Chce-li se občan nebo novinář dozvědět, co plánuje vláda v demisi se zákonem o sociálním bydlení, nestačí mu prohledávat weby příslušných ministerstev. K informování občanů dnes hnutí ANO využívá převážně populární tiskoviny ve svěřenském fondu. Tak se veřejnost před třemi týdny dozvěděla z Mladé fronty Dnes, že ministryně pro místní rozvoj plánuje zbrusu nový zákon o sociálním bydlení.

Nedozvěděli jsme se ovšem, zda na MMR původní návrh zákona — několik let spolupřipravovaný tímtéž ministerstvem, pod vedením téže strany — někam schovali, nebo ho prostě skartovali. Redaktorka MF Dnes zřejmě zapomněla, že nějaký návrh zákona kdy existoval a že ho chystala také předchozí ministryně za ANO Karla Šlechtová.

Současná ministryně v demisi Klára Dostálová přitom mluví, jako by byla ministryní Topolánkovy vlády, kdy se o zákonu začalo teprve mluvit, a nikdo nevěděl, co sociální bydlení vůbec znamená. Následné roky odborných diskusí, zahraničních zkušeností, pilotních projektů několika českých měst, zkrátka celospolečenská proměna vnímání podstaty sociálního bydlení, ji zcela minula.

Její rétorika připomíná komunální politiky ODS z nultých let, kteří bez jakékoli znalosti boje s bytovou nouzí omílali, že někdo si zaslouží mít střechu nad hlavou a někdo by měl být prostě na ulici. Většinou se to poznalo podle toho, jakou má daný člověk barvu pleti nebo jestli má na krku exekuci (jako by tu vůbec ještě žil někdo bez dluhů).

Klára Dostálová dělení lidí na dvě kategorie obnovila: jedna si zaslouží běžné bydlení, druhá „byty“ nižšího standardu. První kategorii podle ní tvoří „společensky přijatelní lidé“, druhou „drogově závislí, alkoholici, neplatiči“, kteří nejsou uzpůsobeni k tomu, aby normálně bydleli. Někdo by měl paní ministryni říct, že žádný zákon chystat nemusí: diskriminace v přístupu k bydlení si tu léta nerušeně vegetuje, není třeba tomu vnucovat štempl.

Za brány města s nimi