Skupina zemí, které se rozhodly uznat Palestinu jako stát, se dále rozšiřuje. Děje se tak během letošního Valného shromáždění OSN, na němž se schází vždy v září v New Yorku hlavy států a vlád z celého světa. Aktuální vlna uznání zahrnuje převážně země Evropy — posledního světadílu, jenž byl v otázce palestinské státnosti dosud rovnoměrně rozdělený. Nyní tedy i v Evropě získává navrch blok uznávajících převahu — podobně, jako ji má už delší dobu v Asii, Americe i Africe.

Letos navíc krom menších států, jako je Belgie, Portugalsko či Lucembursko, vyslovují své uznání i dvě mocnosti: Francie a Velká Británie. Británii přitom doprovázejí i dvě největší země jejího Commonwealthu: Austrálie a Kanada.

„Palestina takto získává kromě jiného podporu čtyř z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN,“ připomíná Paul Adams na BBC.

Otázka uznání Palestiny jako státu budí tradičně kontroverze na obou stranách letitého konfliktu. Reálně jde totiž především o symbolický krok, který znamená bezprostředně často jen palestinské týmy na sportovních zápasech a formální změny na ambasádách.

Z izraelské strany je tah kritizován jako opatření jdoucí proti mírovým dohodám z 90. let, v jejichž logice má být vznik palestinského státu výsledkem dohody a až zakončením mírového procesu, či přímo jako „odměna terorismu“.

Z výrazně propalestinské strany se zase ozývají teze o pouhé „náplasti na západní svědomí“, která přichází namísto skutečně citelných opatření na palestinskou podporu. Z těchto se nejčastěji zmiňují hrozba hospodářských sankcí, reálné ponížení diplomaticko-obchodních vztahů či úplné embargo na vývoz útočných zbraní do Izraele.

Na rozdíl od minulého roku, kdy Palestinu uznaly tradičně spíše propalestinsky nakloněné země Evropy jako Norsko, Irsko či Španělsko, a to s principiální argumentací, předcházela letošní vlně intenzivní francouzská i britská diplomacie. Obě mocnosti se snažily na Blízkém východě uskutečnit své plány, jež by zabrzdily stávající decimaci Gazy a zároveň přinesly určité bezpečnostní záruky pro Izrael.