Jednou z hlavních událostí posledních dní byla volba generálního ředitele České televize poté, co byl odvolán Jan Souček. Ačkoli veřejností tato událost moc nehýbe, jde o jeden z nejzásadnějších momentů z hlediska formování terénu politické soutěže, který ovlivní budoucí podobu naší společnosti. Dění v České televizi by nikdo z nás neměl nechat bez povšimnutí.

Veřejnoprávní média si lidé v České republice spojují s programy, jako jsou Události a komentáře, pořady pro děti, hokejové zápasy během mistrovství světa nebo každoročně nová vánoční pohádka. Ale všechna média bez rozdílu formy představují také mocenské nástroje, a to ve dvojí podobě.

Za prvé určují témata společenské debaty tím, že se některým tématům věnují více a jiným méně. Volba témat — takzvaný agenda setting — má přitom zásadní důsledky pro politický vývoj společnosti, protože odlišné strany těží z odlišných témat. Tak například pravici prospívá řešení byrokracie podnikatelů, levici různé ekonomické nespravedlnosti, ekologickému hnutí informace o klimatické krizi, stejně jako antikorupčním hnutím témata spojená s korupcí. Můžeme tak říci, že média rozdávají v rámci politické soutěže na hrací stůl karty, se kterými pak musejí politici hrát.

Druhá mocenská rovina médií je spojena s kontrolou politické soutěže. Prostřednictvím svých — investigativních — reportérů se podílejí na kontrole politiků a nutí je chovat se podle zákonů, ale také podle očekávání společnosti.

Ačkoli oba výše popsané mocenské momenty nalezneme u všech médií, veřejnoprávní média se od těch soukromých liší tím, že podléhají veřejné kontrole a představují etalon nezávislosti. To činí veřejnoprávní média nenahraditelnými, protože oproti soukromým médiím zde nehrozí, že by do výkonu práce redakcí zasahovaly politické zájmy vlastníka.