Hon na Corbyna jako vzor snah umlčet kritiky Izraele a tím i demokracii
Zdeněk Jehlička, Magdaléna KřížováPřípad vykonstruovaných obvinění Jeremyho Corbyna z antisemitismu, které značně přispěly k jeho volební porážce a jeho nynější ostrakizaci, ukazuje, jaké nebezpečí představuje instrumentální zneužívání pojmu „antisemistimus“ Izraelem.
Řekněme si rovnou, že Jeremymu Corbynovi nebylo v labouristické straně pozastaveno členství za žádný antisemitismus. Tolik očekávaná zpráva o antisemitismu v Labouristické straně byla zveřejněna ve čtvrtek 29. října a ani Komise pro rovnost a lidská práva, která zprávu na základě stížností dvou proizraelských lobbistických skupin šetřila (a která je některými vnímána jako kontroverzní a podjatá), nenašla ve straně žádný „strukturální antisemitismus“ a nepotvrdila obvinění vznesená proti jejímu bývalému předsedovi Jeremymu Corbynovi.
Dva konkrétní případy stranických představitelů, o nichž se zpráva zmínila v kritickém duchu, se navíc řešily již za Corbynova předsednictví. Ani další výtky, jak je shrnuje např. americký novinář Peter Beinart, nemohou vést k závěru, že Corbyn antisemitismus schvaloval či mu nějak nadbíhal. Nanejvýše mu lze vyčítat jistou netaktnost či neobratnost v komunikaci, nikoliv však zlou vůli, které, jak se zdá, mají jeho oponenti naopak nadbytek.
Corbyn, Orbán, Šaron, Reagan
Jeremy Corbyn též hned po zveřejnění zprávy zareagoval prohlášením, v němž znova vystoupil proti antisemitismu, jehož přítomnost ve straně nepopřel (v případě tak masové organizace to ani jinak nejde), vyzdvihl však skutečnost, že fenomén antisemitismu byl u labouristů účelově zveličován politickými oponenty uvnitř i vně strany. Právě za uvedené vyjádření mu nový předseda strany Keir Starmer okamžitě pozastavil členství ve straně.
Potvrdil se tak trend, který je možné pozorovat již delší dobu a který spočívá v tom, že obviňování z antisemitismu se dostává na novou nebezpečnou úroveň. Už nepředstavuje útoky na židy jako jednotlivce nebo skupinu kvůli jejich původu, ale jakoukoliv snahu vést o antisemitismu debatu mimo předem vymezené mantinely.
Antisemitou tak nově není jen ten, kdo má něco proti židům, ale stačí, že popírá údajný, třeba i uměle vytvořený „problém“ s antisemitismem, který má být spojen hlavně s kritikou Izraele a jeho politikou okupace palestinských území. Politik tak může podobně jako maďarský premiér Viktor Orbán pracovat s antisemitskými stereotypy, pokud však je konformním spojencem Izraele a ctí židovství v jeho nacionálním sionistickém pojetí, antisemitou není. Nebo alespoň ne takovým antisemitou, kterého by někdo popotahoval podobným způsobem, jak se to dělo Corbynovi.
Zpráva●Josef Patočka
Orbán v Maďarsku zavádí autoritářský režim, právní stát se rozpadá, říká zpráva
Žádné mediálně rozmazávané kauzy tak Corbyna sice nemohly z antisemitismu usvědčit, přesto se obvinění tak dlouho recyklovala, až se stala součástí všeobecně šířeného proticorbynovského narativu. A to i u nás.
Za všechny uveďme alespoň jeden příklad jako ukázku relevantnosti obvinění — blamáž s údajným položením věnce na hrob palestinských teroristů z mnichovské olympiády. Ve skutečnosti položil Corbyn věnec na palestinském hřbitově v Tunisu, kde se účastnil konference Organizace pro osvobození Palestiny, a to společně s dalším svým poslaneckým kolegou z konzervativní strany — kterého však na rozdíl od Corbyna zájem médií nestíhal.
Do Tunisu byla toho času vyhnána exilová Organizace pro osvobození Palestiny, zatímco teroristé z mnichovské olympiády leželi a stále leží na hřbitově v sousední Libyi. K zármutku svých oponentů však Corbyn nepoložil žádný věnec ani na hrob zakladatele Černého září a organizátora mnichovských masakrů Salaha Khalafího, který v Tunisu skutečně leží.
Nemluvě o tom, že pokud už chceme hrát takovou kartou, kde je pak Blairův a Cameronův věnec na pohřbu Ariela Šarona, osobně odpovědného za masakr v palestinských táborech Sabra a Šatila, kde zahynuly stovky až tisíce civilistů, či věnec Ronalda Reagana položený na německém válečném hřbitově v Bitburgu, kde spočívají i příslušníci jednotek SS?
Ryze účelové obviňování z antisemitismu
Jistěže nelze přehlížet city těch, kteří se třeba i oprávněně cítili ve straně napadáni kvůli svému židovskému původu. Nedělo se to však vinou Jeremyho Corbyna, který dával dlouhodobě a jasně najevo svůj principiální odpor k jakékoliv formě rasismu či diskriminace a který byl sám dlouholetým aktivistou za občanská a lidská práva.
Podle všech dostupných šetření, ať již stranických, či mimostranických, počet antisemitských incidentů ve straně za Corbynova předsednictví klesal, zatímco počet potrestaných či vyloučených členů obviněných z antisemitismu rostl. Těžko pak lze hovořit o „strukturálním“ či „institucionálním“ antisemitismu, pokud sama strana coby instituce proti podobným případům postupuje se zvyšující se účinností.
A už vůbec nemůžeme hovořit o jakémsi zatížení Labouristů antisemitismem pod Corbynovým vedením, porovnáme-li je s Konzervativní stranou, u které je zmapováno antisemitských incidentů daleko více. Proti té, ani proti Borisi Johnsonovi s jeho otevřeně rasistickým a antisemitským jazykem, se však podobně halasné kampaně ve veřejném a mediálním prostoru nevedly a nevedou.
Čím méně se tak skutečný antisemitismus labouristů týkal, tím více se leckdy až hystericky ukazovalo prstem na Corbyna, který přitom opakovaně prohlásil, že pro něj a pro stranu je byť jen jeden antisemitský incident „too many“. Jak vyplývá z uniklé zprávy, kterou se však nové vedení strany pokoušelo utajit, byl Corbyn coby šéf strany soustavně zrazován stranickou byrokracií, která v jeho neprospěch manipulovala i vyšetřování stranických případů antisemitismu.
Zatímco předsedu strany chlácholila zprávami o vyřízení případu, za jeho zády zjevně dodávala kompromitující fragmenty z vyšetřování nepřátelsky naladěným médiím. Čím více se pak špatně či nedostatečně informovaný Corbyn omlouval, tím více se propadal do močálu znovu a znovu opakovaných zcela nepodložených, ale o to více zraňujících obvinění, která mířila k jedinému cíli: charakterního levicového vůdce a prvního předsedu labouristické strany, který se otevřeně postavil za práva Palestinců a proti izraelské okupaci, politicky zlikvidovat.
Strašit Corbynem coby nezodpovědným socialistou dost dobře nešlo už kvůli tomu, že za jeho předsednictví narostl počet členů strany na neuvěřitelných pět set tisíc a z britské Labour Party se pod novým progresivním a socialistickým programem s chytlavým heslem „For the many, not the few“ stala vůbec nejmasovější politická strana Evropy. Corbynismus dokázal oslovit hlavně mladé lidi a mobilizovat jejich voličskou podporu i prostřednictvím hnutí Momentum, platformy organizující progresivní členy v rámci strany.
Využívat proto proti Corbynovi jazyk zastydlého antikomunismu, a to za situace, kdy mladé lidi ze všeho nejvíc zajímají témata jako ekologická krize, krize bydlení a s každou novou dekádou i krize kapitalismu jako takového, v Británii nefungovalo. Popravdě vyznívalo to trapně i z úst jurodivých antikomunistů u nás.
Výborná zahraničně politická analýza. Napadá mě při četbě, že socialistické strany mají sklon se chovat ke svým členům podobně: vždyť i ta naše KSČ po roce 1968 vyloučila své reformátory a vymyslela si k tomu "pravicový oportunismus" a "revizionismus" a kritiku Sovětského svazu ustanovila důvodem k vyloučení. U nás to prošlo díky jištění sovětskými tanky, ale proč se to děje v demokratické Británii je nepochopitelné. Jsou za tím peníze?
"Antisemitou tak nově není jen ten, kdo má něco proti židům [nebo snad Židům?], ale stačí, že popírá údajný, třeba i uměle vytvořený 'problém' s antisemitismem..."
Řekl bych, že jde prostě o obecný problém současné levice: Aby totiž člověk byl například "homofobem", také stačí popírat uměle vytvořený "problém" a není třeba mít něco proti homosexuálům...
"Potvrdil se tak trend, který je možné pozorovat již delší dobu a který spočívá v tom, že obviňování z [homofobie] antisemitismu se dostává na novou nebezpečnou úroveň. Už nepředstavuje útoky na [homosexuály] židy [Židy?] jako jednotlivce nebo skupinu kvůli jejich [sexuální orientaci] původu, ale jakoukoliv snahu vést o [homofobii] antisemitismu debatu mimo předem vymezené mantinely."
-----------------------------------
Debatu mimo předem vymezené mantinely totiž nelze v prostředí progresivně levicového diskurzu vést vůbec o ničem. Debatovat se smí jen o tom, o čem se debatovat smí, a jen takovým způsobem, který je dovolen - tedy způsobem "politicky korektním".
Progresivní levice má prostě strukturální problém se "strukturálními mantinely".
Ano, paní Zemančíková, "jsou za tím peníze".
"... definice antisemitismu podle IHRA (Mezinárodní aliance pro připomínání holocaustu) — definice, která mezi příklady antisemitismu vmíchala i zpochybnění vzniku státu Izrael..."
Kdybychom tedy tuto definici antisemitismu podle IHRA zavrhli, znamenalo by to, že takové ty klasické výhrůžky - například "stát Izrael musí být vymazán z mapy..." - by nebyly antisemitismem?
Pokud myslíte, paní Zemančíková, financování, pak Starmerova kampaň byla spolufinancována proizraelskou loby (ať již představuje kohokoliv, a nemusí být nutně židovská). Jaký vliv to mělo na jeho další rozhodování, hlavně stran bývalého Corbynova vedení a Corbyna samotného, se můžeme jen dohadovat. Napovědět může citovaná dokumentární série The Lobby a jisté zmínky najdete i ve filmu WhichHunt a dalších. Nicméně, při uvažování tímto směrem, jistě legitimním, které v jiných případech zakládá maximálně na běžné otázky po vlivu v politice a korupčním jednání, si právě v tomto případě musíte dát pozor na obvinění z antisemitismu.
Pokud Vaše otázka směřuje šířeji k případnému Corbynovu vítězství, pak ano, mohl v téhle věci např. zpochybnit za Británii Asociační dohodu EU-Izrael, v rámci které (program Horizont 2020) směřuje převis evropských prostředků do izraelských firem a institucí, a to i v osadách, a která v praxi porušuje již svou preambuli podmiňující podobné obchody dodržováním lidských práv (to tedy ještě před brexitem). Po brexitu mohl Corbyn pro Británii prosazovat např. přijetí zákona podobného irskému, který zakazuje pro irský trh veškerý dovoz zboží z nelegálních izraelských osad Západního břehu (nejen tedy jen jejich značení). V době nárůstu obchodní výměny s Izraelem a zvláště tlaku na obchod různých "bezpečnostních technologií" by se jednalo o citelný a nežádoucí zásah.
Nicméně si nemyslím, že za Starmerovým tažením stojí peníze, spíš vnímám, že chtěl mít klid od podobného tlaku, jakému čelil Corbyn. Nejde také zdaleka o podobně charakterního vůdce jako byl on, a jak se ukazuje, otázka okupované Palestiny a dodržování lidských práv a mezinárodních závazků pro něj může být lehce směnitelná za podporu vlivových skupin a médií. Otázka "boje s antisemitismem" je též očekávaně otázkou žádanou a správnou. Její rozporování poukazem na instrumentalizaci antisemitismu k vydírání lidskoprávních aktivistů může přinést jen problémy.
Pokud přijdete s tvrzením, že Izrael jako stát rasistický a apartheidní (jak to uvádí ve svých zprávách i OSN) musí v této podobě skončit (tak jak to říká ve světě i řada židů), ještě to z vás antisemitu nedělá.
Pokud někdo tvrdí, že židé nemají v Palestině co dělat, jde o výrok stejně antisemitský jako tvrdit, že všichni židé patří do Izraele.
Srovnání s homofobií nesedí už z toho důvodu, že nezpochybňujeme existenci antisemitismu, jen varujeme před jeho instrumentalizací v mocenské manipulaci, která má umlčet kritiku jednoznačných křivd.
Pane Jehličko, srovnání s homofobií sedí celkem dobře: já totiž také nezpochybňuji samotnou existenci předsudků a nenávisti vůči homosexuálům - to bych jinak musel být úplně slepý. Varuji ale (stejně jako Vy v případě antisemitismu) před její instrumentalizací - samozřejmě taky v mocenské manipulaci...
Ovšem to tvrzení, že "Izrael musí v této podobě skončit" - neřekl to Mahmúd Ahmadínežád?
V článku se čtyřikrát vyskytuje slovo "židé", ve všech případech s malým počátečním písmenem. Pokud vím, ve významu "příslušník židovského národa" se ve slově "Žid" píše velké počáteční písmeno, podobně jako třeba ve slově "Palestinec". Slovo "Palestinci" se v článku vyskytuje desetkrát, pravopisně vždy správně s velkým počátečním písmenem.
Jde tedy opravdu o záměr? Chtějí autoři článku psát "židy" s malým počátečním písmenem a "Palestince" s velkým?
Vážený pane Jehličko, děkuji za vysvětlení.
Jsem bohužel nucen přiklonit se k té skutečnosti, že důsledné psaní slova "židé" (s malým počátečním písmenem) je v článku výše projevem jakéhosi "politizování pravopisem", a to z toho důvodu, že s malým počátečním písmenem se to slovo objevuje také v diskusním příspěvku pana Jehličky i poté, co jsem zde poprvé (16. listopadu 2020 v 10.55) určitou pochybnost [v hranatých závorkách] vyjádřil a pan Jehlička na onen můj příspěvek reagoval (ta "pravopisná" pochybnost tedy nemohla v žádném případě uniknout jeho pozornosti).
Jestliže je zde tedy poukazováno na údajnou instrumentalizaci "záporného vztahu k Židům" (k Židům jako národnosti) a přitom je tento záporný vztah vyjadřován pravopisem (židé - zcela záměrně malé počáteční písmeno; Palestinci - velké počáteční písmeno), pak na mě celý článek působí jako článek pokrytecký - píše o "údajné" instrumentalizaci nenávisti (instrumentalizaci pojmu antisemitismus), ale sám tuto nenávist projevuje pravopisem - podobně, jako se třeba po 2. sv. válce v Československu slovo "němec" psalo s malým "n"...
Přílišné zohledňování určitých nepravostí a vnímání jich jako neslučitelných třeba s povoláním (ba i uměleckou činností) není novým ani malým pokleskem (nejen krajní) levice. Případné vylučování Corbyna ze strany by bylo přepjaté a nejspíš ve skutečnosti i jinak motivované.
Na druhou stranu pro vysoké funkce je opravdu vhodná velká míra politické bezúhonnosti a lze tedy říci, že vyjádření ohledně Židů Corbyna prostě dohnala. A zdiskreditovala. Ono může být působivé, jste-li zaujatým aktivistou, třeba jako pan Jehlička, dojde-li ovšem případně na kandidaturu, či působení v opravdu zodpovědných funkcích, je náhle z možná přece jen přednosti po zásluze velký problém.
Pana Horáka bych poprosil, aby uvedl, jaká konkrétní "vyjádření ohledně Židů Corbyna prostě dohnala". Ať jsme u toho aktivismu věcní.
Jinak bych doplnil, že text nenapsal jen člen Mezinárodního hnutí solidarity Jehlička, ale též členka Židovského hnutí solidarity Křížová.
Pana Nushranta bych poprosil, aby text lépe četl. O žádné "instrumentalizaci "záporného vztahu k Židům"" nepojednává a pokud už chce pan Nushrant rozvíjet teorii nenávisti na základě pravopisu, ať se s ní obrátí k těm židům, kteří na malém počátečním písmenu vysloveně trvají jako na obsáhlejším a pro ně korektnějším.
Potřeba citovat bývalého íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda je sice zajímavá, nicméně bych odkázal na politiky jiné, našemu okruhu bližší, kteří apelovali a apelují na ukončení izraelského apartheidu, jako byli a jsou Jimmy Carter, Desmond Tutu, Nelson Mandela, ale třeba i Ehud Olmert či Ehud Barak. O zprávách OCHA OSN nemluvě. To, že jiný Izrael není, není věcí aktivistů.
Pane Jehličko, v té věci instrumentalizace antisemitismu si podle mě protiřečíte:
"O žádné 'instrumentalizaci záporného vztahu k Židům' článek nepojednává..."
"... nezpochybňujeme existenci antisemitismu, jen varujeme před jeho instrumentalizací..." (v reakci na kritiku citované pasáže z článku)
-----------------------------------------
Na nebezpečí instrumentálního zneužívání "antisemitismu" je upozorňováno také v samotném perexu nad článkem.
"... ať se s ní obrátí k těm židům, kteří na malém počátečním písmenu vysloveně trvají jako na obsáhlejším a pro ně korektnějším."
Máte, pane Jehličko, na mysli onu - z hlediska ultraortodoxních židů - "herezi" vybudování židovského státu bez příchodu Mesiáše?
Pane Jehličko, že Corbyn bagatelizoval antisemitismus v Labour Party, to se dá pochopit, neboť je běžnou praxí vlastní stranu hájit. Nicméně jsou zde jeho vlastní počiny, myslím někdejší přítomnost u hrobů teroristů z Mnichova, označení členů Hamásu jako přátel, nebo též obhajobu trapných klišé o Židech. (Ano, to všechno jsou - také - vyjádření "ohledně Židů".)
Jak však vyplývá z mých řádků výše, z toho "dohnání Corbyna", pro působení ve vrcholné politice je potřeba být "teflonový". Konkrétní vyjádření vrchního rabína či posléze odchody poslanců (a jejich zdůvodnění), to byla fakta nikoli bez politických důsledků. Neúspěšné předsedy bývá pak někdy potřeba poněkud odklízet z výsluní, aby byl nový začátek hladší a přesvědčivější. Ne že by se mi to zrovna líbilo, ale je to tak.
"... definice, která mezi příklady antisemitismu vmíchala i (...) zpochybnění jeho vzniku [zpochybnění vzniku státu Izrael]..."
"Pokud přijdete s tvrzením, že Izrael (...) musí v této podobě skončit (...), ještě to z vás antisemitu nedělá."
--------------------------------------
Otázka tedy zní, zda antisionismus [požadavek ukončení existence státu Izrael] je či není antisemitismem.
Pane Horáku,
nejen že na přímý dotaz neuvedete žádný důkaz svého "odvážného" tvrzení o "vyjádřeních ohledně Židů (která) Corbyna prostě dohnala", ale z Vaší odpovědi je navíc patrno, že jste článek nejspíš vůbec nečetl.
Jinak byste nemohl recyklovat ta nesmyslná a lehce vyvratitelná tvrzení s "věncem teroristům z Mnichova", který prostě nebyl. Ptát se Vás proto na příklady Corbynovy "obhajoby trapných klišé o Židech" nejspíš cenu nemá.
Doporučil bych Vám proto, stejně jako panu Nushartovi, si článek přečíst, třeba i znova.
Pane Jehličko, ještě jednou. Váš dlouhý článek jsem prve skutečně nečetl celý. Nicméně moje formulace nejsou ani vůči Vám, ani vůči Corbynovi nepřátelské. Snad jim můžete vyčítat smířenost s reálnou politikou. Podle mě jde o to, být si jejich osidel vědom.
Nenapsal jsem, že Corbyn položil věnec na hrob teroristů. To by bylo něco neuvěřitelného a právem by bylo hned "vymalováno". Nicméně účelové dehonestace nebývají zaměřeny nahodile, nýbrž na oblasti, kde je oponent slabý a nedůvěryhodný. Řekněme tedy, že jde o anglickou obdobu našeho představení "Jak s Paroubkem?".
Vy, pane Jehličko, oceňujete aktivisty za palestinské zájmy. Mně to nevadí. Evropská politika Palestincům výrazně pomáhá a je k nim, jako slabší straně v konfliktu, poměrně benevolentní. Politik na levici, navíc nebezpečný protivník, může snad právě proto, být snadno vystaven obviňování, že má k potřebnému názorovému středu příliš daleko.
Corbyn měl svůj postoj k brexitu i Židům a Izraeli včas přeformulovat. Mohl potom coby premiér provádět levicovou politiku, a to se vším všudy.
Pane Jehličko, varuje tedy článek před nebezpečím instrumentálního zneužívání "antisemitismu" (jak se píše v perexu), nebo před tím článek nevaruje?
Ano, pane Nusharte, pokud jste pozorně četl, z článku opravdu vyplývá a je založen na tom, že antisionismus ještě neznamená antisemitismus. Troufám si dokonce tvrdit, že většina židů nejsou sionisté a značná část z nich jsou dokonce antisionisté a o sionismu Vám někteří z nich budou dokonce tvrdit, že je antisemitský. Tito jsou pak zase jinými označováni za antisemity, i když jsou židy a nálepkuje je tak třeba i ten, který židem není.
Může se pak lehce stát, že Izrael obhajuje kdejaký antisemita, kdežto mezi jeho kritiky patří zásadoví antirasisté jako je Corbyn.
Pane Horáku,
obávám se, že Váš apel ze závěrečného odstavce postrádá smyslu, pokud chceme, aby byl Corbyn ve svém antirasistickém politickém směřování a obhajobě univerzálních lidských práv konzistentní.
Stran "věnce teroristům" si dovoluji připomenout, že jste napsal doslova "někdejší (Corbynova) přítomnost u hrobů teroristů z Mnichova", přičemž o jiné přítomnosti než s věncem se při štvanici na něj nemluvilo.
Pokud jde o představu "výrazné pomoci evropské politiky Palestincům", i zde by se dalo namítat, že tomu tak není. Už jen kvůli neskonale větší finanční podpoře EU Izraeli (v rámci programu Horizont 2020 směřující i do nelegálních izraelských osad), restrikcím v podpoře palestinského vedení (fakticky podmíněno smířením se s okupací), nedostatečné podpoře na mezinárodním poli (neochotou zavést na vybrané izraelské představitelé sankce podobné těm proti ruskému vedení za okupaci Krymu) či neschopností zakázat dovoz izraelské produkce z nelegálních osad Západního břehu, které prosperují z přivlastněných palestinských zdrojů. To jen, abych uvedl některé ze základních výhrad.
ZÁSADNÍ OTÁZKA:
V reakci na Vaše důsledné psaní slova "žid" s malým počátečním písmenem bych Vám, pane Jehličko, rád položil otázku: kdo je podle Vás Židem (židem), kdo je oprávněným subjektem izraelského Zákona o návratu?
Když tedy píšete malé počáteční písmeno, je pro Vás rozhodující halacha?
Od toho se pak může odvíjet Vaše chápání pojmu "antisemistus", tedy toho, co antisemitismem je, a co antisemitismem není.
Omlouvám se, ne "antisemistus", ale "antisemitismus".