Naše asociální bydlení
Ondřej VaculíkMinulá vláda nedokázala vyřešit otázku, na koho se má chystaný zákon o sociálním bydlení vztahovat. Podle Ondřeje Vaculíka by do věci vneslo jasno posílení obecní výstavby bytů.
Problém sociálního bydlení můžeme rozšířit na vůbec problém finančně dostupného bydlení. Sobotkova vláda ještě stihla zákon a sociálním bydlení schválit, ale zablokovala ho Sněmovna. Byl v něm rozpor — na koho se má jeho znění vztahovat, a na koho už ne. Podle ministerstva práce a sociálních věcí se měl zákon týkat asi 118 tisíc lidí, pro něž je kvůli zdravotním, sociálním či jiným handicapům bydlení v tržních podmínkách nedostupné.
Ministerstvo pro místní rozvoj ale tuto skupinu zúžilo na padesát tisíc lidí. Nikoli že by nějakou jinou metodou či za pomocí přísnějších kritérií dospělo k nižšímu počtu, ale o redukci rozhodlo omezením počtu pouze na ty, kteří se do bytové sociální nouze dostali nezaviněně.
Martin Šimáček, ředitel Institutu pro sociální inkluzi, v Lidových novinách (27. 3. 2018) v článku „Asociálně na sociální bydlení“ uvádí, že „pro ostatní se nadále počítalo s přebudovanými ubytovnami“, nazvanými „sociální domovy“. V nich tedy budou ubytováni ti, kteří si svou bytovou nouzi zavinili sami. K tomu prý ministryně Klára Dostálová ale dodává, „že ona nepozná, kdo je za svou neutěšenou bytovou situaci vinen, nicméně poznají to starostové“.
Můžeme-li z jejího tvrzení, zprostředkovaného Martinem Šimáčkem, vycházet (ostatně jeho článek problém znamenitě vystihuje!), pak za prvé o této schopnosti starostů pochybuji a za druhé vím, co za čertovo kopyto se v této „rozhodovací pravomoci“ skrývá nebo má skrýt. Ostatně byl by to další případ, kdy se zvrzaný zákon, s nímž si „ti nahoře“ sami nevědí rady, pošle „těm dole“, ať ho nějak dle příslušných liter naplní.
Dokud od ochrany soukromého podnikání před veřejným zajišťováním společenských potřeb neupustíme — a to by znamenalo změnit nejen naše místní zákony, ale také mezinárodní smlouvy, a to nejen v rámci Evropské unie, ale také v rámci Světové obchodní organizace — lze neziskové obecní, případně státní, bydlení poskytovat pouze omezené skupině obyvatelstva, o které můžeme říci, že trh v jejím ubytování selhal.
Je v zájmu společnosti, a tedy obcí i státu, vymezit tuto skupinu co možná nejšířeji, aby co nejvíc lidí bydlelo v podmínkách, které jim umožňují vést hodnotný život a věnovat se společensky prospěšným činnostem, ne aby živořili anebo věčně jen sháněli peníze na zaplacení nájmu. V zájmu soukromých investorů naopak je vymezit skupinu lidí zklamaných trhem co nejúžeji, aby co nejvíce lidí zůstalo na pospas trhu a mohlo se pro investory stát zdrojem zisků.