Izrael zaútočil přímo na Írán, další akce mají následovat
Petr JedličkaV čase sílící kritiky za tažení v Gaze napadl Izrael cíle přímo na území hlavního protivníka. Oficiálně tak učinil kvůli jaderné hrozbě. Pozorovatelé ale připomínají i řadu dalších možných motivů. Evropské vlády varují před eskalací.
Mluví se o tom přes dvacet let, teprve nyní se to však zřejmě reálně děje: v noci ze čtvrtka na pátek spustily izraelské síly útok, jehož oficiálním cílem je „odstranit bezpečnostní hrozbu v podobě íránského jaderného programu“. Úvodní akce se podle mluvčích Izraelských ozbrojených sil zúčastnilo na dvě stě letadel startujících v pěti vlnách, které zasáhly přibližně sto cílů po celém západním Íránu. Vlastní sérii útoků provedla také izraelská rozvědka Mosad, která ze základny tajně zřízené u Teheránu vypustila desítky dronů, a koordinovala sabotážní akce.
Útoky mířily jak na cíle spojené s íránským jaderným programem, tak na konrétní velitele a vědce. Zabiti byli nejméně čtyři generálové. Z týmu íránských jaderných expertů zatím známe deset jmen. Zasaženy byly ovšem i normální bytové domy. Hlášeny jsou proto také civilní oběti. Celkově bylo dle íránských médií v pátek odpoledne potvrzeno sedmdesát zabitých.
„Toto byla jen první fáze operace (…) jež bude pokračovat tolik dní, kolik bude zapotřebí k odstranění hrozby,“ uvedl v pátečním projevu izraelský premiér Netanjahu.
Rozhovor●Petra Dvořáková
Bývalý diplomat v Izraeli: Bezpodmínečná podpora Izraele nás vzdaluje od Evropy
Pozorovatelé se shodují, že izraelská akce porušila mezinárodní právo a může potenciálně vést k značnému rozšíření konfliktu — íránská armáda disponuje oficiálně i několika tisíci raket schopných zasáhnout izraelské území. V hodnocení ostatních aspektů vývoje se však už znalci rozcházejí.
Předně panují pochyby ohledně reálné naléhavosti hrozby pro Izrael. Írán vystupuje vůči Izraeli hostilně už přes čtyřicet let. Že je od získání jaderné zbraně vzdálen „měsíce“, vyhlašuje však Benjamin Nentanjahu osobně nejméně od roku 2012. Mezinárodní agentura pro atomovou energii tento týden poprvé konstatovala, že Írán vůči ní neplní závazky co do umožnění monitoringu svého jaderného programu. Ani ona však neuvedla, že jadernou zbraň vyvíjí, natož že už je schopen ji vyrobit — a izraelský útok odsoudila.
S Íránem jednaly v poslední době o jaderném programu otevřeně i Trumpovy Spojené státy, což Izrael kritizoval — další schůzka se měla odehrát nyní v neděli v ománském Maskatu.
O pátečním útoku byly USA přinejmenším předem informovány — již ve čtvrtek zčásti vyklízely svou obří ambasádu v Iráku. Zástupci Trumpovy administrativy vyjádřili pro úder pochopení. Zdůraznili však také, že doufájí, že Írán bude dál jednat a věc se vyřeší dohodou.
Izrael čelil v poslední době stále silnější kritice za své tažení v Gaze, kterým chce oficiálně rovněž „odstranit hrozbu“, tentokrát palestinského terorismu; kampaň zde ale vede spíš tak, jako by mu šlo o ovládnutí pásma a porobení, vytlačení či rovnou zlikvidování palestinské populace.
Konečně na domácí scéně se Netanjahuova vláda potýká s permamentní krizí, která aktuálně směřovala k vyjádření nedůvěry.
Ohledně dalšího vývoje nelze dosud říct mnoho jistého. Íránský režim slíbil „tvrdou odpověď“, po níž dle reportáží přímo z Íránu volá i veřejnost. Podle expetrů bude však spíše vícevrstvá než jedna mohutná. Británie a představitelé EU varují před další eskalací. Záležitost má mimořádně projednávat Rada bezpečnosti OSN.
Mezinárodní agentura pro atomovou energii konstatovala, že Írán přestal spolupracovat, provozuje mnoho jaderných zařízení mimo mezinárodní kontrolu a vysoce obohatil tolik uranu, který by stačil k výrobě 9 jaderných bomb.
Od útoku ať se klidně distancuje, hlavně že informuje a nelže.
Izraeli jde v tomto případě o existenci, takže jak jsem teď k němu dost kritický, za tuhle akci vřele děkuji.
Jaderné zbraně v rukou fousatých fanatiků jsou víc než noční můra.
Oné je to stále znovu a znovu se opakující klišé, jež má omlouvat Izrael a dávat mu bianco šek. Jakým ale způsobem může jít Izraeli o existenci i kdyby nakrásně Írán získal několik jaderných náloží, když sám jaderné zbraně vlastní? Země vlastnící jaderné zbraně na sebe vzájemně jaderně neútočí. Naposledy nedávno Pákistán s Indií.
Rozloha „imperialistického a kolonialistického“ Izraele odpovídá, pane Klusáčku, zhruba velikosti Středočeského a Jihočeského kraje dohromady, přičemž většina obyvatelstva žije jen v úzkém pásu u pobřeží Středozemního moře, zatímco rozloha Íránu je nesrovnatelně větší. Írán se tedy vzhledem k malé rozloze Izraele a velké touze ho zničit může nekriticky domnívat, že je proti němu schopen provést úspěšný jaderný útok, na který by Izrael nestihl odpovědět, a že k tomu, aby Izrael jako fungující stát přestal existovat, postačí cca 20 zásahů jadernou hlavicí střední velikosti.
Ale vzhledem ke svému přesvědčení o „odměně v nebi“ mohou íránští vůdci „s čistým svědomím“ klidně riskovat i tu izraelskou jadernou odvetu. Sebevražedné útoky nejsou pro „mučedníky padlé v džihádu“ nic nepředstavitelného.
Vlastnictví jaderných zbraní mění podstatně pozici státu, který se jich domohl, jak to můžeme sledovat na případu též člena nové Osy, KLDR. Ostatně i na příkladu Ruska by se dalo dobře demonstrovat, jakou rétoriku používalo v době kolem napadení Ukrajiny a jakou to sehrálo roli v přístupu západních a dalších zemí.
Jaderný Írán (a jsem přesvědčen, že touto kartou hraje Rusko vydatně) by mohl Izrael nejen vydírat (za hlasitých obav značné části světa i veřejnosti demokratických zemí z jeho "neodpovědné reakce"), ale mohl by vést jakousi standardní perskou verzi intifády na dálku, bez toho, aby Izrael mohl adekvátně odpovědět.
Vzpomeňme, jaké zdánlivě nepodstatné okolnosti třeba v zaujetí postavení vyhrávaly kdysi osudové bitvy. Vlastnictví jaderných zbraní, ne jako možná nejzazší obrana, ale co halasná, opíjející hrozba to je přece jinačí síla.
Za jednáním Izraele je vědomí strašné národní zkušenosti, jakou ostatní státy nemají, pane Klusáčku.
Ano, jsem si vědom, že by vlastnictvi jaderných zbraní Íránem mohlo do té míry změnit rovnováhu sil, že by Izrael mohl přestat být schopen jednat z pozice síly a svoje představy uspořádání, zejména co se postavení Palestinců týče, vynutit násilím.
Neschopnost vynutit si 100 % představ uspořádání v oblasti silou ovšem stále dlouho nepředstavuje existenční ohrožení. Respektive ano, existenční ohrožení znamená - pro ty dosavadní představy. Nikoli pro stát jako takový.
Kdyby, pane Klusáčku, jednostranné vlastnictví jaderných zbraní znamenalo schopnost vynutit si 100% svých představ o uspořádání v určité oblasti, bylo by už dávno v oblasti Blízkého východu všechno podle představ Izraele. K tomu zcela evidentně nedošlo. Vaše tvrzení tedy neplatí, vlastnictví jaderných zbraní k tomu neslouží, slouží k jinému účelu. Předpokládám, že to dobře víte a není tedy třeba to vysvětlovat.
Je mi líto, ale fousatí fanatici už dávno jaderné zbraně mají. V zemi jménem Pakistán a poskytlo jim je svého času USA (ještě v dobách, kdy byl v diskursu americké administrativy mudžáhedin bojovník za svobodu a Kurd terorista -- pardon, chyba, to druhé platí dodnes).
A pochybuji, že by si Írán se svou technologickou vyspělostí nedokázal opatřit obohacený uran koupí - při tamější ochotou investovat miliardy do vojenských nesmyslů místo do zdravotních a sociálních programů (odsouzeníhodný zvyk fousatých fanatiků, ať již islámských nebo post-pravoslavných -- ještě štěstí, že nám vládne muž s pěstěným plnovousem, kterého by něco podobného nikdy nenapadlo) Zvládla to svého času i JAR.
P.s. pro pana Nusharta: K tomu aby "Izrael fungující stát přestal existovat" není třeba jaderných zbraní, postačí několik dalších let Netanjahuovy vlády.
Snad lze opatrně doufat, že rezolutní postup Izraele vůči Íránu by mohl vést k překonání akutní krize v regionu, jejíž aktuální vyhrocení je zřejmým vedlejším důsledkem agrese Ruska proti Ukrajině.
Ostatně jsou lidé, kteří se pětkrát ožení, protože proti zkušenosti doufají, že jim to vyjde. Mnohem pravděpodobnější ovšem je, že Izrael krizi svým útokem dále prohloubil.