Na jakýkoli požadavek usměrnit krátkodobé pronájmy přes portály typu Airbnb se v české debatě okamžitě a spolehlivě objeví protiargument, že o tom nemůže být ani řeč, protože by to přece uškodilo turismu. A tím je diskuse většinou rychle považována za skončenou ─ rozvoj turismu je nedotknutelný podobně jako právo vlastníků vyždímat s pomocí krátkodobých pronájmů ze svých nemovitostí co nejvyšší zisk bez ohledu na cokoli.

S tímto přístupem začíná být Česká republika, zejména pak její metropole, v Evropě osamocená a bylo by na čase, abychom k turismu zaujali kritičtější přístup i my.

Rozvoj turismu v posledních dekádách je bezprecedentní. Zahájila ho liberalizace evropské letecké dopravy v devadesátých letech, která dramaticky zlevnila letenky a zpřístupnila létání jako způsob dopravy širokým vrstvám obyvatel, a v posledních letech ho dále pohání rozmach digitálních platforem typu Airbnb, které významně usnadnily krátkodobé pronájmy bytů turistům.

Pro mnoho Evropanů začalo být normální strávit několik prodloužených víkendů v roce po evropských městech. K tomu se přidávají stále početnější zástupy dobrodruhů z mimoevropských zemí s rostoucím blahobytem, zejména z Číny. To by bylo samozřejmě samo o sobě potěšitelné ─ že stoupá počet lidí, kteří si mohou dovolit zvýšit svou kvalitu života cestováním. Kdyby tu ovšem nebyly všechny negativní externality tohoto fenoménu pro široké zástupy těch ostatních. Respektive v důsledku nás všech včetně oněch cestovatelů — protože i ti někde žijí.

Kapitolou pro sebe je problematika nízkonákladových leteckých společností, které se rozhodujícím způsobem podílejí na tlaku na ceny letenek a nárůstu objemu letecké dopravy. Levné cestování s nimi je vykoupeno zhoršováním pracovních podmínek a mezd zaměstnanců, jak na to naposledy poukázala stávka zaměstnanců Ryanairu letos v létě, a také znečišťováním životního prostředí. Zásadní otázkou pak je turistické drancování měst, což může znít poněkud dramaticky, při bližším pohledu se to ale jeví jako celkem adekvátní označení.