Jak se učí nenávisti k chudým Romům

Miroslav Hudec

Fáma roste tím, jak se šíří — přímo ukázkově to platí o pověře, že pro Romy platí jiná pravidla než pro ostatní.

Titulek možná leckoho naštve. Bodejť ne, když léta slýcháme ze všech stran, jak si Romové jezdí pro sociální dávky mercedesem,pro dávky, které nota bene dostávají v libovolné výši, snad dokonce tak velké, jak si na úřadě vykřičí, jak nemusí platit v lékárně, jak za stejná provinění dostávají nižší tresty než neromové, jak … Dosaď každý, co mu libo, fantazii se meze nekladou.

Už staří Římané před tisíci lety věděli, že „fama crescit eundo“,roste tím, jak se šíří. A frustrovaná společnost šíří ostošest. Jeden řekne, že sice neví, ale že si myslí, druhý, že to taky slyšel, třetí prý na to má svědka, ostatně tohle potvrdí každý, pro čtvrtého už je to tutovka. A další a další, vzteky doběla, zuřivě buší zaručené informace o líných, ani po staletí nepřizpůsobených parazitech a kriminálnících do klávesnice počítače a posilují se na síti navzájem se stejně smýšlejícími ve spravedlivém hněvu. A ani si přitom nevšimnou, když venku pod okny zatím parta romských kopáčů svižným tempem kope rýhu pro další, ještě modernější komunikační kabel, aby se spravedlivě rozhořčeným ještě lépe komunikovalo o cikánské lenosti.

×