Profil čtenáře:
Vojtěch Klusáček

VK
Profese:

Průměrná maximální nepřetržitá délka Dunkelflaute je každoročně dva dni (údaje od Prof. Ulrike Herrmann). Navíc je v horizontu skoro týdne předpověditelná. Takže je kombinaci bateriových úložišť a organizačních opatření řešitelná.

Jednou za 10-20 let nastane ovšem Dunkelflaute délky dvou týdnů. To už je větší oříšek, zde se bez jistého base loadu nelze obejít. Ovšem jednou za 10-20 let na čtrnáct dní vypnout průmysl, zas taková tragédie není.

Ale ovšem, jak si račte přát, řeklo sluchátko.

Skladování elektřiny ještě mezisezonálně neumíme. Ve výrobě tepla technologie naopak existuje a je technologicky podstatně jednodušší.

(tl.dr teplo se skladuje v objemu, ztrácí povrchem. Objem roste s třetí mocninou, povrch jenom s druhou mocninou rozměrů nádoby. Takže když se zařídí opravdu hodně veliká bandaska na vodu a ta se v létě vyhřeje, jsou už ztráty tepla tak nízké, že to vydrží topit celou zimu. Akorát je to pak minimálně pro celé maloměsto.

V článku představené zařízení má cca 85 tisíc kubíků vody - ekvivalent krychle o hraně něco přes 40 metrů- voda se v létě vyhřeje ze solárů na 90 stupňů, před zimu vytopí 3000 domácností. Stála kokem 75 tisíc našich peněz. Ztráty přes zimu kolem 25 %, což už je únosné.)

Takže je technologicky zvládnutelné budovat podobné obří bandasky a soláry, letní přebytky skladovat jakožto teplo a v zimě z toho topit. Částí ušetřeného plynu vykrývat zimní výpadek produkce elektřiny, část ušetřit a tím amortizovat pořizovací náklady.

Mimochodem náklady. Tohle představené zařízení stálo 75 milionů korun a je pro 3000 lidí. Kdyby pro celou republiku, vyjde to na 340 miliard. I kdyby byly náklady nakonec trojnásobné, tzn. bilion, jsou to peníze, jež republika vydá na plyn za deset let.

Přičemž z výroby tepla emituje republika stejně CO2, jako z výroby elektřiny. Tohle by představovalo v tomto dekarbonizaci, celé třetiny republikové produkce.

https://denikn.cz/959832/nedostatek-plynu-obyvatele-danskeho-toftlundu-netrapi-teplo-na-zimu-skladuji-v-giganticke-termosce/

Opakujeme německou koncepční chybu s odstupem dvaceti let po Německu. Sázkou na plyn místo investic do rozvoje technologií skladování energie. Před dvaceti lety byl plyn arciť alespoň levný.

V této republice zůstáváme hluboko v kmenovém způsobu uvažování. Lidskost ovšem, samozřejmě - “našim”. Brutalitu těm, jež považujeme za “ty druhé”.

Zaujalo mě:

“Podle studie Davida Hansliana z roku 2020 má v optimistickém scénáři Česká republika potenciál přibližně sedm gigawatt instalovaného výkonu větrné energie do roku 2040”

Jestliže to odpovídá skutečnosti, jedná se o mimořádně nepříznivou zprávu. Větrné turbíny se vyznačují koeficientem využití kolem 20 %, zmiňovaný potenciál 7 GW instalovaného výkonu odpovídá necelým 2 GW ekvivalentního stálého zdroje. Jenom k náhradě uhelných zdrojů potřebujeme trojnásobek.

Je pravda, že fyzicky větrnou turbínu postavit zabere časově jenom několik týdnů. Celý proces ovšem v našich podmínkách trvá se vším všudy 5-7 let, najmě jeho kompletní zúřadování. Pořád je to nicméně čtvrtina až třetina z dvaceti let budování jaderného bloku. Proces povolování větrníků je u nás dokonce natolik nepřátelský, že ČEZ větrné zdroje buduje - v Německu a Francii.

K tomu se přidává intenzivní odpor obcí, respektive jejich obyvatel, mít větrné turbíny ve svém katastru. V zásadě se totéž, co doposavad sloužilo k blokování stavby dálnic a jaderných elektráren, obrací nyní i proti větrné energetice.