Přišel čas znárodnit velké banky

George Irvin

Deník Referendum zahajuje komentářem britského ekonoma projekt Evropa a my. Doufáme, že pravidelně publikované články z evropských i světových médií povedou k prohloubení debaty o směřování českých zemí.

V minulých třiceti letech se v rozvojovém světě ve velkém privatizovaly veřejné podniky. Zdá se, že nyní se tento trend obrátí. Proč? Poněvadž se hroutí ideologie, která za projektem rozsáhlých privatizací stála — zejména představa, že soukromý sektor je vždy efektivnější nežli sektor veřejný.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

O veřejné vlastnictví jako vhodnější metodě správy se znovu uvažuje nejen pro banky, ale rovněž pro železnice, pro vodohospodářské, energetické a také telekomunikační podniky — stručně řečeno, v řadě oblastí, kde se v posledních desetiletích vyzkoušela rozsáhlejší privatizace a deregulace, ale zůstala za očekáváním.

Bankovnictví nám skýtá nejvýmluvnější příklad. Deregulace a rušení všech forem družstevního či obecního vlastnictví, zejména ve Spojených státech a v Británii, vedlo v roce 2008 takřka k zhroucení finančního systému a k následné hluboké a neutuchající recesi, která v Británii už délkou svého trvání překonala recesi třicátých let.

Vrchní ekonom Citi Willem Buiter se za převzetí největších bank přimlouval již v roce 2009. Ačkoli poté následovalo krátké období vzestupu, zdá se, že recese se vrací — a s ní všudypřítomné příznaky další finanční a hospodářské krize, „dokonalé bouře“ s potenciálně mnohem závažnějšími důsledky nežli před čtyřmi lety.

Dost se toho namluvilo o regulaci už v roce 2008 po té, co byly banky v roce 2008 zachráněny z veřejných rozpočtů. Současné skandály (falšování referenční úrokové míry Libor bankou Barclays’, praní špinavých peněz v HSBC) znovu nastolily otázku regulace a veřejného vlastnictví bank.

Jakkoli je pravda, že ve Velké Británii jsou ve veřejném vlastnictví dvě z největších bank (RBS a Lloyds) a že labouristé chtějí zřídit Britskou investiční banku, ve skutečnosti se k převzetí největších bank prozatím neučinilo takřka nic.

Prostá skutečnost je taková, že finanční sektor je příliš mohutný a mocný, než abychom jej mohli efektivně regulovat. Ve Spojených státech se nezvladatelná moc bankovní lobby už stala problémem, který uznává politická levice i pravice. A dokonce i kdyby se podařilo největší banky rozbít, zřejmě by se obnovily v ještě koncentrovanější podobě, jak vysvětluje profesor Gar Alperovitz z Marylandské univerzity.

V Británii je situace méně přehledná nežli ve Spojených státech, ale málokdo by se snažil popřít zhoubný vliv londýnského City, který se promítl do oslabení závěrů Vickersovy zprávy. Požadavek důsledného faktického oddělení obchodního a investičního bankovnictví nahradil požadavek „samostatně vedených účtů“ a to ještě až k roku 2019.

Klasický argument proti veřejné správě bank říká, že je neefektivní, jinak řečeno, že „úředníci nemohou řídit banky“. Ale základní otázkou tu není efektivita, neboť po světě se vyskytuje spousta veřejně či družstevně vlastněných bank. Základní otázkou se stává efektivita vlastnictví soukromého.

Můžeme si dovolit nepřevzít do veřejné správy největší hráče v bankovnictví, zejména pokud nastane další finanční krize? Velké soukromé banky v rámci OECD už stály veřejnost bilióny, způsobily ekonomickou recesi, která vedla k rozsáhlé ztrátě výkonu i pracovních míst.

Tím, že spekulují proti státním dluhopisům, staly se soukromé banky jedním z hlavních viníků krize eurozóny. Za povšimnutí rovněž stojí, že ty samé banky nesou stěžejní odpovědnost za prohlubování nerovnosti: kultura bankéřských bonusů se od roku 2008 ještě zhoršila!

Je třeba podotknout, že není třeba, aby bezpodmínečně všechny banky byly ve veřejném vlastnictví. Ale pokud se bankovní skandály budou množit, pokud rozvinuté ekonomiky budou dále stagnovat, pokud bude nedostatek pracovních míst a poroste nezaměstnanost; a zejména, pokud daňoví poplatníci budou ještě jednou žádáni o to, aby zachránili banky před krachem, pak je takřka jisté, že do deseti let se největší banky stanou veřejnými podniky. ¨

Článek vychází v rámci projektu Evropa a my, podporovaného nadací Friedrich Ebert Stiftung Praha.

Původní text vyšel v internetové revue Social Journal Europe. Přeložil -jp

    Diskuse
    MT
    July 23, 2012 v 15.48

    Myslím, že je to jasné.

    Jako nelze propast přeKROČIT, ale jen přeSKOČIT (a pořádně se pro jistotu odrazit), jinak bychom do propasti spadli, je to stejné s bankami jak Irving připomín8 :

    Banky jsou příliš mohutné než aby je bylo možno efektivně regulovat.

    Prostě se jich musíme za každou cenu zmocnit.

    A dnes tvrdím - ZA KAŽDOU cenu ..

    Regulace je šidítko - situace se mně ve světle vlád v minulosti téměř jeví tak, že

    a) buď není důvod ANI regulovat

    b) nebo naopak regulace UŽ NESTAČÍ a je nutno UŽ ROVNOU znárodňovat ...

    MT
    July 23, 2012 v 15.54

    ... stejně jako autor Irving jsem popchopitelně neměl na mysli zmocnit se všech bank bez výjimky - i když s ohledem na to, že dnešní finanční systém pracuje s nekrytými penězi, které nejsou nebezpečné jen díky emisním bankám a státům (protože předepsané rezervy jsou velmi nízké a vzájemná konkurence banky nutí aby držely jen to krytí, které musí), by celkem měla logiku i zásada, že soukromá banka může být jen ta, která dodržuje požadavky rakouské školy (ortodoxů - nikoli freebankerů) - myslím, že např. Johanisovou připomínaná banka JAK ve Švédsku atd.

    July 23, 2012 v 18.56
    Chtěl bych mít představivost autora článku i pana Tejkla. Jak někdo znárodňuje banky, které patří skupinám lidí, bohatším než státy, těm, kterým dluží státy obrovské peníze, těm, kteří drží na uzdě kvanta vlád světa, tak na tohle má fantazie nestačí. Proti tomu by VŘSR byla skautským potlachem. Je krásné snít, ale tohle je už v dimenzích opiového rauše. Škoda času na takovéto iluze.
    VK
    July 23, 2012 v 21.26
    Nestačilo by, kdyby úvěry podnikům reálné ekonomiky mohla dávat i centrální banka? Neznárodňovat, obejít.
    JH
    July 23, 2012 v 22.11
    Banky se znárodňují
    nejspíš stejně jako ropná pole a rafinerie. Do banky napochoduje armáda či policie, zajistí zásoby zlata, hotovosti a ostatních likvidních aktiv, a současně se ohlásí rozhlasem, že banky přecházejí do dočasné správy státu, a nadiktují se podmínky dohody. Pokud se vám podaří nikoho nezabít ani nezmrzačit, je velmi pravděpodobné, že k žádné eskalaci nedojde, a dále se bude věc odehrávat v rovině politické, protože jakkoliv vliv globálních finančích skupin na politiky je nemalý, uplatňuje se zejména zákulisně což jej zpomaluje, pokud čelí razantní akci.
    Hlavní problém samozřejmě asi bude, udělat to tak, abyste v těch bankách vůbec něco našel. To je nepochybně oproti ropnému průmyslu těžší.
    A je tu i příklad Islandu. Největší místní banku znárodnili:
    http://www.youtube.com/watch?v=xXekFsv-NuY
    VK
    July 23, 2012 v 22.48
    Venkoncem, jisté řešení se nabízí právě v těch běžících záchranách z veřejných prostředků. Záchrana - jedině proti převzetí ekvivalentního podílu státem.
    July 24, 2012 v 7.8
    Tak vidím, že není idealistou jen autor článku a pan Tejkl. Převzetí nějakých lokálních bank /které pak mimochodem přecházejí do jiný soukromých rukou, vyjma zatím jedné islandské banky/ nemá nic společného s tím, o čem píše Irvin. Ten chce naopak malé banky nechat v soukromých rukách a znárodnit ty velké. Píšu to ještě jednou, majitelé těch obrovských bank mají v rukou vlády nejen svých zemí. Diktují politiku těchto zemí. A impuls k zestátnění jejich výrobních prostředků pochází od okrajových, politicky bezvýznamných ekonomů a novinářů. Vlastníci těchto bank mají v rukou takový majetek, že mohou provádět vojenské převraty, mohou měnit režimy jednotlivých států, jsou to skuteční vládci světa a vy si myslíte, že si nechají vzít svůj majetek, svoji moc? Protože by to bylo řešení krize? Proč by ale oni chtěli řešit krizi, když na ní vydělávají? To jste mě pobavili, fakt.
    July 24, 2012 v 9.5
    Promiňte pane Ševčíku
    Nějak si to nedovedu úplně představit, že by vlastník banky vedl válku. Pokud by nějaká soukromá nebo právnická osoba vedla agresi proti státu, je tu armáda tohoto státu, popřípadě vojenská aliance atd., aby odpovídajícím způsobem proti agresorovi zasáhla. Nedémonizujete tu peníze až příliš?
    July 24, 2012 v 10.40
    Ptáte se pane Švehlo, zda já nedémonizuji příliš peníze. Otázka ale spíše je, zda vy je nepodceňujete. Když si nedovete představit, že by vlastníci bank vedli válku, tak zkuste net a díky němu pak dokážete zjistit, že vlastnici bank jsou i vlastníky, nebo aspoň majoritními vlastníky ropných společností a dalších důležitých odvětví průmyslu /automobilového, energetického a dalších/. Myslíte, že válka v Perském/slovo, které bylo ve válce záměrně nepoužíváno/ zálivu byla vedena v rámci boje za demokracii? Za každým žvástem o ochraně amerických národních zájmů stojí ochrana zájmů těchto lidí. Samozřejmě to není tak na veřejnosti prezentováno, tak hloupí ti lidé nejsou. V případě vlastního státu vedou tento boj skrytě. Jednak jsou občané manipulováni pomocí koupených médií a pak jsou do vlád dosazováni lidé, kteří prosadí politiku těchto skupin. Pokud se volby nezdaří, nastupují úplatky a případná kriminalizace neúplatných, to vše stupňováno až k různobarevným "revolucím". Protože tyto skupiny vlastní kapitál globálně, dokáží také pomocí jiných "spřátelených" vlád vytvářet tlak na ty "nespřátelené" a pokud chtějí někam expandovat, záminka pro obsazení trhů se pod šlechetnou ideou lehce prosadí. Na závěr - jestliže naše vláda prosazuje zákony, které jsou pro většinu obyvatel nevýhodné, není to už samo o sobě soukromá válka proti státu?
    + Další komentáře