasnější, že lidské potřeby a očekávání, podobně jako prospěch nebo odpovědnost, jsou sice rozděleny globálně nerovnoměrně, přesto je musíme chápat jako kolektivní a univerzální.

Chudší země a občanská společnost po celém světě vyvinuly značné úsilí, aby fond finančního zprostředkování napomohl spravedlivějšímu a vyváženějšímu modelu řízení, v němž bude rozhodování rozděleno rovnoměrně mezi bohaté dárce a všechny zúčastněné země.

Mene tekel: nedostatek finanční podpory veřejného zdravotnictví

Zůstává však otázkou, jak se formální rovnováha zájmů projeví v praxi. Pokud nebudou mít země s nízkými a středními příjmy ve svých rukou rozhodování o národních protipandemických strategiích, stane se fond záhy nechtěným a nefunkčním. A to tím spíš, nebude-li mít dostatek financí. Dosud přislíbená částka činí bohužel pouhé 1,4 miliardy dolarů, což je podle Světové banky přibližně desetina potřebné roční částky.

Ještě horší však je, že neexistuje jakákoli záruka dlouhodobého financování fondu. Podobně dnes sledujeme problémy se zajištěním peněz pro Globální fond pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii, Koalici pro inovace v oblasti připravenosti na epidemie a další instituce. Například iniciativě skupiny G20 ACT Accelerator (celým názvem Globální spolupráce k urychlení vývoje, výroby a spravedlivého přístupu k novým diagnostickým nástrojům, léčivům a vakcínám proti covid-19) dosud v rámci fiskálního roku 2022—2023 schází finanční prostředky ve výši 15,2 miliardy dolarů.

Vlažná celosvětová odezva na výzvu přispět do fondu finančního zprostředkování nevěstí do budoucna nic dobrého. Značná část z peněz poukázaných do fondu sem byla zřejmě jen přesměrována na úkor jiných důležitých globálních zdravotnických fondů.

I kdybychom však pominuli neochotu bohatších zemí zajistit fondu dostatečné finanční prostředky, dalším problémem je, že se fond zaměřuje pouze na financování malého výseku protipandemické strategie. Není určen k podpoře národních zdravotnických systémů, klíčových pro realizaci účinných protipandemických opatření — a to navíc v situaci, kdy i nejvyspělejší zdravotnické systémy mají v důsledku covidové pandemie potíže se svým vlastním chodem.

Neodstatek financí ohrožuje například plošné očkovací programy, takže se podstatně zvyšuje zranitelnost milionů dětí vůči infekčním chorobám. Kvůli covidu se odvádějí peníze od takové priority veřejného zdraví, jakou je boj proti HIV/AIDS, což nakonec také zvyšuje zranitelnost vůči onemocnění covid-19 a dalším nemocem.

Proměnit globální politiku

Aby mohla strategie pandemické prevence, připravenosti a reakce slavit v budoucnu úspěch, je nezbytně nutné navýšit financování zdravotnických systémů v zemích s nízkými a středními příjmy — a to hodně nad plán relativně skromné a konkrétně cílené částky 1,4 miliardy dolarů. Potřebujeme proto komplexnější a kreativnější přístupy, které rozšíří možnosti pro investice do zdravotnictví chudších zemí.

Například Barbados v čele s energickou premiérkou Miou Mottleyovou se hodlá stát první zemí, která do svých státních dluhopisů zahrne „pandemickou pojistku“, jež mu v případě vypuknutí pandemie umožní pozastavit splácení svého dluhu. Inovativní úprava odráží zákon, který byl přijat během nedávné restrukturalizace dluhu po sérii ničivých hurikánů a podle nějž se pozastavuje splácení v případě ničivé přírodní katastrofy.

V situaci současného bezprecedentního zadlužení — umocněného ještě inflací, vzrůstající potravinovou nejistotou a devastujícími klimatickými katastrofami — nemá smysl o podobných zákonech vést dlouhé debaty. Státy s nízkými a středními příjmy by je měly začít bezodkladně přijímat.

Na druhé straně by měl Mezinárodní měnový fond vytvořit ještě ambicióznější mechanismus oddlužení výměnou za přesměrování závazků do zdravotnických systémů (debt-to-health swaps), než jaký zatím schválil. Státy by díky tomu nemusely volit mezi nákupem základních léků a splácením dluhů americkým či evropským hedgeovým fondům.

Mezinárodní měnový fond musí také konečně upustit od svých svévolných a zničujících úsporných programů, které setrvale nutí státy snižovat veřejné výdaje, přestože čelí naprosto destabilizujícím klimatickým, zdravotním a socioekonomickým krizím.

Inkluzivně řízený a finančně zajištěný fond finančního zprostředkování by nám mohl zásadně pomoci v přípravách na příští pandemii. Současně ale musí být zásadně reformován systém financování globálních zdravotnických iniciativ. Bez komplexního a okamžitého zajištění zdrojů a úsilí o stabilizaci ekonomik zemí s nízkými a středními příjmy totiž hrozí, že se fond finančního zprostředkování stane jen malou náplastí na velkou otevřenou ránu.

Z anglického originálu Failing the Pandemic Preparedness Test publikovaného internetovým magazínem Project Syndicate přeložil OTAKAR BUREŠ. Text v DR vychází ve spolupráci s Nadací FES Praha.