Jsou tzv. sociální ubytovny tím správným řešením pro dlouhodobé bydlení chudých? Má český stát investičně podporovat výstavbu nových ubytoven? Jak se desítkám tisíc lidí na ubytovnách vlastně žije? Jak na nich prospívají tisícovky dětí? Mají mezi „standardy“ tzv. sociálních ubytoven patřit nepřetržitý kamerový dohled, ostraha či povinná práce? Na tyto další otázky se pokusí odpovědět účastníci debaty, která se koná v pondělí od 19:30 v konferenčních prostorách HUB PRAHA (Drtinova 10).

Na debatu přijali pozvání ředitelka úseku sociálních služeb občanského sdružení Vzájemné soužití Helena Jedináková, stínová ministryně pro lidská práva a rovné příležitosti Michaela Marksová - Tominová z ČSSD, sociální antropolog z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy Štěpán Ripka, ředitel Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček a filosof Martin Škabraha z iniciativy ProAlt. Pozvání organizátorů přijal také náměstek MMR pro územní a bytovou politiku Miroslav Kalous.

Cílem akce je povzbudit nedávno zahájenou veřejnou a mediální debatu o sociálním bydlení. „Společenskou debatu na základě kvalifikovaných informací mezi všemi zainteresovanými stranami pokládám za aktuální a důležitou zejména proto, že ministerstva pro místní rozvoj a práce připravují pro českou vládu k této otázce komplexní materiál, na jehož základě by mělo vyjít ještě letos příslušné vládní nařízení,“ uvedl pro Deník Referendum jeden z organizátorů akce Emil Szirmai.

Obává se totiž situace, kdy by se ubytovny staly dlouhodobou formou bydlení pro sociálně vyloučené segmenty společnosti. „Zastávám stanovisko, že při posuzování této velmi významné otázky boje proti sociálnímu vyloučení je třeba být velmi opatrný,“ tvrdí Szirmai s tím, že mu je jasné, že ubytovny nelze uzavřít ze dne na den. „Žije v nich totiž i podle konzervativních odhadů přibližně 60 000 lidí a jejich počet bude s pokračující ekonomickou krizí, či v souvislosti s drastickou nezaměstnaností v některých regionech, jednoznačně stoupat,“ připomněl Szirmai.

Za zásadní přitom považuje okolnost, dle které nelze k sociálním ubytovnám přistupovat izolovaně, pouze jako k otázce samotného bydlení. „Hlavní ekonomickou příčinu propadu do ubytoven či jiných forem substandardního bydlení, kterou pozorujme jak u vyloučených Romů, tak v poslední době stále častěji i u dalších ohrožených sociálních skupin (matky samoživitelky či důchodci), je drtivá nezaměstnanost a často i faktická nezaměstnatelnost lidí zejména v ohrožených regionech,“ vysvětlil Szirmai

Právě téma sociálního vyloučení by podle jeho slov navíc nemělo řešit vládní nařízení, nýbrž komplexní zákon o sociálním bydlení. „Diskuse okolo ubytoven má totiž ještě jeden moment, mj. neobyčejně významný pro společenskou soudržnost a politické klima v zemi. ,Terčovými' objekty“ nepokojů na Šluknovsku přece byly právě ubytovny, na denním pořádku jsou shromáždění či petice například proti záměrům různých samospráv postavit sociální ubytovnu,“ uzavřel Szirmai.

Taktéž jeden z účastníků debaty Matěj Stropnický podporuje vznik komplexního zákona o sociálním bydlení. Podle něj je totiž neexistence zákona hlavním důvodem toho, že dosud systém sociálního bydlení není upraven.

„Zákon přinese jasnou definici a umožní vyžadovat po obcích jeho naplnění. Zákon jasně specifikuje cílové skupiny všech následných specifických programů a podpor. Zákon může stanovit obecně platné minimální technické standardy sociálního bydlení, na které pak může být navázána podpora ministerstva pro místní rozvoj (granty na modernizaci) a ministerstva práce a sociálních věcí (poskytování příspěvku na bydlení)," vysvětlil místostarosta Prahy 3 zodpovědný za oblast bydlení.

„Majitelé, pokud své byty budou chtít vůbec pronajmout, je budou muset dát do souladu s těmito normami. V neposlední řadě zákon umožní snadnější směřování českých i evropských dotací," dopnil Matěj Stropnický.