O aktivismu viditelném a neviditelném
Kateřina KňapováJe logické, že pro média je snazší sledovat konkrétní kauzy nebo konkrétní kroky, protože je to o poznání jednodušší, než se dlouze zamýšlet nad diskusí o proměně systému.
V krajině českých sociálních hnutí objevíte bílé límečky z velkých neziskovek s mezinárodním zázemím nebo filantropické miliardáře a milionáře, kteří se rádi vyjadřují nejen slovně, ale i finančně; fanatické antikomunisty, stejně jako ekologické aktivisty přivazující se na Šumavě ke stromům; odboráře halasící na náměstích; squattery upozorňující na problematickou nedobytnost soukromého vlastnictví nemovitostí nebo levicově smýšlející akademiky. Není proto překvapením, že média si občanského aktivismu všímají ve velmi různé míře a s velmi různým zabarvením.
Rekonstrukce státu a rekonstrukce sociálna
Minulý týden se mi poštěstilo být na dvou akcích, které na pomyslném kontinuu občanského aktivismu stojí snad nejdál od sebe — na zahajovací recepci protikorupčního projektu Rekonstrukce státu ve Slovanském domě a debatě o krizi sociálního bydlení (nejen) na Ostravsku nebo Ústecku, kterou pořádala v podstatně komornějším a neformálnějším prostředí suterénu kavárny iniciativa Bydlení pro všechny.