Rozhovor s Mosim Razem: Palestinci nakonec získají stejná práva jako Izraelci

Lucie Šarkadyová

Přední izraelský progresivní politik Mosi Raz v exkluzivním rozhovoru pro Deník Referendum hodnotí situaci ve vztazích mezi Palestinou a Izraelem po uzavření dohod se Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem.

Mosi Raz: „Nemyslím, že by i jednostátní řešení muselo nutně být nespravedlivé. Pokud bychom opravdu mohli mít jeden stát, aniž by to byl apartheid a všichni by opravdu měli stejná práva, tudíž podle principu ‚jeden člověk, jeden hlas‘, pak by i jednostátní řešení mohlo být spravedlivé.“ Foto FB Mossi Raz

Uzavření dohody mezi Spojenými Arabskými Emiráty a Izraelem asi nebylo takovým překvapením. Neoficiálně spolu již nějakou dobu jednaly, stejně jako Izrael jedná s dalšími zeměmi Perského zálivu. Stejně tak načasování asi odpovídá světové geopolitcké situaci, kdy je v čele americké vlády prezident Trump a zároveň polevil tlak na řešení otázky anexe palestinských území Izraelem. Co se podle vás dohodami Izraele se Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem reálně změní?

Uzavření dohod mezi Izraelem a Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem, a následně také s Ománem a Súdánem, poukazuje na tři hlavní věci. První je strategická situace na Blízkém východě a fakt, že státy jako Bahrajn a Spojené arabské emiráty mají dnes největší strach z Íránu, a nikoli z Izraele. Izrael pro ně není hrozba, ale Írán ano, anebo si to alespoň myslí. A pokud je Írán jejich nepřítelem, pak Izrael musí být jejich spojencem.

Neznamená to samozřejmě, že by se bezprostředně obávaly íránského útoku. Ale například většina obyvatel v Bahrajnu jsou šíité, kdežto vláda je převážně sunnitská, tudíž se obávají, že by Írán mohl podporovat šiítskou část obyvatelstva a vyvolat nepokoje, anebo dokonce revoluci. Totožnou obavu mají některé další státy v oblasti.

Druhá okolnost, která se změnila, spočívá v tom, že Liga arabských států nemá stejnou moc jako v minulosti. Na začátku s Izraelem nechtěli mít vůbec nic společného, neuznávaly jeho právo na existenci. V roce 2002 arabské státy svůj postoj změnily a řekly, že chtějí koexistovat s Izraelem v míru a normalizovat vztahy za předpokladu, že se stáhne z okupovaných palestinských území a najde spravedlivé řešení pro palestinské uprchlíky, kteří byli vyhnání z domovů v roce 1948. Pořád ještě vystupovaly jednotně.

Mosi Raz je politikem, bývalým poslancem Knessetu za stranu Merec. Politicky působil také jako generální sekretář izraelské organizace Peace Now, která patří k nejstarším a nejvýznamnějším lidskoprávním organizacím v Izraeli a Palestině. Vedl také rozhlasovou stanici Kol Hašalom, která se snaží zprostředkovat jak izraelský, tak palestinský pohled na situaci v Izraeli a okupované Palestině. Vojenskou službu absolvoval na vlastní žádost u parašutistů. Stal se velitelem čety v elitní jednotce Maglan a podnes je u ní veden jako major v záloze. Foto FB Mossi Raz

Nicméně v současné době už Liga arabských států není tím, čím bývala ještě před deseti lety. Některé ze států v podstatě neexistují jako například Sýrie nebo Irák a další mají zase hodně problémů na domácí půdě, jako jsou například nepokoje v Egyptě. Tím pádem už nemají kapacitu zabývat se Palestinou.

A třetím důvodem, který je třeba brát v potaz, je americká vláda. I v Obamově éře platilo, že podřizoval svou zahraniční politiku zájmům Spojených států, nicméně se alespoň snažil mít vysoko na žebříčku priorit spravedlnost. Ale Trump se o žádnou spravedlnost nikde nestará a zajímá se pouze o své zájmy.

V současném rozpoložení světa to uměl velice dobře sehrát. Viděl, že je teď daleko jednodušší přivést arabské státy a Izrael k jednacímu stolu, a to právě kvůli Íránu a kvůli již zmíněné slabosti Ligy arabských států.

Jakou roli tedy hrál izraelsko-palestinský konflikt při uzavírání daných dohod?

Máme zde některé Izraelce a většinu Palestinců, kteří řeknou, že Spojené arabské emiráty a Bahrajn Palestince a řešení jejich situace obětovaly svým zájmům. Samozřejmě plně rozumím takovému palestinskému postoji, protože jsou s Izraelem v konfliktu a měli dvaadvacet bratrů, kteří jim řekli: my nebudeme vůbec s Izraelem komunikovat, dokud nevyřeší svůj konflikt s vámi.

A pak je před čtyřiceti lety opustil Egypt, po něm Jordánsko. A nyní to jsou Spojené arabské emiráty a Bahrajn a jistě nejsou poslední. Takže Palestinci mají pocit, že byli podvedení a zrazení svými bratry. Tomu samozřejmě lze rozumět.

Na druhou stranu se ale na dohodu mezi Egyptem a Izraelem lze dívat i jinak. Při jejím uzavírání Palestinci viděli Egypt jako zrádce. Domnívali se, že Egypt neměl právo uzavírat mírovou dohodu s Izraelem, dokud nevyřešil konflikt s Palestinci.

Dnes samozřejmě nevíme, jaký by byl vývoj, kdyby tehdy Egypt s Izraelem dohodu neuzavřely. Někdo by možná mohl namítat, že by už místo toho možná existovala mírová dohoda mezi Izraelem a Palestinou. A možná, že má pravdu. Ale osobně si myslím, že by se to nestalo.

Myslím si, že kooperace mezi Izraelem a Egyptem způsobila, že nakonec konflikt mezi oběma zeměmi, a to hlavně v Gaze, byl méně krvavý. Pokaždé, když jsme bojovali, Egypt našel nějakou cestu, jak to zastavit. A stejně tak je tomu s Jordánci.

Egypťani jsou vice aktivní v Gaze a Jordánci ve Východním Jeruzalémě. Ačkoli to tedy nemůžu nijak dokázat, stejně jako nikdo nemůže dokázat opak, je na místě se ptát, jaké jsou reálné důsledky dohod mezi Egyptem a Jordánskem.

×