Ano, podporovat družstevnictví, a taky návazně zřídit českou banku na podporu drobných a středních podnikatelů a družstev... Je toho strašně moc, co by bylo potřeba, a co neuskutečněné je důvodem, proč jeden a půl milionů občanů raději v těchto volbách volilo Babiše, než strany establishmentu, které to nechaly dojít až tak velké obecné nespokojenosti.
Je toho strašně moc, co by bylo třeba změnit.
Namátkou zprůhlednit vlastnictví. Copak je normální stav, že tady nikdo pomalu neví, co komu patří? Například akcionáři by měli vědět, k jakému majetku jejich akcie patří. Aspoň to, když už s tím majetkem sami nehospodaří. A lidé, kteří používají služby nějaké instituce, by měli vědět, komu ta instituce ve skutečnosti patří. S ručením omezeným přece neznamená vůbec bez ručení. Aspoň morálně by se měl dát dohledat někdo odpovědný.
Namísto
Aristotelés v Politice chválí Solóna, který prosadil zákon hromadění majetku do nekonečna.
patří
Aristotelés v Politice chválí Solóna, který prosadil zákon o zákazu hromadění majetku do nekonečna.
Co znamená zbavit se neoliberalismu?
Levice se musí opřít o voliče střední třídy a nedopustit, aby se propadali do chudoby. Ne jako dosud, aby občany propadající se do chudoby zachraňovala sociálními dávkami a sociálním bydlením (tedy aby jen zmírňovali důsledky zvětšující se nerovnosti), ale aby nepřipustila ubývání střední třídy a možnost propadat se do chudoby. Jinými slovy měla by se přímo zaměřit na zmenšování rozdílů mezi bohatými a chudými, poměřovat tímto hlediskem každý krok. Místo zmírňování důsledků rozvírání nůžek mezi bohatými a chudými, nastolit program snižování příjmové a majetkové nerovnosti.
Aristotelés v Politice chválí Solóna, který prosadil zákon hromadění majetku do nekonečna. V Platónově Zákonech se hovoří o tolerovatelných rozdílech okolo pětinásobku. Aristotelés v Politice sice žádné číslo neuvádí, ale zato mluví o užitečné velikosti majetku, na kterém člověk ještě dokáže sám hospodařit a starat se o něj. Nad nesouměřitelností dnešních rozdílů v příjmech a majetku by asi jen nevěřícně kroutil hlavou, protože dobře věděl, že velké rozdíly jsou zdrojem nespokojenosti a nesoudržnosti. Dokonce zná i pojem středního stavu, a je přesvědčen, že by měl být co největší, protože skrze něj se společnost domlouvá jak s těmi nahoře, tak s těmi dole, a drží pohromadě.
Autor Jan Novotný věnoval předešle svoji pozornost Petru Bezručovi v pozoruhodném článku Didus
ineptus, Literární noviny 2003, číslo 48, str. 8.
Diskusi o totožnosti autora zejména Slezských písní shrnuje podrobně Zdeněk Smolka ve stati
"Jak jsme se hádali o autorství Slezských písní"
http://casopis.hostbrno.cz/archiv/2008/3-2008/jak-jsme-se-hadali-o-autorstvi-slezskych-pisni
Poznámka na okraj. Ve sporech o autorství možná uniká část poselství pro dnešní dobu: svědectví Slezských písní o asociálnosti kapitalismu na Těšínsku na přelomu 19. a 20. stol.
České volby v mezinárodním srovnání: v něčem unikátní, v něčem typické
Petr Jedlička
Je toho strašně moc, co by bylo třeba změnit.
Namátkou zprůhlednit vlastnictví. Copak je normální stav, že tady nikdo pomalu neví, co komu patří? Například akcionáři by měli vědět, k jakému majetku jejich akcie patří. Aspoň to, když už s tím majetkem sami nehospodaří. A lidé, kteří používají služby nějaké instituce, by měli vědět, komu ta instituce ve skutečnosti patří. S ručením omezeným přece neznamená vůbec bez ručení. Aspoň morálně by se měl dát dohledat někdo odpovědný.
Aristotelés v Politice chválí Solóna, který prosadil zákon hromadění majetku do nekonečna.
patří
Aristotelés v Politice chválí Solóna, který prosadil zákon o zákazu hromadění majetku do nekonečna.
http://casopisargument.cz/2017/10/23/zbavte-se-neoliberalismu-pak-muzete-znovu-vyhravat-rika-jeremy-corbyn-evropskych-stredolevicovym-stranam/
Co znamená zbavit se neoliberalismu?
Levice se musí opřít o voliče střední třídy a nedopustit, aby se propadali do chudoby. Ne jako dosud, aby občany propadající se do chudoby zachraňovala sociálními dávkami a sociálním bydlením (tedy aby jen zmírňovali důsledky zvětšující se nerovnosti), ale aby nepřipustila ubývání střední třídy a možnost propadat se do chudoby. Jinými slovy měla by se přímo zaměřit na zmenšování rozdílů mezi bohatými a chudými, poměřovat tímto hlediskem každý krok. Místo zmírňování důsledků rozvírání nůžek mezi bohatými a chudými, nastolit program snižování příjmové a majetkové nerovnosti.
Aristotelés v Politice chválí Solóna, který prosadil zákon hromadění majetku do nekonečna. V Platónově Zákonech se hovoří o tolerovatelných rozdílech okolo pětinásobku. Aristotelés v Politice sice žádné číslo neuvádí, ale zato mluví o užitečné velikosti majetku, na kterém člověk ještě dokáže sám hospodařit a starat se o něj. Nad nesouměřitelností dnešních rozdílů v příjmech a majetku by asi jen nevěřícně kroutil hlavou, protože dobře věděl, že velké rozdíly jsou zdrojem nespokojenosti a nesoudržnosti. Dokonce zná i pojem středního stavu, a je přesvědčen, že by měl být co největší, protože skrze něj se společnost domlouvá jak s těmi nahoře, tak s těmi dole, a drží pohromadě.
Výstřední velikán Petr Bezruč
Jan Novotný
ineptus, Literární noviny 2003, číslo 48, str. 8.
Diskusi o totožnosti autora zejména Slezských písní shrnuje podrobně Zdeněk Smolka ve stati
"Jak jsme se hádali o autorství Slezských písní"
http://casopis.hostbrno.cz/archiv/2008/3-2008/jak-jsme-se-hadali-o-autorstvi-slezskych-pisni
Poznámka na okraj. Ve sporech o autorství možná uniká část poselství pro dnešní dobu: svědectví Slezských písní o asociálnosti kapitalismu na Těšínsku na přelomu 19. a 20. stol.