Sociálním bydlením proti diskriminaci?

Míra Brož

Projekt sociálního bydlení, připravovaný Ministerstvem pro místní rozvoj především pro romské rodiny, neřeší hlavní problém — segregaci Romů a jejich diskriminaci na trhu s byty.

Už delší dobu probíhá vzrušená odborná diskuze o takzvaném sociálním bydlení. Sociální bydlení by mělo být dostupné pro lidi, kteří nedosáhnou na byt na volném trhu a jinak by skončili na ulici. Diskuze o sociálním bydlení se do značné míry prolnula s diskuzí o bydlení chudých Romů.

V ekonomicky vyspělých evropských zemích je sociální bydlení zpravidla určeno pro jednotlivce a rodiny, které z ekonomických důvodů nemohou zaplatit běžný nájem, nebo ohrožené skupiny, typicky třeba lidi s psychiatrickou diagnózou nebo s mentálním handicapem či fyzickým handicapem, matky samoživitelky, nízkopříjmové důchodce.

×
Diskuse
VS
March 25, 2013 v 9.37
Znáte snad kouzelného dědečka, který by tenhle problém zvládl vyřešit?
Nevím, jak si představujete, že by mohl stát donutit majitele nájemních domů, aby pronajali byt někomu, komu nedůvěřují. Myslíte, že by to spravily (ponižující) kvóty?
Když se konečně objeví na obzoru naděje, že začnou i u nás existovat sociální byty a myslím, že mají být především určeny pro ty, kteří na jinou variantu nedosáhnou, vidíte i v této naději především diskriminaci.
Předpokládám, že skladba sociálně potřebných bude asi v každém státě trochu jiná, u nás je to prostě tak, že většinu potřebných tvoří Romové. Ať už to má jakékoli důvody, pomoci potřebují a co nejrychleji. Čekat, až rozhodne soud, že nepronajmutí bytu bylo projeveme diskriminace a pronajmout se musí .....?
Stát nemá zas tolik možností, jak z toho ven. Pravda, kdyby se to bývalo řešilo zavčasu, asi by problém nenabyl tak obludných rozměrů. Ale cestovat v čase zatím nelze, a tudíž ani ty staré chyby není možné škrtnout, zatímco důsledky zůstávají.
Nemohl byste prozradit nějaké KONKRÉTNÍ
KONKRÉTNÍ řešení, jak postupovat, aby to nebyla diskriminace, ať už pozitivní nebo negativní. Z Vašeho článku vnímám jen kritiku.
JH
s paní Srbovou. Článek je, lidově řečeno, chytrý jak rádio.

Máme sice antidiskriminační zákon, ale jeho vymahatelnost je nízká v první řadě proto, že vymahatelnost podobných zákonů zkrátka nízká je, a to všude na světě. Jenom se v "dospělejších" společnostech obecně méně diskriminuje - ale když už to někdo dělá, dokazuje se mu to asi tak stejně těžko, jako v Česku.

Diskriminaci můžete možná dokázat velké firmě na základě statistiky o počtu a úspěšnosti Romů mezi uchazeči (pokud se k ní nějak dostanete), ale soukromému majiteli bytu, který vystřídá dejme tomu pět nájemníků za život, ji nedokážete nijak - leda by to sám prozradil.

Reálnou legislativní možností by zde bylo přesunutí důkazního břemene na žalovaného. Nemyslím si ovšem, že by se společnost chtěla touto cestou vydat.