Od podzimu 2023 sledujeme výraznou nekompetentnost českých mainstreamových médií při informování o dění v Izraeli a Palestině. Mnoho na tomto stavu přitom nezměnilo ani téměř sedmnáct měsíců bezprecedentních izraelských vojenských operací v Pásmu Gazy. Náprava přitom nemá spočívat ve stranění Palestincům či v nekritickém přejímání jejich pohledu na situaci, nýbrž v potlačení jednostranného opakování izraelského narativu.

Pohled na konflikt je totiž často prezentován optikou nejen běžných Izraelců, ale i izraelské ultrapravicové vlády, jejíž vyjádření se pravidelně objevují v titulcích i v příspěvcích médií na sociálních sítích.

I korporátní zahraniční média, jako jsou BBC, CNN nebo MSNBC se řídí zásadami, které by měly být standardem nejen v žurnalistice, ale i v akademickém prostředí — zejména pokud jde o citlivé politické označení „teroristická organizace“. Velká světová média obvykle informují o palestinském hnutí Hamás bez použití této nálepky.

Na rozdíl od médií jako Česká televize, Český rozhlas, Novinky.cz nebo dokonce Česká tisková kancelář (ČTK), která tak činí pravidelně. Podobně o Hamásu v počátcích konfliktu referoval i server Voxpot, který však po několika týdnech od tohoto označení ustoupil a během posledního roku zveřejnil řadu výrazně kritických článků. Zejména veřejnoprávní média Česká televize a Český rozhlas by se však měla držet co největší profesionality a nestrannosti.

Jednostranná sdělení

Česká televize se například už v říjnu 2023 v pořadu Newsroom odvolávala na terminologii Evropské unie, která označuje Hamás za teroristickou organizaci. Problém však spočívá v selektivním přístupu, kdy se veřejnoprávní kanál řídí postoji EU pouze tam, kde se mu to hodí. Evropská unie totiž zároveň považuje palestinská území za okupovaná, avšak novináři České televize o izraelské armádě jako o okupační armádě zpravidla nehovoří.

Stejně tak pro označení izraelské vlády často používají metonymii „Jeruzalém“, přestože EU ho neuznává jako hlavní město Izraele, ale jako okupované území. To je rovněž postoj, na kterém platí konsensus mezinárodního práva.

Zpravodaj z Blízkého východu často promítá své osobní názory do vysílání ČT i na oficiálních facebookových stránkách veřejnoprávního kanálu. Například na podzim roku 2023, v reakci na kritiku izraelského bombardování, zveřejnil David Borek následující komentář:

„Je rozdíl, když umírali čeští civilisté v Lidicích kvůli plánovanému zvířecímu masakru nacistů, a když umírali civilisté při americkém bombardování Prahy. Nikdo nebude tvrdit, že Američané, kteří omylem shodili bomby na Prahu, měli stejné úmysly jako zvířata v uniformách SS… Úplně stejná nerovnice platí i v tomto případě.“

Mezinárodní trestní tribunál, Amnesty International a další renomované instituce se přitom domnívají, že ze strany Izraele o cílené zločiny jde a dávají je do souvislosti s vyjádřeními izraelských politiků, které explicitně vyzývají k násilí vůči palestinskému obyvatelstvu. V pozdějším příspěvku se David Borek zaměřil na demonstrace v Gaze proti hnutí Hamás, které označil za „účinnější než protesty konané na Západě“. Zcela však opomněl zmínit, že důležitou součástí těchto demonstrací bylo také odsuzování izraelského násilí vůči civilnímu obyvatelstvu v Gaze.

Ještě zásadnější otázkou však je, proč se zpravodaj veřejnoprávního média vůbec pouští do hodnocení, jaká forma protestu je „nejefektivnější“ pro dosažení politické změny. Úkolem zahraničního zpravodaje veřejnoprávního média je přece přinášet ověřené informace a reflektovat dění — nikoliv prostřednictvím České televize fandit konkrétnímu způsobu či aktérům změny.

Novináři České televize mají samozřejmě právo na vlastní názor. Ovšem z pozic soukromých osob. Problém nastává ve chvíli, kdy se tyto názory zjevně promítají do rozhodování o tom, jak bude o izraelsko-palestinském konfliktu ve veřejnoprávním médiu referováno.

Když například došlo k výměně zajatců mezi Izraelem a Hamásem, uvedl zahraniční zpravodaj Jakub Szántó, že se Česká televize rozhodla nezveřejňovat záběry, na nichž izraelští propuštění zajatci mávají na rozloučenou svým únoscům. O tom, zda šlo o gesto upřímné či vynucené, si samozřejmě lze udělat vlastní názor — nicméně je třeba upozornit, že podobná zdrženlivost vůči izraelským institucím a jejich narativům ze strany ČT uplatňována není.

Naopak, média opakovaně bez výhrad přebírala tvrzení izraelské vlády. Například to, že ve zdemolované nemocnici aš-Šifá‘ se nacházelo velitelství Hamásu. Tuto informaci však následně vyvrátila mimo jiné důkladná investigativní reportáž deníku The Washington Post.

Naopak v případě výbuchu v nemocnici al-Ahlí Česká televize původní zprávy o vysokém počtu obětí následně revidovala v pořadu Newsroom, kde se de facto omluvila s odkazem na izraelské tvrzení, že tragédii způsobila raketa vypálená palestinským Islámským džihádem. Skutečný původce destrukce však dosud nebyl s jistotou identifikován — jasno v této věci nemají ani renomovaní investigativní novináři. Přesto Česká televize ve své následné zprávě, která korigovala původní informaci o izraelském útoku, téměř výhradně přejímá izraelskou verzi událostí. Navíc text obsahuje i poznámku zpravodaje Davida Borka, že palestinské rakety v minulosti omylem zasáhly vlastní cíle.

Profesní selhávání

Z příspěvků na sociálních sítích je patrné, že někteří redaktoři České televize na blízkovýchodní konflikt zastávají výrazně proizraelský pohled. Hlavní tvář zpravodajství ČT, Jakub Železný, například na síti X vyjádřil pochyby nad smyslem toho, že humanitární organizace Člověk v tísni vyhlásila sbírku na psychologickou pomoc dětem zasaženým válkou v Pásmu Gazy. Tentýž moderátor nedávno vedl diskusi v Knihovně Václava Havla, kde vystoupili výhradně hosté s jednoznačně proizraelským postojem, včetně Tomáše Pojara — hlavního architekta současné české proizraelské zahraniční politiky.

Bývalý zpravodaj z Blízkého východu Jakub Szántó na svém profilu pravidelně sdílí příspěvky proizraelského účtu Jana Betlacha, který opakovaně obhajuje izraelské útoky na civilisty, novináře i zdravotníky, a to v souladu s rétorikou izraelské vlády.

Bylo by přinejmenším naivní přehlížet souvislosti mezi těmito postoji jednotlivých redaktorů a celkovým rámováním zpravodajství veřejnoprávní televize — zejména pokud jde o uplatňování dvojího metru vůči aktérům i obětem na obou stranách konfliktu. Jde jednoduše o chování, které lze označit za profesně nepřijatelné.