Abych zjistila, jak moc se otázka české prezidentky u nás bere vážně, pustila jsem si film Rudolfa Havlíka Prezidentka z roku 2022. A zjistila jsem, že se otázka vážně nebere, film je v podstatě „deník princezny“, kde Aňa Geislerová nemusí řešit ani jeden politický problém.
Musím pro spravedlnost říct, že v oboru literatury, audiovize a divadla mám s ministerstvem kultury trochu lepší zkušenosti. Pokud jde o tlačítko na grantových žádostech, když jsem podávala žádost pro naše Sdružení pro rozhlasovou tvorbu ( uzávěrka do konce října 2021), tlačítko fungovalo a údaje se načetly.
O tomhle povinném vyúčtovávání do konce roku psával kdysi úplně do omrzení Ondřej Vaculík - už je to dobrých dvacet let. Jestli se nic nezměnilo, pak by hlavně měli příslušní činitelé srozumitelně vysvětlit, proč to tak musí být, když je to zjevný nesmysl. A zrušit to, ano. Pro náš audiovizuální projekt musíme podat vyúčtování do konce ledna ( přehlídka Report se koná začátkem listopadu).
Děkuju, Mikuláši, za zprávu o Jízdě za klima i za připomenutí, že v kraji, o němž se píše převážně negativně ( snad protože je to efektní) žije spousta lidí, kteří na život tady vsadili svou budoucnost a pracují pro to, aby byla smysluplná a perspektivní.
K aktivitám občanských spolků bych ráda přidala aktivity Základní umělecké školy Ferdinanda Leopodla Gassmanna v Mostě, kde mimo jiné působí i skvělý literárně dramatický obor pod vedením BcA.Pavla Skály. Jeho žáci pravidelně účinkují na vrcholné amatérské přehlídce Jiráskův Hronov a hostují na nejrůznějších, i zahraničních, festivalech. Poetika i témata jejich inscenací se vždy tak či onak vztahuje k současnosti a jejím naléhavým tématům, byť třeba na podkladě klasické látky. Děti a studenti, kteří tímhle dramaťákem projdou, jsou vybaveni schopností nekonvenčního pohledu na svět a život, nenechají se oblbovat konzumem ani manipulacemi ze strany těch, kteří v kraji vládnou ekonomicky nebo politicky. Stojí zato být s nimi ve spojení, byť si moc nedávají záležet na tom, aby svou činnost pořádně prezentovali na internetových stránkách školy ( a měli by to zlepšit).
Ostatně podobně produktivním zdrojem svobodného myšlení, kreativity a kvalitního života, při němž je důležité i vážit si a mít rád místo, kde žiju, je Základní umělecká škola Roberta Schumanna v Aši ( viď, Mikuláši), kde se projevuje svébytná a tvůrčí ruka nedávné ředitelky Pavly Hoškové i té současné Anny Pokorné ( které spolu ostatně jako studentky v amatérském divadle začínaly). Ona vedoucí ruka musí mít opravdu otevřenou dlaň pro všechno, co je v kraji důležité, a pro všechny, kterým o něco jde. V Aši, mimochodem, vychovávají vynikající muzikanty.
Spojenectví environmentálních a kulturních aktivit je budoucností míst, o nichž panuje spousta negativního mínění. Což se koneckonců dá pomalu říci o celé naší zemi.
Ano, je jasné, že se politická koncepce musí stavět na něčem, co lze snadno zformulovat a celkem každý tomu může rozumět. Blahobyt je srozumitelný a vyhnout se mu nechce v rétorice nikdo. Spolupráce je už složitější? Možná by nemusela být, každý ji přece ze života zná. Vzpomínám si, jak jednou v předvolební debatě Klause doslova "utřel" Vladimír Špidla. Jenže ten dialog nepokračoval, vinou poměrů v sociální demokracii. Ale moje otázka je, jestli k ostrému ideovému sporu musí nutně patřit i to, že odpůrce je nutné urážet a degradovat? Tuhle kulturu u nás Václav Klaus nastolil a Miloš Zeman obludně rozvinul - ale vážně to nejde bez toho? Jak je to třeba v Německu?
Budoucí prezidentka
Alena Zemančíková
Abych zjistila, jak moc se otázka české prezidentky u nás bere vážně, pustila jsem si film Rudolfa Havlíka Prezidentka z roku 2022. A zjistila jsem, že se otázka vážně nebere, film je v podstatě „deník princezny“, kde Aňa Geislerová nemusí řešit ani jeden politický problém.
Andrej jako jeden z nás. Jak ženské magazíny Agrofertu vylepšují image Babišovi
Vojtěch Berger
To je naprosto odporné - tedy, chování Babišových agentů a celé jeho famílie. Jak je možné, že tohle na lidi působí?
Pane ministře kultury, zrušte tento blacklist
Jan Šícha
Musím pro spravedlnost říct, že v oboru literatury, audiovize a divadla mám s ministerstvem kultury trochu lepší zkušenosti. Pokud jde o tlačítko na grantových žádostech, když jsem podávala žádost pro naše Sdružení pro rozhlasovou tvorbu ( uzávěrka do konce října 2021), tlačítko fungovalo a údaje se načetly.
O tomhle povinném vyúčtovávání do konce roku psával kdysi úplně do omrzení Ondřej Vaculík - už je to dobrých dvacet let. Jestli se nic nezměnilo, pak by hlavně měli příslušní činitelé srozumitelně vysvětlit, proč to tak musí být, když je to zjevný nesmysl. A zrušit to, ano. Pro náš audiovizuální projekt musíme podat vyúčtování do konce ledna ( přehlídka Report se koná začátkem listopadu).
Jak chtějí lidé žít až skončí uhlí? Zeptejte se jich!
Mikuláš Černík
Děkuju, Mikuláši, za zprávu o Jízdě za klima i za připomenutí, že v kraji, o němž se píše převážně negativně ( snad protože je to efektní) žije spousta lidí, kteří na život tady vsadili svou budoucnost a pracují pro to, aby byla smysluplná a perspektivní.
K aktivitám občanských spolků bych ráda přidala aktivity Základní umělecké školy Ferdinanda Leopodla Gassmanna v Mostě, kde mimo jiné působí i skvělý literárně dramatický obor pod vedením BcA.Pavla Skály. Jeho žáci pravidelně účinkují na vrcholné amatérské přehlídce Jiráskův Hronov a hostují na nejrůznějších, i zahraničních, festivalech. Poetika i témata jejich inscenací se vždy tak či onak vztahuje k současnosti a jejím naléhavým tématům, byť třeba na podkladě klasické látky. Děti a studenti, kteří tímhle dramaťákem projdou, jsou vybaveni schopností nekonvenčního pohledu na svět a život, nenechají se oblbovat konzumem ani manipulacemi ze strany těch, kteří v kraji vládnou ekonomicky nebo politicky. Stojí zato být s nimi ve spojení, byť si moc nedávají záležet na tom, aby svou činnost pořádně prezentovali na internetových stránkách školy ( a měli by to zlepšit).
Ostatně podobně produktivním zdrojem svobodného myšlení, kreativity a kvalitního života, při němž je důležité i vážit si a mít rád místo, kde žiju, je Základní umělecká škola Roberta Schumanna v Aši ( viď, Mikuláši), kde se projevuje svébytná a tvůrčí ruka nedávné ředitelky Pavly Hoškové i té současné Anny Pokorné ( které spolu ostatně jako studentky v amatérském divadle začínaly). Ona vedoucí ruka musí mít opravdu otevřenou dlaň pro všechno, co je v kraji důležité, a pro všechny, kterým o něco jde. V Aši, mimochodem, vychovávají vynikající muzikanty.
Spojenectví environmentálních a kulturních aktivit je budoucností míst, o nichž panuje spousta negativního mínění. Což se koneckonců dá pomalu říci o celé naší zemi.
Panu profesorovi k narozeninám
Alena Zemančíková
Ano, je jasné, že se politická koncepce musí stavět na něčem, co lze snadno zformulovat a celkem každý tomu může rozumět. Blahobyt je srozumitelný a vyhnout se mu nechce v rétorice nikdo. Spolupráce je už složitější? Možná by nemusela být, každý ji přece ze života zná. Vzpomínám si, jak jednou v předvolební debatě Klause doslova "utřel" Vladimír Špidla. Jenže ten dialog nepokračoval, vinou poměrů v sociální demokracii. Ale moje otázka je, jestli k ostrému ideovému sporu musí nutně patřit i to, že odpůrce je nutné urážet a degradovat? Tuhle kulturu u nás Václav Klaus nastolil a Miloš Zeman obludně rozvinul - ale vážně to nejde bez toho? Jak je to třeba v Německu?