Chce-li se občan nebo novinář dozvědět, co plánuje vláda v demisi se zákonem o sociálním bydlení, nestačí mu prohledávat weby příslušných ministerstev. K informování občanů dnes hnutí ANO využívá převážně populární tiskoviny ve svěřenském fondu. Tak se veřejnost před třemi týdny dozvěděla z Mladé fronty Dnes, že ministryně pro místní rozvoj plánuje zbrusu nový zákon o sociálním bydlení.

Nedozvěděli jsme se ovšem, zda na MMR původní návrh zákona — několik let spolupřipravovaný tímtéž ministerstvem, pod vedením téže strany — někam schovali, nebo ho prostě skartovali. Redaktorka MF Dnes zřejmě zapomněla, že nějaký návrh zákona kdy existoval a že ho chystala také předchozí ministryně za ANO Karla Šlechtová.

Současná ministryně v demisi Klára Dostálová přitom mluví, jako by byla ministryní Topolánkovy vlády, kdy se o zákonu začalo teprve mluvit, a nikdo nevěděl, co sociální bydlení vůbec znamená. Následné roky odborných diskusí, zahraničních zkušeností, pilotních projektů několika českých měst, zkrátka celospolečenská proměna vnímání podstaty sociálního bydlení, ji zcela minula.

Její rétorika připomíná komunální politiky ODS z nultých let, kteří bez jakékoli znalosti boje s bytovou nouzí omílali, že někdo si zaslouží mít střechu nad hlavou a někdo by měl být prostě na ulici. Většinou se to poznalo podle toho, jakou má daný člověk barvu pleti nebo jestli má na krku exekuci (jako by tu vůbec ještě žil někdo bez dluhů).

Klára Dostálová dělení lidí na dvě kategorie obnovila: jedna si zaslouží běžné bydlení, druhá „byty“ nižšího standardu. První kategorii podle ní tvoří „společensky přijatelní lidé“, druhou „drogově závislí, alkoholici, neplatiči“, kteří nejsou uzpůsobeni k tomu, aby normálně bydleli. Někdo by měl paní ministryni říct, že žádný zákon chystat nemusí: diskriminace v přístupu k bydlení si tu léta nerušeně vegetuje, není třeba tomu vnucovat štempl.

Za brány města s nimi

Suverénně nejhorším příkladem „politiky“ bydlení, který v sobě mísí rasistickou šikanu s totální bezvýchodností, je ghetto Poschla — seskupení kontejnerových buněk za Vsetínem. Plechové bytovky obklopené průmyslovou zónou a rychlostní silnicí navštívila nedávno ministryně práce a sociálních věcí v demisi Jaroslava Němcová.

Zhruba v době, kdy Klára Dostálová hovořila s MF Dnes o občanech druhé kategorie, kteří mají bydlet v buňkách druhé kategorie, se její kolegyně z ANO Němcová (v rámci Babišovy kampaně po krajích) seznamovala s obyvateli Poschly, které se stejnou rétoriku vyhnal pryč z města tehdejší starosta Jiří Čunek.

Pokud jde o vytváření ghett, obě ministryně za ANO, které by měly zákon společnými silami chystat, spolu souzní. Němcová během své návštěvy označila buňky za „dobrý způsob řešení bytové otázky pro lidi v tísni“.

Pardon, ale pokud Poschlu od mé poslední návštěvy nezbourali, nepostavili celou znovu a nepřemístili úplně jinam, troufám si tvrdit, že zůstává tím nejvíce ponižujícím místem k životu. Pokud se ministryni kontejnerové byty zdály jako „běžný standard“, nechci si ani představovat, co ANO považuje za „nižší standard“, do něhož zamýšlí nastěhovat desetitisíce lidí.

Němcovou prý také „překvapilo“, jak dobře se lidé o byty starají. To skutečně starají, ovšem pod hezkými tapetami bují plíseň a chodbami se šíří nesnesitelný hluk — nenamlouvejme si, že jde o nějaké panelákové bydlení. Jsou to skutečně plechové kontejnery, nijak zvlášť uzpůsobené k běžnému bydlení, způsobující zdravotní potíže, zcela bez ohledu na to, jak o ně obyvatelé pečují.

Zákon o sociálním vyhnanství

Podobný typ „bydlení“ nazývá současné MMR sociálním bydlením. Těžko si přitom představit přesnější opak. Sociální bydlení je běžný byt, v běžném domě, kde může rodina z ubytovny začít žít běžný život, z něhož můžou děti každý den odcházet do běžné školy a kde mohou lidé teprve vůbec nějak pohnout se svými problémy.

Sociální byt není přecpaná plesnivá plechovka daleko za městem, odkud není úniku. To jsou ghetta, sociální vyhnanství, která — budou-li vydávána za řešení bytové nouze zákonem na celostátní úrovni — nebudou mít nikde obdobu.

Podle návrhu, který již MMR zaslalo na Svaz měst a obcí, se s takzvanými „sociálními domovy“ počítá krátkodobě, než se lidé dostanou do běžného bydlení. Jak by taková situace měla nastat, je záhadou, neboť už pětadvacet let jaksi nenastává. Záměru navíc zřejmě nevěří ani samo ministerstvo.

Jinde totiž tvrdí, že buňky pro danou cílovou skupinu plánuje k „dlouhodobému užívaní“. Kdyby se lidé měly skutečně po půl roce stěhovat do běžných bytů, proč by chtělo MMR stavět více než padesát tisíc buněk?

ANO chce ve skutečnosti nahradit ubytovny vlastněné soukromníky ubytovnami spravovanými státem — přičemž cesta ven nevede z žádné. Klíčový problém nespočívá v tom, že obchodníci s chudobou odírají své nájemníky, zatímco stát jim na to přispívá. Klíčovým problémem je sám život na ubytovnách, namísto v městských bytech.

Na ubytovně, vyčleněné z okolního světa, nelze vést normální život, nehledě na to, jestli jsou v ní štěnice nebo hezké tapety, nehledě na to, jestli ji vlastní stát, nebo soukromník. Co obě ministryně vydávají za řešení, je ve skutečnosti popis problému.

Ministryně v demisi Dostálová by měla začít vysvětlovat tisícům dětí na ubytovnách, jaký nový „sociální domov“ pro ně chystá. Domov to totiž není a nikdy nebude. Hnutí ANO problém bydlení neřeší, ale zestátňuje.

Radujte se chudí! Dny, kdy jste museli trpět pod rukou soukromníka, jsou sečteny. Ode dneška budete trpět pod křídly státu.