Po celý loňský rok jsme se v Deníku Referendum soustavně věnovali potřebnosti zákona o sociálním bydlení. Počet lidí v bytové nouzi povážlivě narůstá, obchodníci s chudobou profitují, děti vyrůstají v ústavech a nejohroženější skupiny jako matky samoživitelky, senioři či mladí lidé z dětských domovů ztrácí jistotu stabilního dostupného bydlení. Citelněji už zákon snad ani chybět nemůže.

Sněmovna v těchto dnech projednává verzi zákona, kterou schválila vláda. Verzi předloženou vinou všech zúčastněných se zpožděním, postavenou na nelichotivých kompromisech. Zákon vypracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Nese s sebou tři otazníky.

První otázkou je, zda zákonodárci stihnou zákon schválit do podzimních voleb, tedy vůbec. Dále se ptáme, jaké pozměňovací návrhy se na vládní verzi nalepí v legislativním procesu? A konec konců je nasnadě otázka: doputoval do Sněmovny dobrý zákon? Od prvních verzí prošel řadou změn — byl předmětem koaličního sporu rámovaného jako souboj ministryň Marksové a Šlechtové a byl pod tlakem nejen občanských iniciativ, ale také obcí a zájmových skupin.

Rozprava ve Sněmovně začala omíláním variací na „rozdávání bytů chudým“. Zaměřme se ale na prapůvodní účel zákona. V první řadě měl nahradit stávající nefunkční systém prostupného bydlení, princip každému podle jeho zásluh, který předpokládá, že bydlení si lidé musí zasloužit a spoléhá na to, že se k němu časem svou pílí propracují. Osekaná verze zákona, překrytá nadšením z toho, že vůbec nějaký zákon je, na tento požadavek pozapomněla. A může být hůř.

Návrat do reálného socialismu

V úterních večerních hodinách poslanci a poslankyně odmítli hned dva návrhy předsedy poslaneckého klubu ČSSD Romana Sklenáka na prodloužení jednání. K hlasování samému se tak nedostali. Bod budou muset nyní prioritně znovu zařadit, kdy tak učiní, nikdo neví. Nebude to však dříve než na konci měsíce.

Premiér Sobotka na otázku Deníku Referendum odpověděl: „Neměli bychom to vzdávat. Budeme se snažit jej znovu zařadit a navrhnout zkrácení lhůty. Jinak to nelze stihnout.“ O zákon o sociálním bydlení strany svádí mediální boj, v praxi však dělají vše proto, aby u toho zůstalo.

Zákon ve skutečnosti nechce žádná politická strana. Včetně těch koaličních, které se k jeho přijetí zavázaly v programovém prohlášení. Sociální demokracie nebyla během jeho přípravy dostatečně důrazná, hnutí ANO zkritizovalo každou verzi, počínaje samou Koncepcí sociálního bydlení. A lidovci — jako obvykle — lavírovali.

Ministerstvo práce a sociálních věcí začalo zákon chystat pozdě, a co více podlehlo tlaku obcí: ze zákona proto v prosinci vypadla povinnost pro obce poskytovat sociální byty, včetně sankcí. Michaela Marksová nechala zákon upravit do podoby, která navrhovala vytvoření takzvaného Centra sociálního bydlení. Byty měl zajišťovat stát. To se ovšem nelíbilo Karle Šlechtové, která verzi označila za „návrat do reálného socialismu“.

„Já nechci v naší zemi návrat do státního OPBH, to jsme snad již přeskočili. Socialismus jsme tu už měli a všichni vědí, jak přidělování bytů fungovalo a jak to s bytovým fondem dopadlo,“ uvedla a požadovala, aby povinnost přešla do gesce jejího ministerstva. „Zřizovat nový úřad, aby to zase dělali úředníci z Prahy nebo Úřadu práce, je podle našeho názoru špatná cesta,“ doplnil Andrej Babiš.