Přinášíme rozhovor Jana Snopka a Štěpána Ripky z Platformy pro socální bydlení s Volkerem Busch-Geertsemou, který se dlouhodobě zabývá výzkumem bezdomovectví a vyloučení z bydlení v Německu a v Evropě.
Co je to housing first v evropském kontextu? Mělo by být bydlení podmiňováno využíváním služeb, nebo zda by se to mělo dít na dobrovolném základu. Co nabídnout lidem, kteří v rámci housing first nějakým způsobem selhali a kteří nebyli schopni si nájem udržet? Jak vybírat kandidáty pro sociální bydlení?
Mohl byste se na úvod představit, říct čím se odborně zabýváte?
Jsem výzkumník s dvaceti pěti lety zkušeností s výzkumem bezdomovectví a vyloučení z bydlení v Německu a v Evropě. Jsem koordinátorem Evropské observatoře pro bezdomovectví a zároveň jsem koordinoval projekt Housing first Europe. Mám zkušenosti jak s přístupem housing first, tak s různými vícestupňovými systémy a s bariérami, které brání v přístupu k bydlení, a zároveň jsem součástí projektu realizovaného ve dvaceti osmi evropských státech, který se zaměřuje na předcházení vyloučení z bydlení.
Přijal jste pozvání na konferenci, která se má zabývat dilematem přístupů housing first a housing ready. Co je to tedy housing first v evropském kontextu?
V rámci tohoto přístupu je lidem bez domova okamžitě poskytnuto bydlení a nepřerušovaná podpora. Z hlediska historického vývoje systému sociálního zabezpečení v Evropě housing first sleduje řadu trendů. Jedním z těchto trendů je deinstitucionalizace a decentralizace poskytování sociálních služeb. Cílem je normalizovat podmínky bydlení, jak jen to je možné. Podobně jako v řadě jiných odvětvích sociálního zabezpečení, které se zaměřují třeba na lidi s hendikepem nebo na mentálně postižené.
Usilujeme o to, abychom své služby co nejvíce individualizovali a přizpůsobili potřebám konkrétních lidí. Také v mnoha dalších odvětvích sociálního zabezpečení můžeme pozorovat posun od služeb, které jsou vázány na určité místo směrem ke službám, které se zaměřují na konkrétního klienta. Dalo by se to popsat jako posun od podporovaného bydlení k podpoře poskytované v bydlení. V případě, že klient už podporu nepotřebuje, tak podpora odejde. Není třeba, aby se přemisťoval klient.
Můžete říct, čím se od přístupu housing first liší přístup housing ready, nebo také vícestupňové bydlení?
Housing first je postaveno jinak než systémy vícestupňového bydlení. Představuje alternativu k názoru, že napřed je potřeba člověka na bydlení připravit. Podle tohoto přístupu musí klient nejprve dokázat, že si zaslouží bydlení, že je schopen ho zvládnout. Co tedy je systém vícestupňového bydlení? Model vícestupňového bydlení je uplatňován v řadě zemí Evropy.
Podstatou modelu je, že procházíte několika stupni, až se dostanete k poslednímu stupni, jímž je standardní samostatné bydlení. Tam už máte plnou zodpovědnost, klasickou nájemní smlouvu a zároveň je to bod, kde už nepotřebujete žádnou další podporu. V nižších stupních, ať už jde o azylový dům, sdílené bydlení nebo individuální, avšak časově omezené bydlení, máte méně osobního prostoru, méně soukromí, méně autonomie a méně normality. Zároveň v nižších stupních jste více kontrolováni. Postupně se míra kontroly snižuje. Problém je, že jednotlivé stupně jsou často křehké a klient se mnohdy propadne a musí stoupat znovu nahoru.
Víme, že nejste příznivcem systému vícestupňovému bydlení. Co tomuto přístupu nejvíce vytýkáte?
Uvedu několik kritických připomínek k tomuto systému. V prvé řadě je třeba zmínit, že vícestupňové bydlení způsobuje klientům mnoho stresu tím, že jsou neustále přemisťováni z jednoho místa na jiné. V počátečních stupních mají klienti velice málo soukromí a autonomie. Klientům se nedostává možnosti volby řešení, jaké jim vyhovuje. Vzniká zde skupina klientů, kteří tím systémem prochází neustále dokola. Dalším problémem je, že dovednosti, které si klienti musí v rámci tohoto strukturovaného systému osvojovat, nejsou často dovednostmi, které potřebují k tomu, aby si mohli udržet samostatný nájem.
Jedním z největších problémů je, že konečný posun k nezávislému bydlení může trvat celá léta, případně k němu nemusí nikdy dojít. A příliš mnoho klientů se cestou k cíli ztratí. V některých případech tyto systémy vedou spíš k nárůstu bezdomovectví než k jeho útlumu nebo řešení. Často vedou k tomu, že jsou rozšiřovány kapacity služeb na nižších úrovních, různých nocleháren a azylových domů. Na druhé straně pak je problém úzkého hrdla, kterým neprojde zdaleka každý.
Například ve Švédsku se po zavedení vícestupňového bydlení zjistilo, že bezdomovectví vzrostlo. A nevzrostlo o tolik v těch městech, kde tyto systémy nebyly zavedeny. Jiným příkladem je Vídeň, která je známá tím, že má velice strukturovaný, dobře zavedený systém vícestupňového bydlení. Kapacity nižších stupňů vzrostly mezi léty 2005 až 2011 o 80 %. Tento systém stojí Vídeň 43 milionů euro ročně. Problémem je, že když máte takový systém, běžní pronajímatelé často tyto riskantní nájemníky odmítají a rovnou je odkazují na tento systém, na sekundární trh s bydlením.
Takže to funguje naopak, než jak předpokládala původní idea, podle které měl systém pomáhat překonávat bariéry, které stojí lidem bez domova v cestě při hledání bydlení. Systém bariéry nesnižuje, ale naopak zvyšuje. Pronajímatelé často vyžadují certifikát potvrzující, že klienti jsou připraveni na bydlení. Nebo nechtějí pronajímat byty lidem bez pravidelného příjmu, což je například švédská zkušenost. Jedním z největších problémů systémů vícestupňového bydlení je, že úspěch v jejich rámci často znamená, že klient musí zpřetrhat kontakty, které si vytvořil v komunitě v prvním místě, kde bydlel. Musí se neustále přesouvat z místa na místo a budovat si nové kontakty.
V čem se tedy liší přístup housing first od vícestupňového bydlení, jak jste ho teď popsal?
Hlavní myšlenkou housing first je, že všechny nižší stupně přeskočíte a jdete z bezdomovectví rovnou k samostatnému bydlení, kde má klient podepsanou standardní nájemní smlouvu, s tím, že bydlení je doplněno o flexibilní podporu. Housing first je založeno na myšlence, že pokud to klienti potřebují, učí se v průběhu bydlení. Můžeme použít jednoduchou analogii: plavat se naučí člověk lépe ve vodě než na suchu. Stejně tak — udržet si nájem se naučíte nejlépe, pokud nějaký máte. Housing first je založeno na snaze ukončit bezdomovectví spíše než jeho zvládání. Udržení nájmu je samozřejmě spojeno s několika výzvami.