Spekulace řízené počítači mají mnoho názvů. Mezi používanější patří vysokofrekvenční (HFT), algoritmické, robotické či automatizované obchodování. V podstatě jde o to, že speciální obchodní algoritmy ve vysoké frekvenci neustále skenují veškerý pohyb na trzích a jsou připraveny ihned reagovat na poklesy a vzestupy cen akcií nebo komodit. Díky deregulacím a obchodům mimo burzy tak mohou spekulanti v rámci milisekund nakupovat a prodávat prakticky neomezené množství komodit.

Jaké jsou ale reálné důsledky těchto superrychlých operací a co je umožňuje? V Evropě začalo vše v roce 2007 přijetím směrnice MiFID (Směrnice o trzích finančních instrumentů), která měla zefektivnit obchodování na trzích. Tato liberalizace ale měla dva hlavní důsledky. Prvním bylo přesunutí velké části obchodů do OTC (tzv. prodej přes pult — přímý styk mezi obchodníky), čímž se vytratila kontrola a transparentnost, kterou alespoň částečně nabízely burzy. Situace došla až tak daleko, že nyní nikdo vlastně neví kolik, za jakých podmínek a co se obchoduje.

Druhým důsledkem bylo právě rozšíření vysokorychlostního obchodování za použití počítačových algoritmů. Superrychlé počítače sází tisíce sázek a snaží se vydělat co nejvíce peněz i na malých cenových pohybech. Nyní se superrychlé operace podílejí na celkovém obchodě asi patnácti procenty. Podle agentury Reuters by se během dvou až tří let ale tento podíl mohl až zdvojnásobit, jak se další investiční společnosti snaží přizpůsobit modernímu trendu. A regulátoři trhů na rychlý vývoj nestíhají reagovat.

Procenta a sekundy

Dohromady dávají tyto důsledky výbušnou směs, která může uměle vyhnat nebo shodit cenu komodit na trhu až o deset procent během okamžiku. Jedním z příkladů je pád ceny zemního plynu z loňského června o osm procent během několika sekund. „V momentě, kdy jsem o tom uslyšel, tak jsem doslova běžel k mému počítači a začal nakupovat. Bylo jasné, že jeden z HFT algoritmů selhal a já bych mohl vydělat na důsledcích pádu cen,“ řekl v té době agentuře Reuters jeden z obchodníků.