Většina Izraelců se příliš soustřeďuje na zvěrstva spáchaná Hamásem 7. října 2023, než aby si vůbec připustila, natož pak odsoudila zvěrstva, která už téměř dva roky páchá jejich vlastní vláda v Gaze. Izraelská veřejnost se zoufale upíná k záchraně posledních asi dvaceti izraelských rukojmích, ukrývaných kdesi v obležené enklávě. Méně už ji zajímá, že jako rukojmí drží izraelská armáda veškeré palestinské obyvatelstvo Gazy.

Ve své nedávné reportáži z Izraele pro časopis New Yorker pojmenovává David Remnick tuto izraelskou reakci jako „zóny popření“. Odkaz na Zónu zájmu, román Martina Amise, jenž popisuje lhostejnost nacistických rodin žijících hned vedle osvětimského koncentračního tábora uprostřed probíhající genocidy, je zjevný.

Přesto se ale v dnešním Izraeli najdou i tací, kteří se všeobecné lhostejnosti vůči utrpení Palestinců vzpírají. Zatímco v Gaze pokračuje zabíjení civilního obyvatelstva, vysídlování a hlad, konečně i v Izraeli začíná znít ono zakázané slovo na G — „genocida“.

Před dvěma týdny dospěly dvě izraelské lidskoprávní organizace, B’Tselem a izraelská pobočka Lékařů za lidská práva, k závěru, že se izraelská vláda pokouší prostřednictvím zabíjení, hladu a nuceného odsunu o systematické vyhlazení palestinského obyvatelstva.

„Systematické ničení zdravotnického systému, znemožnění přístupu k potravinám, blokování sanitek a zneužívání humanitární pomoci k vojenským cílům — všechny tyto postupy poukazují na jistý vzorec, za nímž stojí zjevný záměr,“ říká Gaj Šalev, výkonný ředitel izraelské pobočky organizace Lékaři za lidská práva.

Ke stejnému závěru dospěl také izraelsko-americký historik a odborník na holokaust Omer Bartov, který působí na Brownově univerzitě. Ten popsal „vzorec postupů odpovídající výrokům, které zaznívaly bezprostředně po útoku Hamásu a vyhlašovaly záměr Gazu systematicky zničit. Totiž zničit školy, univerzity, muzea, samozřejmě také nemocnice, zařízení na odsolování vody, elektrárny, a tímto způsobem učinit Gazu neobyvatelnou, a až jednou tohle všechno skončí, jestli vůbec, bude všechno srovnáno se zemí tak dokonale, že nebude možné, aby tato skupina lidí obnovila svou kolektivní identitu.“

Skupina jednatřiceti prominentních izraelských osobností také zveřejnila otevřený dopis, v němž vyzývá mezinárodní společenství, aby uvalilo na Izrael „zdrcující sankce“ v reakci na vládní politiku, která přispívá k šíření hladu v Gaze. Signatáři, mezi nimiž nechybí například nositel filmového Oscara, bývalý izraelský generální prokurátor či někdejší předseda Knesetu, také volá po okamžitém příměří. Žádat, aby svět uvalil sankce na jejich vlastní stát, vyvolává v Izraeli stejně prudkou nevoli jako užití výrazu „genocida“.

Nečekejme, že by izraelskou politiku označila za genocidní také vláda Spojených států. Přesto ale Donald Trump tento týden poukázal na to, že Palestinci v Gaze umírají hlady. Množství fotografické dokumentace ukazuje realitu tak jasně, že dokonce americký prezident, který mnohá fakta odmávne jako dezinformace, prohlásil, že „některé ty děti opravdu hladoví. Je to vidět, to nejde zfalšovat.“

Pro Trumpa není vůbec snadné vystoupit proti svému starému kamarádovi Bibimu, genocida v Gaze už zřejmě musí značně poškozovat Trumpovu reputaci v roli mírotvůrce, v níž by se rád viděl. Trump ovšem hovoří pouze o posílání peněz na potravinovou pomoc; nedá se předpokládat, že by byl ochoten jít o krok dál a tlačil na Izrael, aby krizi ukončil.

Izraelská vláda veškerá obvinění, že záměrně vyhladovuje lidi v Gaze, předvídatelně odmítá. Vinu se snaží svalit na Hamás, ten je ale momentálně na hraně přežití, natož aby dokázal kontrolovat přísun potravin pro více než dva miliony lidí.