Reality show už dávno nejsou jen formátem pro odpočinek. Využívají skutečné emoce, konflikty a často i sociální zoufalství jako surovinu pro zábavu. Účastníci těchto pořadů často pracují bez férových podmínek, jsou vystaveni psychickému tlaku a jejich zranitelnost bývá mediálně zpeněžena. Tuto rovinu neetického zacházení s účastníky ilustruje i případ, o němž nedávno informovala média — sebevražda policisty z Opavska, který se účastnil natáčení Výměny manželek. Podle soudu na něj režisér pořadu vyvíjel nátlak, aby pronesl rasistické výroky. Tato manipulace měla podle dostupných informací zásadní dopad na jeho psychický stav a tragické vyústění znovu otevřelo otázku etické odpovědnosti tvůrců.

Když se řekne televizní zábava, co všechno se pod tímto pojmem skrývá?

Je to velmi rozmanitá oblast a záleží, koho se zeptáte. Někteří ji plošně odsoudí jako součást masové kultury, která „vymývá mozky“, otupuje a zjednodušuje.

Jiný pohled, ke kterému se hlásím i já, vnímá televizní zábavu jako prostor mnoha možností. Může pomáhat divákům lépe porozumět různým tématům, a to způsobem, který je přínosný jak pro jednotlivce, tak pro společnost jako celek.

V čem konkrétně tento přínos spočívá?

Televizní zábava může podnítit přemýšlení. Témata, která například seriózní publicistika často zpracovává v intelektuálně neatraktivní podobě, přináší v jiném, srozumitelnějším formátu. Vezměme si třeba český seriál Ulice — ten se dotýká otázek genderu, vztahů v rodině, domácího násilí, sexuálních identit a dalších společenských problémů.

Rozumím tomu správně, že televizní zábava podle vás zpracovává společenská témata odlehčenou formou, takže je určitým obrazem společnosti?

Domnívám se, že ano. Samozřejmě to neplatí plošně pro všechny žánry a pořady — některé jsou v tomto směru podnětnější, jiné méně hodnotné. Ale i to je subjektivní. Co může jednomu připadat jako nenáročná odpočinková zábava, může u jiného vyvolat určitý podnět k zamyšlení.

A spadají sem i reality show?

Z hlediska formy televizní zábavy určitě ano. Reality show bývají často spojovány s negativními představami — ať už kvůli způsobu, jakým vznikají, nebo kvůli samotnému obsahu. I tady bych ale byla opatrná s plošným odsuzováním. I když nejsou vždy jednoznačně přínosné, často mají alespoň zajímavý sociální rozměr.

Pokud to shrneme — myslíte si tedy, že televizní zábava, včetně reality show, má své místo ve vysílání?

Stoprocentně. Televizní zábava do vysílání patří. Myšlenka, kterou nastínil Andrej Babiš — tedy že by se v rámci úspor mělo veřejnoprávní vysílání omezit jen na zpravodajství — je podle mě naprostým nepochopením smyslu veřejné služby. Podle této logiky by se zábava měla přenechat komerčním stanicím, protože údajně nenese společenský přesah. To je naprosto scestné.

Nemyslím si, že média lze dělit na „důležitá“, tedy ta, která se věnují domácí a zahraniční politice, a „bezvýznamná“. Média ve všech svých podobách pracují s mnoha tématy, tezemi a argumenty, které odhalují společenské jevy — často velmi politické povahy. Zábava je jedním z nástrojů, jak se do této debaty zapojit.

Reality show je zajímavý formát, se kterým televizní zábava pracuje. Co ale vlastně znamená „realita“ v reality show?

Pojem „reality“ v názvu tohoto žánru je výrazně přeceňovaný. Kvůli tomu kolem reality show vznikají naprosto nepřiměřená očekávání. Spojení s realitou je tu ve dvou omezených rovinách — pořady obvykle nemají předem daný scénář a vystupují v nich lidé, kteří nejsou profesionální herci. A to je v zásadě vše.