„Zatímco turista spěchá po pár týdnech domů, cestovatel, který už dávno nikam nepatří, se celá léta pomalu pohybuje z jednoho místa na druhé,“ vysvětluje v úvodní scéně filmu Pod ochranou nebe Američan Port své manželce ve špičatém kloboučku — typické pokrývce hlavy kolonialistů. Po příjezdu do severomarockého přístavu Tangier za manželským párem cupitá trojice nezletilých marockých chlapců, kteří nesou jejich těžké kufry.

Tutéž větu opakoval svým marockým podřízeným Paul Bowles, autor literární předlohy filmu, který v Tangieru strávil většinu života, okouzlen místní hudbou, tradičními rituály, vůní hašiše a dostupností sexu s muži. Jeho šlépěje následovaly nejslavnější hlavy beatnické generace. 

„Čtvrt litru nejlepší skotské stojí dva dolary padesát, zadek stojí dva dolary a v létě je tu skvělé koupání,“ shrnul život v Tangieru padesátých let třeba Tenessee Williams. Zato maročtí chlapci, kteří beatníkům prodávali svá těla, měli sotva na chleba.

Nikdo nechce být turistou

Turismus je podle dat Světové turistické organizace po výrobním průmyslu globálně vzato druhým nejrychleji rostoucím odvětvím. V roce 2018 vkročily nohy výletníků do cizí země 1,4miliardakrát. Neznamená to, že za hranice země svého pobytu cestovalo 1,4 miliardy lidí — jen někteří nemohou vyrazit na dovolenou víckrát ročně.

Občané globálního severu, kteří v porovnání se zbytkem světa disponují vyššími platy a výborným cestovním pasem, migrují z jednoho koutu planety na druhý. Z cestování se stal životní styl a z počtu navštívených zemi cifra, kterou se mnozí rádi pochlubí.

Rádoby spirituálních citátů, jež vysvětlují rozdíl mezi povrchními atrakcemi opilým turistou a spontánním autentickým cestovatelem, existuje nespočet. Nikdo nechce být turistou. Každý však touží být cestovatelem. 

I já jsem vloni komusi na dotaz „Tourist?“ odpověděla pošetile „Traveller“. Byl to prodejce korálků v Maroku? Nebo snad taxikáři v Libanonu? Už ani nevím.

Zatímco mnoha evropským metropolím se už dnes turismus pod tíží zvyšujících se nájmů, mizejících služeb a přelidněných ulic zajídá natolik, že proti němu demonstrují, v mnoha zemích globálního jihu představuje základní pilíř ekonomiky.

O tom, že rozvoj šetrného turismu by mohl zemím chudým, co se týče příjmů, avšak bohatým na přírodní či kulturní dědictví, pomoci s rozvojem infrastruktury a vznikem pracovních míst, se psalo už před půl stoletím. Podpora turismu se v druhé polovině dvacátého století stala oficiální vládní ekonomickou strategií v bezpočtu dnes populárních destinací. 

Třeba Mexiko v šedesátých letech zahájilo ve městě Acapulco neregulovanou výstavbu turistických resortů. Ty přivábily davy chudých Mexičanů toužících po práci. Zatímco pobřeží obtékaly exkluzivní hotely, nápor nových pracovníků a jejich rodin nezvládaly školy a zdravotnictví, nestačila ani pitná voda. Když pak počet turistů o dekádu později poklesl, zbylo vládě město plné problémů. 

Výstavbu dalších mexických resortů už doprovázel rozvoj nejenom turistické infrastruktury. A o některých státech, jež se rozhodly uniknout finanční mizérii lákáním zahraničních návštěvníků, se dnes píše jako o „příkladech úspěšného rozvoje“.

Nejvíce závislé jsou na turismu malé ostrovní státy. Celosvětový žebříček vedou Maledivy, ještě v sedmdesátých letech jedna z nejchudších zemí jihovýchodní Asie, žijící především z rybolovu. Příjmy z turismu tu tvoří přibližně třetinu hrubého domácího produktu, respektive více než polovinu, pokud započítáme i nepřímé příjmy z turismu jako prodej jídla či suvenýrů. 

 

Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.