Průměrná maximální nepřetržitá délka Dunkelflaute je každoročně dva dni (údaje od Prof. Ulrike Herrmann). Navíc je v horizontu skoro týdne předpověditelná. Takže je kombinaci bateriových úložišť a organizačních opatření řešitelná.
Jednou za 10-20 let nastane ovšem Dunkelflaute délky dvou týdnů. To už je větší oříšek, zde se bez jistého base loadu nelze obejít. Ovšem jednou za 10-20 let na čtrnáct dní vypnout průmysl, zas taková tragédie není.
Skladování elektřiny ještě mezisezonálně neumíme. Ve výrobě tepla technologie naopak existuje a je technologicky podstatně jednodušší.
(tl.dr teplo se skladuje v objemu, ztrácí povrchem. Objem roste s třetí mocninou, povrch jenom s druhou mocninou rozměrů nádoby. Takže když se zařídí opravdu hodně veliká bandaska na vodu a ta se v létě vyhřeje, jsou už ztráty tepla tak nízké, že to vydrží topit celou zimu. Akorát je to pak minimálně pro celé maloměsto.
V článku představené zařízení má cca 85 tisíc kubíků vody - ekvivalent krychle o hraně něco přes 40 metrů- voda se v létě vyhřeje ze solárů na 90 stupňů, před zimu vytopí 3000 domácností. Stála kokem 75 tisíc našich peněz. Ztráty přes zimu kolem 25 %, což už je únosné.)
Takže je technologicky zvládnutelné budovat podobné obří bandasky a soláry, letní přebytky skladovat jakožto teplo a v zimě z toho topit. Částí ušetřeného plynu vykrývat zimní výpadek produkce elektřiny, část ušetřit a tím amortizovat pořizovací náklady.
Mimochodem náklady. Tohle představené zařízení stálo 75 milionů korun a je pro 3000 lidí. Kdyby pro celou republiku, vyjde to na 340 miliard. I kdyby byly náklady nakonec trojnásobné, tzn. bilion, jsou to peníze, jež republika vydá na plyn za deset let.
Přičemž z výroby tepla emituje republika stejně CO2, jako z výroby elektřiny. Tohle by představovalo v tomto dekarbonizaci, celé třetiny republikové produkce.
Opakujeme německou koncepční chybu s odstupem dvaceti let po Německu. Sázkou na plyn místo investic do rozvoje technologií skladování energie. Před dvaceti lety byl plyn arciť alespoň levný.
“Podle studie Davida Hansliana z roku 2020 má v optimistickém scénáři Česká republika potenciál přibližně sedm gigawatt instalovaného výkonu větrné energie do roku 2040”
Jestliže to odpovídá skutečnosti, jedná se o mimořádně nepříznivou zprávu. Větrné turbíny se vyznačují koeficientem využití kolem 20 %, zmiňovaný potenciál 7 GW instalovaného výkonu odpovídá necelým 2 GW ekvivalentního stálého zdroje. Jenom k náhradě uhelných zdrojů potřebujeme trojnásobek.
Je pravda, že fyzicky větrnou turbínu postavit zabere časově jenom několik týdnů. Celý proces ovšem v našich podmínkách trvá se vším všudy 5-7 let, najmě jeho kompletní zúřadování. Pořád je to nicméně čtvrtina až třetina z dvaceti let budování jaderného bloku. Proces povolování větrníků je u nás dokonce natolik nepřátelský, že ČEZ větrné zdroje buduje - v Německu a Francii.
K tomu se přidává intenzivní odpor obcí, respektive jejich obyvatel, mít větrné turbíny ve svém katastru. V zásadě se totéž, co doposavad sloužilo k blokování stavby dálnic a jaderných elektráren, obrací nyní i proti větrné energetice.
Německá Energiewende si nezaslouží český výsměch
Matěj Moravanský
Průměrná maximální nepřetržitá délka Dunkelflaute je každoročně dva dni (údaje od Prof. Ulrike Herrmann). Navíc je v horizontu skoro týdne předpověditelná. Takže je kombinaci bateriových úložišť a organizačních opatření řešitelná.
Jednou za 10-20 let nastane ovšem Dunkelflaute délky dvou týdnů. To už je větší oříšek, zde se bez jistého base loadu nelze obejít. Ovšem jednou za 10-20 let na čtrnáct dní vypnout průmysl, zas taková tragédie není.
Lex plyn: vláda podpořila korporace na úkor občanů
Matěj Moravanský
Ale ovšem, jak si račte přát, řeklo sluchátko.
Skladování elektřiny ještě mezisezonálně neumíme. Ve výrobě tepla technologie naopak existuje a je technologicky podstatně jednodušší.
(tl.dr teplo se skladuje v objemu, ztrácí povrchem. Objem roste s třetí mocninou, povrch jenom s druhou mocninou rozměrů nádoby. Takže když se zařídí opravdu hodně veliká bandaska na vodu a ta se v létě vyhřeje, jsou už ztráty tepla tak nízké, že to vydrží topit celou zimu. Akorát je to pak minimálně pro celé maloměsto.
V článku představené zařízení má cca 85 tisíc kubíků vody - ekvivalent krychle o hraně něco přes 40 metrů- voda se v létě vyhřeje ze solárů na 90 stupňů, před zimu vytopí 3000 domácností. Stála kokem 75 tisíc našich peněz. Ztráty přes zimu kolem 25 %, což už je únosné.)
Takže je technologicky zvládnutelné budovat podobné obří bandasky a soláry, letní přebytky skladovat jakožto teplo a v zimě z toho topit. Částí ušetřeného plynu vykrývat zimní výpadek produkce elektřiny, část ušetřit a tím amortizovat pořizovací náklady.
Mimochodem náklady. Tohle představené zařízení stálo 75 milionů korun a je pro 3000 lidí. Kdyby pro celou republiku, vyjde to na 340 miliard. I kdyby byly náklady nakonec trojnásobné, tzn. bilion, jsou to peníze, jež republika vydá na plyn za deset let.
Přičemž z výroby tepla emituje republika stejně CO2, jako z výroby elektřiny. Tohle by představovalo v tomto dekarbonizaci, celé třetiny republikové produkce.
https://denikn.cz/959832/nedostatek-plynu-obyvatele-danskeho-toftlundu-netrapi-teplo-na-zimu-skladuji-v-giganticke-termosce/
Opakujeme německou koncepční chybu s odstupem dvaceti let po Německu. Sázkou na plyn místo investic do rozvoje technologií skladování energie. Před dvaceti lety byl plyn arciť alespoň levný.
Rok testování lidskosti
Filip Outrata
V této republice zůstáváme hluboko v kmenovém způsobu uvažování. Lidskost ovšem, samozřejmě - “našim”. Brutalitu těm, jež považujeme za “ty druhé”.
Čtyři důvody, proč jsou jaderné plány české vlády odtržené od reality
Matěj Moravanský
Zaujalo mě:
“Podle studie Davida Hansliana z roku 2020 má v optimistickém scénáři Česká republika potenciál přibližně sedm gigawatt instalovaného výkonu větrné energie do roku 2040”
Jestliže to odpovídá skutečnosti, jedná se o mimořádně nepříznivou zprávu. Větrné turbíny se vyznačují koeficientem využití kolem 20 %, zmiňovaný potenciál 7 GW instalovaného výkonu odpovídá necelým 2 GW ekvivalentního stálého zdroje. Jenom k náhradě uhelných zdrojů potřebujeme trojnásobek.
Je pravda, že fyzicky větrnou turbínu postavit zabere časově jenom několik týdnů. Celý proces ovšem v našich podmínkách trvá se vším všudy 5-7 let, najmě jeho kompletní zúřadování. Pořád je to nicméně čtvrtina až třetina z dvaceti let budování jaderného bloku. Proces povolování větrníků je u nás dokonce natolik nepřátelský, že ČEZ větrné zdroje buduje - v Německu a Francii.
K tomu se přidává intenzivní odpor obcí, respektive jejich obyvatel, mít větrné turbíny ve svém katastru. V zásadě se totéž, co doposavad sloužilo k blokování stavby dálnic a jaderných elektráren, obrací nyní i proti větrné energetice.