V návaznosti na schválenou Strategii sociálního začleňování má Brno za sebou tzv. registrační týden pro rodiny v bytové nouzi. Cílem bylo získat co nejpřesnější přehled o počtu rodin na území města žijících v bytové nouzi a také o jejich situaci a výzvách, kterým čelí, aby jim město mohlo co nejlépe pomoci.

Celkem bylo provedeno dotazníkové šetření u 482 rodin, které mají nezletilé děti. Do předběžného vyhodnocení bylo zařazeno 328 rodin, které byly jednoznačně vyhodnoceny jako rodiny v bytové nouzi. K vyplnění dotazníku se mohou další rodiny hlásit do 6. května. Poté bude průzkum uzavřen a finálně vyhodnocen.

Za rodiny v bytové nouzi jsou považovány ty, které žijí na ubytovnách, v azylových domech či v bytech, kde chybí základní vybavenost (sociální zařízení, vytápění), a v extrémně přelidněných bytech (méně než pět metrů čtverečních na osobu). Takové podmínky neumožňují naplnit ani základní fyziologické potřeby rodin, ani uspokojit základní potřeby bezpečí.

Největší část rodin žije na ubytovnách, v azylových domech, krizově u příbuzných či v extrémně nevyhovujícím bytě. Z předběžných výsledků vyplývá, že sedmdesát procent rodin v bytové nouzi tvoří matky samoživitelky. Dotazované rodiny mají dohromady 905 dětí, z nichž 838 je nezletilých. Ve 43 % rodin v bytové nouzi žije dítě mladší tří let, v 61 % pak mladší šesti let.

„Orgány sociálně-právní ochrany dětí některých brněnských městských částí nám pomohly vytipovat rodiny, u kterých je šance, že by jim mohly být děti po získání bydlení navráceny,“ okomentoval zjištění zastupitel Martin Freund, který má projekt sociálního začleňování na starosti.

Šestnáct procent nezletilých dětí z těchto rodin je nuceno žít mimo rodinu, buď v kojeneckém ústavu, dětském domově, diagnostickém ústavu či jiném podobném zařízení, případně v péči příbuzných či v pěstounské péči. Celkem se jedná o 132 dětí, na jejichž pobyt v dětských domovech a podobných institucích stát vydává asi dvaapadesát milionů korun ročně .

Rodiny v bytové nouzi žijí často na velmi malém prostoru. Zatímco pro celou Českou republiku je průměrná obytná plocha na osobu asi 19 m2, u dotazovaných rodin v Brně je obytná plocha pro jednu osobu 7,5 m2. Šest rodin žije v extrémních podmínkách na celkovém prostoru odpovídajícím méně než 2m2 na osobu

Většina rodin byla bez stabilního bydlení okolo tří let, přitom epizoda bezdomovectví, která trvá déle než šest měsíců, bývá běžně hodnocena jako riziková. Jedenačtyřicet procent dotázaných rodin minimálně jednou během posledního roku nevědělo, kde s dětmi přečkají noc.

„Při registračním týdnu byl používán diagnostický nástroj VI-SPDAT, který měří míru ohrožení rodiny různými rizikovými jevy a situacemi spojenými s bezdomovectvím. Je to vůbec poprvé, co byl v České republice podobný nástroj použit,“ vysvětlil Štěpán Ripka z Platformy pro sociální bydlení. Nástroj zjišťuje přítomnost rizik v oblasti fyzického i duševního zdraví, socializace, každodenních potřeb, rodinné situace či ohrožení násilím.

Faktory ohrožení, které zvyšují náchylnost rodiny k bezdomovectví, mají podle Ripky společné dva rysy: jejich působením se razantně snižuje šance získání dobře placeného zaměstnání, a tedy návazného příjmu a úspor (typicky u matek samoživitelek, které pečují o dítě do tří let věku), současně napínají dlouhodobě podpůrnou sociální síť rodiny, takže není možné počítat s pomocí při získání stabilního bydlení.

Z rodin v bytové nouzi bylo čtyřiadevadesát procent vyhodnoceno se středním či akutním ohrožením. Tyto rodiny nemají ani šanci na získání dobře placeného zaměstnání, ani nelze čekat, že si seženou bydlení s pomocí své sociální sítě.  Rodiny s vysokým skóre jsou akutně ohrožené a je třeba jim nabídnout bydlení a podporu co nejdříve, protože jejich situace je kritická.

Při brněnském dotazování bylo šest procent rodin málo ohrožených, osmašedesát procent středně ohrožených a šestadvacet procent rodin akutně ohrožených.