Kapitalismus není jako plachá srna, kterou by mohl vyplašit diskursivní větřík ve vědě, politice a médiích nebo dokonce v převažujícím mínění kulturních rubrik, včetně těch, které tisknou konzervativní listy. V tom se liší od obrovských investičních prostředků, které kapitalismus žene v sekundových rychlostech kolem zeměkoule. Ty se diskursivním větříkem vyplašit mohou.

Kapitalismus se zrodil v ohni vášnivých kritik v pozdním osmnáctém století. Ve všech fázích svého vývoje vyvolával masivní odpor, v teorii i praxi. Na to se rádo zapomíná. Kapitalismus kultivoval umění živit se z vlastní kritiky. Snad i díky tomu z každé krize vyšel posilněn, a s lepší pozicí. Čím hlubší krize, tím zdařilejší léčba na konci.

Ze světové hospodářské krize, kdy se mu prorokoval jistý konec, vyšel díky keynesiánskému protijedu jako triumfující vítěz, který v desetiletích studené války s lehkostí překonal komunismus, zpočátku obávaného protivníka, s plánovanou ekonomikou, údajně bez krizí. Kapitalismu překonal komunismus nejen v praxi, ale i v každé myslitelné teorii.

Za 250 let jeho existence se ukázalo, že krizím nejen propadá, ale také krizi představuje. Dobře si žije z nikdy neutuchajících vln tu fundamentální, tu pragmatické kritiky. Trvale obklopen skepsí a nedůvěrou, které si bohatě zaslouží, vždy po krátké fázi lítosti a skromnosti. Zatímco kritika detailů na kapitalismu, tohoto mýtu současnosti, měla a má mnoho jmen, kritika fundamentální má v celém světě jen jedno — Karel Marx.

Nejnovější krize kapitalismu byla hlubší, ošklivější, záludnější než většina jejích předchůdkyň. Prokázala bezpříkladný potenciál vzbudit nepřátelství a odpor. Koho by překvapilo, že až po šosácké redakce ožila principielní kritika kapitalismu - ve vědě, žurnalismu a části politiky. Vzbuzuje se tu, sotva po dvaceti letech po velkolepém selhání všech modelů plánovaného hospodářství, jakýsi druh opětné renesance marxismu. Jakoby bylo možné z tohoto zdroje čerpat naději na zcela jiný model.

Terry Eagleton, z duchovního sektářství ho podezírat nemůžeme, protože jde o renomovaného britského sociologa, viděl přicházet vhodný okamžik pro jakýsi poslední soud dějin politických věd. Před ním trhá všechnu kritiku vyslovenou proti Marxově učení za posledních 150 let, aby Marxovi se vším všudy, s masem a kostmi, přiznal duchovní vládu. Opomíjený diagnostik naší epochy se tak vrací na vedoucí místo. Je marxismus všemocný, protože je pravdivý? Dost možná se tento duch zas dostane na pořad dne v našich velkých debatách.

Kyvadlový návrat

Není pochyb o tom, že po zásadním selhání ideologické víry v trh a jeho praxi (po nejnovější krizi finančního kapitalismu) může jen zásadní kritika vyjasnit, kam to s kapitalismem má a smí jít dál. Jde o kritiku ve smyslu kritického zkoumání. Jak může pomoci Marxovo učení? V posledních třiceti letech se opakovaly pokusy Marxe a marxismus vrátit do společenskovědních, vědeckých, novinářských a politických debat o budoucnosti naší společnosti a budoucnosti kapitalismu.

Odhlédneme-li od napůl esoterických skupinek a sektářů, všechny tyto pokusy selhaly na tom, že společenský a vědecký mainstream sdílel premisu, že všechno, co Marx napsal o kritice kapitalismu, historické analýze a alternativách do budoucnosti, se míjí s tím, co charakterizuje současnou hospodářskou, sociální a politickou realitu. Kapitalistický hospodářský systém je totiž zasazen do sociálního státu se stále hlubší hospodářsko-politickou regulací a byly v něm překonány třídní rozdíly. Tato premisa se ukázala jako křehká.

Nejpozději velká recese v roce 2008 ukázala, že jako těsná kůže praskne celý systém, který má kontrolovat finanční trhy řídící současný kapitalismus, že praskne hlavní část politického zarámování kapitalismu. Ochočení kapitalismu po hospodářské krizi - do podoby neškodného domácího zvířete hrdé demokracie - selhalo. Bestie se utrhla z obojku. Wolfgang Streeck z toho vyvozuje, že když se kapitalismus tak silně vrátil do srdce demokratického světa, je třeba ho vrátit také jako analytický koncept do vědeckých a politických diskursů, abychom zas věděli, o čem mluvíme.