Německý sionistický týdeník Jüdische Allgemeine 28. března s uspokojením oznámil, že Tel Aviv se s posvěcením všech frakcí berlínské sněmovny stane nejnovějším partnerským městem Berlína. O několik dní později renomovaný deník Tagesspiegel prohlásil, že „spolu obě metropole mají mnoho společného“.

Je to opravdu neuvěřitelná hanebnost: zástupci stran, které v berlínské sněmovně samy sebe označují za „demokratický střed“ — křesťanští demokraté, sociální demokraté a Zelení —, se spolu s „levicí“ a fašistickou Alternativou pro Německo rozhodli ještě více přimknout ke genocidním řezníkům z Tel Avivu. Činí tak přesto, že se velká část světa od izraelského režimu postupně odvrací.

Volba partnerského města je mnohem víc než jen symbolický akt, zvláště když je hlavním městem státu, v němž vládnou váleční zločinci odpovědní za probíhající genocidu. Takové rozhodnutí totiž odkazuje na zájmy a hodnoty, které by města a jejich obyvatele měly spojovat.

Je výmluvné, jaké zájmy a hodnoty toto partnerství odhaluje: zatímco jedna strana páchá genocidu, druhá ji podporuje, propaguje a financuje. Zatímco jedna provádí etnické čistky, druhá předstírá nevědomost. Zatímco jedna záměrně útočí na děti, novináře a zdravotnický personál, druhá se tváří, že nic nevidí, a žvaní o lidských právech. Zatímco jedna nechává lidi vyhladovět k smrti, druhá jen lhostejně krčí rameny. Obě strany svorně přitom nerespektují mezinárodní právo a autoritu Mezinárodního trestního soudu.

Uvedený seznam navíc zdaleka není úplný. I tak ovšem je jedním z nejodpornějších, jaké si lze vůbec představit. Německý tisk skutečně správně poznamenává, že Berlín a Tel Aviv mají mnoho společného.

Ztráta historické paměti

Rozhodnutí berlínských představitelů vysílá světu jasný vzkaz o tom, jaké hodnoty dnes německé hlavní město zastává, a představuje bezprecedentní akt ztráty historické paměti. Vedení města, které bylo před desítkami let vystaveno blokádě a stále se na tuto zkušenost odvolává jako na ústřední moment své kolektivní paměti, totiž nyní přešlo na druhou stranu.

Berlín se staví po bok hlavnímu městu země, která nejenže sedmnáct let obléhá Pásmo Gazy, vybudovala největší věznici pod sluncem a nutí Palestince „držet dietu“, ale rovněž již více než osmnáct měsíců páchá genocidu, která se těší široké podpoře obyvatel Tel Avivu.

Pokud by zkušenost s blokádou města byla pro Berlín skutečně tak významná a formující, jak často s velikou vážností prohlašují místní politici, nabízelo by se jen jedno vhodné partnerské město: Gaza City.

Když byl po druhé světové válce západní Berlín odříznut od světa, na rozdíl od Gazy se dočkal pomoci. Západní země vyslaly letadla s humanitární pomocí, takzvané rozinkové bombardéry, které zásobovaly uvězněnou enklávu potravinami. A Sovětský svaz jim v tom nebránil. Jak ostře to kontrastuje se zločinným vyhladověním civilního obyvatelstva Gazy osadnicko-koloniálním režimem v Tel Avivu.

Pokud chtěli představitelé Berlína na základě své historické zkušenosti dostát své odpovědnosti, měli 8. října 2023 vyslat humanitární pomoc, a ne se stát spoluviníky genocidy. A neměli ani okamžik uvažovat o tom, že navážou partnerství s hlavním městem agresora.