Německý sionistický týdeník Jüdische Allgemeine 28. března s uspokojením oznámil, že Tel Aviv se s posvěcením všech frakcí berlínské sněmovny stane nejnovějším partnerským městem Berlína. O několik dní později renomovaný deník Tagesspiegel prohlásil, že „spolu obě metropole mají mnoho společného“.

Je to opravdu neuvěřitelná hanebnost: zástupci stran, které v berlínské sněmovně samy sebe označují za „demokratický střed“ — křesťanští demokraté, sociální demokraté a Zelení —, se spolu s „levicí“ a fašistickou Alternativou pro Německo rozhodli ještě více přimknout ke genocidním řezníkům z Tel Avivu. Činí tak přesto, že se velká část světa od izraelského režimu postupně odvrací.

Volba partnerského města je mnohem víc než jen symbolický akt, zvláště když je hlavním městem státu, v němž vládnou váleční zločinci odpovědní za probíhající genocidu. Takové rozhodnutí totiž odkazuje na zájmy a hodnoty, které by města a jejich obyvatele měly spojovat.

Je výmluvné, jaké zájmy a hodnoty toto partnerství odhaluje: zatímco jedna strana páchá genocidu, druhá ji podporuje, propaguje a financuje. Zatímco jedna provádí etnické čistky, druhá předstírá nevědomost. Zatímco jedna záměrně útočí na děti, novináře a zdravotnický personál, druhá se tváří, že nic nevidí, a žvaní o lidských právech. Zatímco jedna nechává lidi vyhladovět k smrti, druhá jen lhostejně krčí rameny. Obě strany svorně přitom nerespektují mezinárodní právo a autoritu Mezinárodního trestního soudu.

Uvedený seznam navíc zdaleka není úplný. I tak ovšem je jedním z nejodpornějších, jaké si lze vůbec představit. Německý tisk skutečně správně poznamenává, že Berlín a Tel Aviv mají mnoho společného.

Ztráta historické paměti

Rozhodnutí berlínských představitelů vysílá světu jasný vzkaz o tom, jaké hodnoty dnes německé hlavní město zastává, a představuje bezprecedentní akt ztráty historické paměti. Vedení města, které bylo před desítkami let vystaveno blokádě a stále se na tuto zkušenost odvolává jako na ústřední moment své kolektivní paměti, totiž nyní přešlo na druhou stranu.

Berlín se staví po bok hlavnímu městu země, která nejenže sedmnáct let obléhá Pásmo Gazy, vybudovala největší věznici pod sluncem a nutí Palestince „držet dietu“, ale rovněž již více než osmnáct měsíců páchá genocidu, která se těší široké podpoře obyvatel Tel Avivu.

Pokud by zkušenost s blokádou města byla pro Berlín skutečně tak významná a formující, jak často s velikou vážností prohlašují místní politici, nabízelo by se jen jedno vhodné partnerské město: Gaza City.

Když byl po druhé světové válce západní Berlín odříznut od světa, na rozdíl od Gazy se dočkal pomoci. Západní země vyslaly letadla s humanitární pomocí, takzvané rozinkové bombardéry, které zásobovaly uvězněnou enklávu potravinami. A Sovětský svaz jim v tom nebránil. Jak ostře to kontrastuje se zločinným vyhladověním civilního obyvatelstva Gazy osadnicko-koloniálním režimem v Tel Avivu.

Pokud chtěli představitelé Berlína na základě své historické zkušenosti dostát své odpovědnosti, měli 8. října 2023 vyslat humanitární pomoc, a ne se stát spoluviníky genocidy. A neměli ani okamžik uvažovat o tom, že navážou partnerství s hlavním městem agresora.

Sionistický vliv

Rozhodnutí Berlína o volbě hlavního města Izraele podtrhuje, jak silně němečtí politici v posledních letech podlehli sionistické lobby a umožňují jí utvářet politickou agendu vlastního města. Nyní stačí pouhé podezření, že by nějaká akce nebo výrok mohly být podle sionisty prosazované definice Mezinárodní aliance na památku holokaustu (IHRA) označeny za antisemitské, a státní represivní aparát se okamžitě dává do pohybu. Je to naprosto neslučitelné s principy právního státu.

Od diskreditačních kampaní a policejních razií až po stíhání aktivistů a kriminalizaci humanitární solidarity — jakýkoli projev na podporu práv Palestinců naráží v Berlíně na tvrdý zásah militarizované pořádkové policie.

Sionistická lobby se podobně jako v jiných zemích nezaměřuje na hlavní příčiny antisemitismu a místo toho využívá obvinění z údajného antisemitismu jako prostředku nátlaku na německý stát, aby trestal jakékoli protisionistické projevy.

Křesťanskodemokratická unie (CDU) a její bavorská sesterská strana Křesťanskosociální unie (CSU) po svém volebním vítězství podrobily spolkovou vládu „menší interpelaci“ nazvané „Politická neutralita státem financovaných organizací“. Šlo o více než pět set otázek týkajících se organizací občanské společnosti kritických k izraelské genocidě. Cílem bylo zbavit je financování a dobročinného statusu, pokud nebudou splňovat to, co křesťanští demokraté definují právě jako „politickou neutralitu“.

Není žádným překvapením, že křesťanské strany do své interpelace nezahrnuly ani jednu sionistickou lobbistickou organizaci, přestože tyto skupiny jsou všechno možné, jen ne „politicky neutrální“. Právě naopak, působí jako propagandistická zbraň sionistické ideologie a izraelské genocidy vůči palestinskému lidu, a to způsobem, který je na první pohled nepřátelský vůči demokratickým principům a univerzalistickým ideálům.

Možná ještě výmluvnější je však skutečnost, že před dvěma lety byla téměř zdvojnásobena podpora jedné ze sionistických lobbistických skupin z veřejného rozpočtu — ročně tak dosáhla výše 23 milionů eur. Další otevřeně sionistická organizace je rovněž finančně podporována přímo ministerstvem vnitra, navzdory tomu, že ji lze coby otevřeně rasistickou jen těžko považovat za „politicky neutrální“.

Státní represe

Berlínský primátor Kai Wegner (CDU) 19. února 2025 jménem sionistické lobby vyvíjel úmyslný nátlak na rektora Svobodné univerzity Güntera M. Zieglera, aby zrušil akci s Francescou Albaneseovou, zvláštní zpravodajkou OSN pro okupovaná palestinská území. Jak informoval časopis Forschung & Lehre, rektor univerzity nebyl jen pod tlakem primátora. Přímo se angažovaly také dvě sionistické skupiny. Ziegler nakonec tomuto neobhajitelnému zásahu do univerzitní autonomie podlehl a akci zrušil.

Další dehonestační kampaň proti Albaneseové zahájil 4. dubna pravicový deník Die Welt, přičemž jen opakoval oficiální izraelskou propagandu, která zazněla před hlasováním o opětovném jmenování Albaneseové do funkce zvláštní komisařky OSN. Noviny citovaly německé politiky, včetně Jürgena Hardta z CDU — zarytého zastánce sionismu —, který bezostyšně a bez jakékoli úcty k pravdě a lidské slušnosti papouškoval lži izraelské armády.

A jako by toho nebylo dost, Berlín zašel 1. dubna ještě dál, když v Trumpově stylu oznámil deportaci tří občanů Evropské unie a jednoho občana USA jen za účast na demonstracích na podporu Gazy. Tyto osoby se nedopustily žádného trestného činu. V Berlíně se svoboda projevu už zjevně nenosí, zvlášť když se týká obrany práv Palestinců.

Varování je zcela srozumitelné: každý, kdo požaduje spravedlnost pro Palestince, se může stát terčem státní represe. Nepodaří-li se soudům tento pád do autoritářství zastavit, může německým občanům brzy hrozit vězení za kritiku izraelských válečných zločinů, zatímco lidé bez německého občanství budou rovnou bez milosti deportováni. První i druzí budou trestáni nikoli za páchání násilí nebo podněcování k němu, ale za to, že v očích politického establishmentu obhajují nevyhovující lidi.

Institucionální útok

V roce 2017 němečtí poslanci jednomyslně přijali definici antisemitismu podle Mezinárodní aliance na památku holokaustu (IHRA). Skutečné důsledky tohoto kroku pro německou demokracii se ovšem ve světle probíhající sionistické genocidy palestinského lidu ukazují až nyní. Dvě rozhodující rezoluce přijaté v listopadu 2024 a v lednu 2025 dramaticky proměnily německou společnost a připravily půdu pro další posílení sionistického vlivu.

První útok na německou demokracii přišel v listopadu přijetím rezoluce „Už nikdy více: Ochrana, zachování a posílení židovského života v Německu“. Její akceptace umožňuje německé vládě zásadně zasahovat do společenského života — očerňovat jako antisemitu kohokoli, Žida i nežida, a trestat ty, kdo pozvednou hlas proti sionistickému osadnicko-koloniálně-apartheidnímu režimu a jeho válečným zločinům.

Druhý útok následoval 28. ledna v podobě rezoluce „Antisemitismus a nepřátelství vůči Izraeli ve školách a na univerzitách“. Byla přijata narychlo, z velké části bez povšimnutí veřejnosti, po pádu vlády a během předvolební kampaně. Rezoluce představuje nestoudný útok na autonomii univerzit a svobodu výzkumu a výuky. Pod rouškou obav z údajného nárůstu antisemitismu na školách a univerzitách se obvinění z antisemitismu stává účinnou zbraní k umlčení kritických akademiků a studentů.

Na tiskové konferenci po přijetí rezoluce vyjádřili němečtí akademici rozhořčení nad tím, že rezoluce byla vypracována bez obvyklých konzultací s odborníky na antisemitismus a akademickými orgány. Kritizovali také skutečnost, že autoři návrhu ignorovali námitky Německé konference rektorů, která již podobný návrh na podzim 2024 z právních důvodů odmítla. Podle jednoho z profesorů tehdy dokonce nebylo jasné, kdo je autorem usnesení.

Podle všeho však není těžké určit hybnou sílu. Vzhledem k explicitně sionistické agendě rezoluce — vyhrožování studentům a akademikům, kteří se postaví proti izraelskému režimu a jeho genocidě — se stačí podívat na současné a bývalé poslance, kteří za rezolucí stojí.

Volker Beck, bývalý poslanec za Zelené, je předsedou Německo-izraelské společnosti. Mathias Stein, bývalý poslanec za Sociálnědemokratickou stranu Německa (SPD) a člen parlamentní skupiny, která rezolucí proponovala, je jedním z místopředsedů Německo-izraelské společnosti. Místopředsedy Německo-izraelské společnosti jsou i další současní a bývalí poslanci Bundestagu, například Marcus Faber (FDP), Lisa Badumová (Zelení) a Jürgen Hardt (CDU/CSU).

Není divu, že při přípravě rezoluce nebyla brána v potaz ani akademická odbornost, ani historická adekvátnost. Němečtí poslanci prokázali, že nedokážou, nebo spíše nechtějí uznat její skutečný záměr. Namísto obrany demokratických práv nebo odporu proti sionistickému vměšování se stali ochotnými spoluviníky jeho rozsáhlého „záboru půdy“, který likviduje německé instituce a demokracii vůbec.

Nový fašismus

Berlín, kdysi oslavovaný jako „chudý, ale sexy“, přitahoval mladé lidi z celého světa, stejně jako globální kulturní elitu i vlivné vědce. Tato éra je pryč. Dnes se město stalo nástrojem politického využívání antisemitismu, který podkopává demokracii a útočí na svobodu projevu, myšlení, výzkumu a výuky.

Právo kritizovat Izrael za to, čím je — genocidní, na bílé nadřazenosti založenou osadnickou kolonií, která provádí etnické čistky na Západním břehu Jordánu, ohrožuje palestinské občany Izraele a vystavuje civilní obyvatelstvo v celém regionu nebezpečí —, je dnes systematicky potlačováno.

Uzavřením partnerství s Tel Avivem se Berlín stává bezpečným útočištěm pro sionistické supremacisty a rasisty, pro izraelské vojáky, kteří se dopustili válečných zločinů v Gaze, a pro stíhané úředníky izraelské vlády — to vše pod záminkou ochrany židovského života.

Místo aby Berlín hájil mezinárodní právo nebo občanské svobody, připravuje toto „demokratické centrum“ půdu pro nastupující nový fašismus.

Vítejte v Berlíně, hlavním městě sionistického útlaku.

Z anglického originálu Welcome to Berlin, the capital of Zionist repression publikovaného na webu Middle East Eye přeložil OTAKAR BUREŠ.