Démonizace Netanjahua nestačí
Prokop SingerZápadní politický mainstream se sice odhodlal ke kritice Netanjahua, represivní násilí Izraele vůči Palestincům má ale kořeny hlouběji a zásadní změnu nenabízí ani současná izraelská opozice.
V západních politických kruzích došlo k mírnému uvolnění kritiky Izraele, když Francie, Británie a Kanada vydaly společné prohlášení vůči izraelské operaci Gideonovy vozy. Lídři dvou evropských zemí a nedávno zvolený kanadský premiér se ostře ohradili proti poslední izraelské ofenzivě, jíž pokračuje už devatenáct měsíců trvající válka v Pásmu Gazy.
Operace má za cíl koncentrovat palestinské obyvatelstvo na malém území v jižní části Gazy a zároveň umožnit Izraeli plnou kontrolu nad celou enklávou. Krátce po obnovení bojů, kdy izraelská armáda během prvního dne eskalace zabila více než 140 lidí, označili tito tři státníci izraelský postup za nepřijatelný a varovali, že vláda premiéra Netanjahua ponese za tyto činy následky.
Tato nezvykle ostrá kritika zřejmě přispěla i k prvním projevů nesouhlasu v české politice. Prezident Petr Pavel uvedl, že bychom svou podporu Izraeli měli oddělit od kritiky konkrétních kroků vlády premiéra Netanjahua.
Podobně se vyjádřili i další politici, například předseda Senátu Miloš Vystrčil či europoslankyně Danuše Nerudová. Ačkoli je nekritický postoj k Izraeli dlouhodobou konstantou českého politického diskurzu, ukazuje se, že proměny v rétorice klíčových západních aktérů zahraniční politiky mohou do určité míry ovlivnit i tuzemskou scénu.
Od Begina po Smotriče
Typickým problémem většiny kritiky Izraele ze strany mainstreamových západních kruhů je redukování izraelské represivní politiky vůči Palestincům na osobu Benjamina Netanjahua a jeho ultrapravicové koaliční partnery — především Itamara Ben Gvira a Becalela Smotriče. Posun izraelské společnosti doprava přitom není fenoménem posledních let, ba ani posledních dekád.