Z Romů se stala doslova lovná zvěř. Tedy přinejmenším v internetových diskusích. Jistý typ diskutujících si na ně hůl vždy najde. Objeví se na internetu článek o křídlatce či o nutrii a dalších invazních biologických druzích? Netrvá to ani pár minut a už je tam diskusní příspěvek, který s přivřením oka (však si  rozumíme, ne?) mudruje o těch vůbec nejhorších invazních druzích, jako jsou třeba „snědí kočovníci“.

Jistý pán se  zvídavě a vynalézavě, asi aby nebyl smazán, dotazuje, zda se tím myslí i přistěhovalci „včetně všudepřítomných ind.oče.chů“. A jeden vzdělanec tomu nasadil korunu prohlášením, „hned mě napadly cikáni.“ Přes ten drobný pravopisný lapsus jak on, tak i všichni ostatní s podobnými příspěvky okamžitě sklízejí pochvalu v podobě pozitivních bodů.

Jsou případy, kdy nepomůže ani strategie, záměrně volená s cílem rasistickým výlevům předejít. V regionální rubrice nejčtenějšího deníku vyšel článek o jednom z azylových domů pro matky s dětmi, kterému hrozí uzavření, protože letos dostal peníze jen na půl roku provozu. Na osudu jedné z obyvatelek domu novinář vysvětluje, co by všem ubytovaným hrozilo, kdyby museli odejít. Článek doprovází fotografie její a jejích dvou dětí

Za chvilku se pod článkem objevila věta: „Škoda, že paní K. není cikánkou. V tom případě by měla vše potřebné zadarmo.“ Rodina na fotografii je totiž vzorně bílá.

Znám ten azylák, jeho obyvatele a velmi dobře i paní ředitelku, která za své svěřence bojuje opravdu jako za vlastní rodinu - ještě cestou na jednání krajské sociální komise mě zastihl její telefonát a naléhavý apel, abych tam nezapomněl připomenout jejich situaci a podpořit je. Myslím, že se nemýlím v odhadu, proč vybrala právě případ bílé rodiny, ač romských matek s dětmi má mezi klienty rovněž hodně. Bála se, že kdyby se na fotografii objevila některá z nich, mohlo by to určitou část veřejnosti svádět k reakcím typu, jaký jsem popsal výše. A hlavně, že by to mohlo uškodit věci, že by třeba krajští zastupitelé váhali s finanční podporou, pokud by nabyli pocitu, že se týká jen nepopulární menšiny.

Jak patrno, nepomohla ani taktika až úzkostlivě promyšlená. A nepomůže asi nic a nikdo, dokud se nezmění morální atmosféra v zemi. S tím by se ovšem muselo začít úplně odshora. A tam je změna v nedohlednu. Do té doby, jako už tolikrát v historii, budou za nemorálnost skutečně privilegovaných platit ti, jež se nemyslícímu davu privilegovanými pouze být zdají. Ti na samém sociálním dně společnosti.

Opravdovým privilegovaným tenhle hon rozhodně není proti mysli, ať už se k němu formálně vyjadřují jakkoliv. Vždyť co jiného dokáže tak snadno a účinně a hlavně tak trvale odvádět pozornost od problémů skutečně naléhavých a  tuhle společnost opravdu ohrožujících, co ale řešit není zájem, protože by to ohrozilo privilegia bohatých a mocných?