Fuj, na to sahali cikáni!

Miroslav Hudec

Pokud Romy používáme ke strašení dětí, může se náš vztah k nim jen těžko změnit k lepšímu.

„Fuj, na to šahali cikáni!“ Takhle okřikla matka asi dvouleté batole, a to se leknutím rozplakalo. Zaujalo ho totiž cosi na betonovém odpadkovém koši na jednom severočeském náměstí. První napomenutí, ať nechá koš na pokoji, ho v tom zaujetí nedokázalo odradit, nejspíš ho i přeslechlo. Podle vzhledu a chování dvojice bych odhadoval, že půjde spíše o chudší rodinu. Matka v lehce ušmourané růžové bundě a s cigaretou v ruce, hlasitě se bavila s mobilem přitisknutým k uchu, občas rychlým pohledem zkontrolovala dítě, popelící se v okolí a hledající si nějakou zábavu.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Vzpomněl jsem si na tuhle bílou matku při pročítání článku „Romové neoblíbeni, ale extrémisté ztrácejí.“ (Právo 22.11). Nevím, kdo ve skutečnosti na ten koš sahal před dítětem a ta matka asi taky ne, neboť v pošmourném a větrném pozdním sobotním odpoledni bylo jinak náměstí jak po vymření. Ale použila argument, který zřejmě pokládala za nejpádnější. V lidovém pojetí je zkrátka „cikán“ něco značně eklhaft, vlastně synonymum pro asociála.

A přetrvává tenhle názorový stereotyp desítky let, po celé generace. „Jsou to takoví bílí cikáni“, slýchali jsme od rodičů už před nějakými padesáti léty o lidech nepořádných, se zanedbaným zevnějškem a obydlím, všelijak problémových.

Jestli si respondenti oslovení agenturou STEM vybavili při zodpovídání položených otázek právě takovou a jen takovou představu, ani se nedivím zjištěným výsledkům — tedy těm, které zmiňuje první polovina titulku redakčního článku.

    Diskuse