Před sto lety, 3. února 1913, Kongres Spojených států schválil 16. ústavní dodatek, který zavedl federální daň z příjmu. Kongres ji zavedl jako progresivní daň, založenou na „schopnostech platit“.

Jeho prosazení patří k největším vítězstvím americké demokratické levice, byl to tehdy první ústavní dodatek schválený za čtyřicet let (prvních deset dodatků zahrnovala Listina práv, jedenáctý a dvanáctý byly schváleny v letech 1789 a 1804, další tři pak v důsledku občanské války) a odrážela se v něm zásadní politická proměna Ameriky.

Osmdesátá a devadesátá léta 19. století v Americe patří do éry nazývané Pozlacený věk, podle satirické knihy Marka Twaina a Charlese Dudleyho Warnera. (Informace v české databázi knih dobře ilustruje, oč se jedná: „padly poslední překážky kapitalistické ,podnikavosti', a korupce, velkorysé podvody, kuloárové pikle a bezohledné okrádání státu se rozmohlo měrou do té doby netušenou.“ — pozn. jp)

Byla to éra loupeživých velkopodnikatelů, kdy malý počet nejbohatších kontroloval prakticky veškeré společenské bohatství a s ním i politickou moc, kdy se chudoba šířila v bezpříkladném rozsahu a kdy vše nasvědčovalo tomu, že se Spojené státy změní v monetární aristokracii.  

Ale takřka zničehonic se silám demokratické levice podařilo situaci zvrátit. Theodore Roosevelt se v roce 1901 stal prezidentem s příslibem, že rozbije monopoly a ukončí vládu „zločinců s ohromným majetkem“. Zavedly se zákony, které chránily veřejnost před nekvalitními potravinami a léky, a před zkorumpovanými politiky.

V následujících osmi letech demokraté a progresivní republikáni zvítězili v mnoha státech, zavedli čtyřicetihodinový pracovní týden a další reformy, které se později staly základem sociální politiky veřejných investic známé jako New Deal. V roce 1912 vyhrál volby Woodrow Wilson.

Úspěšný převrat sil demokratické levice proti koncentraci bohatství a moci se v Americe uskutečnil přesně před stoletím. V osmdesátých a devadesátých letech 19. století se přitom takové rozuzlení zdálo nepravděpodobné, anebo vyloženě nemožné.

Pouze idealisté a snílci věřili tomu, že národ má v sobě dost politické vůle k reformám, o ústavním dodatku takového významu ani nemluvě. Je to jako bychom dnes schválili dodatek omezující vliv velkých peněz na politiku, který by zvrátil rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2010, jímž umožnil financovat politické kampaně i právnickým osobám. (Případ známý jako Citizens United vs. Federal Elections Commission, v němž Nejvyšší soud rozhodl počtem hlasů 5:4, de facto legalizoval korupci formou sponzorování politických kampaní právnickými osobami, zejména korporacemi — pozn. jp)

Ale tenkrát se to podařilo. A dnes se to podaří opět.

Článek vyšel pod názvem An Anniversary of America’s First Progressive Revolution 4. února 2013 na webu Common Dreams. Přeložil Jakub Patočka.

V Deníku Referendum vychází článek v rámci projektu Evropa a my s podporou Nadace Friedrich Ebert Stiftung Praha.