Sociálním bydlením proti diskriminaci?
Míra BrožProjekt sociálního bydlení, připravovaný Ministerstvem pro místní rozvoj především pro romské rodiny, neřeší hlavní problém — segregaci Romů a jejich diskriminaci na trhu s byty.
Už delší dobu probíhá vzrušená odborná diskuze o takzvaném sociálním bydlení. Sociální bydlení by mělo být dostupné pro lidi, kteří nedosáhnou na byt na volném trhu a jinak by skončili na ulici. Diskuze o sociálním bydlení se do značné míry prolnula s diskuzí o bydlení chudých Romů.
V ekonomicky vyspělých evropských zemích je sociální bydlení zpravidla určeno pro jednotlivce a rodiny, které z ekonomických důvodů nemohou zaplatit běžný nájem, nebo ohrožené skupiny, typicky třeba lidi s psychiatrickou diagnózou nebo s mentálním handicapem či fyzickým handicapem, matky samoživitelky, nízkopříjmové důchodce.
Když se konečně objeví na obzoru naděje, že začnou i u nás existovat sociální byty a myslím, že mají být především určeny pro ty, kteří na jinou variantu nedosáhnou, vidíte i v této naději především diskriminaci.
Předpokládám, že skladba sociálně potřebných bude asi v každém státě trochu jiná, u nás je to prostě tak, že většinu potřebných tvoří Romové. Ať už to má jakékoli důvody, pomoci potřebují a co nejrychleji. Čekat, až rozhodne soud, že nepronajmutí bytu bylo projeveme diskriminace a pronajmout se musí .....?
Stát nemá zas tolik možností, jak z toho ven. Pravda, kdyby se to bývalo řešilo zavčasu, asi by problém nenabyl tak obludných rozměrů. Ale cestovat v čase zatím nelze, a tudíž ani ty staré chyby není možné škrtnout, zatímco důsledky zůstávají.
Nemohl byste prozradit nějaké KONKRÉTNÍ
Máme sice antidiskriminační zákon, ale jeho vymahatelnost je nízká v první řadě proto, že vymahatelnost podobných zákonů zkrátka nízká je, a to všude na světě. Jenom se v "dospělejších" společnostech obecně méně diskriminuje - ale když už to někdo dělá, dokazuje se mu to asi tak stejně těžko, jako v Česku.
Diskriminaci můžete možná dokázat velké firmě na základě statistiky o počtu a úspěšnosti Romů mezi uchazeči (pokud se k ní nějak dostanete), ale soukromému majiteli bytu, který vystřídá dejme tomu pět nájemníků za život, ji nedokážete nijak - leda by to sám prozradil.
Reálnou legislativní možností by zde bylo přesunutí důkazního břemene na žalovaného. Nemyslím si ovšem, že by se společnost chtěla touto cestou vydat.