Ačkoli se v loňských parlamentních volbách objevila v programech stran priorita zabránit dalšímu nárůstu ceny bydlení a podpora výstavby obecních bytů, v kampani zanikla pod jinými, často mnohem méně věcnými tématy. Reálná odezva, která by pomohla hlavně těm, co chtějí dostupným způsobem bydlet, je dosud po léta minimální.

Nejen Česká republika se v posledních letech nachází v realitní bublině. Ceny bytů u nás v poslední době rostly nejvíce v celé Evropské unii. Přes oživení růstu mezd rostly náklady na bydlení ještě rychleji. Nejhůř je na tom Praha. Češi preferují vlastnické bydlení, jeho až nepřirozená míra je přitom spojena s vysokým dluhem na jednotlivých nemovitostech. Chybí nabídka přijatelného nájemného bydlení. A problém s bydlením komplikuje i mobilitu pracovní síly.

Pravice se soustřeďuje hlavně na oblast regulace bytové výstavby, počínaje stavebním povolením přes kšefty s pronájmy (např. s pomocí služby Airbnb) a konče nabídkou hypoték. Otázkou sociálního bydlení se sice zabývala Sobotkova vláda, nenalezla však shodu. V nové vládě se toto téma přesunulo z ministerstva práce a sociálních věcí na ministerstvo pro místní rozvoj s cílem, aby nový zákon platil od roku 2021. Některé plány představila ministryně v demisi Klára Dostálová.

Ministerstvo pro místní rozvoj slibuje v rámci zákona o sociálním bydlení řešit situaci občanů v bytové nouzi. Jako možné řešení uvádí například malometrážní byty komunitního typu. Zvažuje také dát obcím oprávnění požadovat po investorovi určitý podíl takzvaných levných bytů. Na ministerstvu práce a sociálních věcí se zatím hovoří pouze o zásahu do výplaty dávek v rámci takzvaného obchodu s chudobou. Koncepce bydlení už v roce 2015 uvažovala o sloučení zneužívaného doplatku na bydlení dle zákona o hmotné nouzi a příspěvku na bydlení dle zákona o sociální podpoře.

Doplatek na bydlení stojí státní kasu zhruba tři miliardy a příspěvek na bydlení asi devět miliard. Je absurdní, pokud tyto dávky končí u soukromých majitelů ubytoven. Omezení tohoto obchodu s chudobou se řeší také léta. Ministryně v demisi Jaroslava Němcová proto předložila do vlády plán snížit doplatky na bydlení zneužívané ubytovateli. Bez levné nabídky pro sociálně potřebné by se omezením této dávky mohl ale těmto lidem ztížit přístup k bydlení. Redukce dávek tedy musí být provázaná s rozvojem sociálního bydlení.

Řešení dostupného bydlení se zjevně neobejde bez strategické role státu. Návrh programu rodící se nové vlády zmiňuje revizi koncepce bytové politiky. V této souvislosti se uvažuje o transformaci ministerstva místního rozvoje na ministerstvo veřejných investic a o vzniku nového státního investičního fondu z původního Státního fondu rozvoje bydlení. S tím by měl být zvýšen objem finančních prostředků na podporu bydlení, na svou předvolební rétoriku o nevratných půjčkách ovšem ANO zdá se zapomnělo.

V bytové výstavbě ovšem dominují soukromé prostředky — do transformovaného státního fondu má zatím dorazit jen miliarda ročně navíc na podporu bydlení mladých rodin. Hypoteční banky ovšem ročně půjčují na 200 miliard (s úrokem kolem 2,5 procenta). Úvěry ze státního fondu dosahují výše stamilionů. I když jsou výhodnější než ty, které nabízejí banky, představují jen kapku v moři. Pouhé stovky dostupných bytových jednotek se státní podporou, ponejvíce na venkově, stojí oproti daleko vyšší poptávce (v řádu tisíců jen v Praze).

S blížícími se komunálními volbami se hledají další recepty, které vtahují do hry soukromý sektor, a zejména obce. Celý problém sociálního bydlení ale nelze hodit na bedra obcí. Proto se uvažuje, že například soukromí developeři budou mít ve smlouvách povinnost pronajmout část kapacity svých projektů za dostupné ceny obyvatelům obce. Finanční podporu si zaslouží i plán některých obcí vykoupit část soukromých subjektů (například ubytovny) a použít je pro nabídku dostupného nájemného bydlení. Téma dostupného bydlení tak může konečně dostat konkrétnější podobu.