Proti sobě sedí dva hráči a bojují o vše. Vlastně „jen“ o titul mistra světa. Stav zápasu je vyrovnaný, hraje se poslední partie a na šachovnici už nezbývá mnoho figur.

Osmnáctiletý Ind Dommaradžu Gukeš má pěšce navíc, ale zdá se, že to k výhře stačit nebude. Dvaatřicetiletý Číňan Ting Li-žen hraje logický tah, nabízí výměnu věží.

Gukešovi se zalesknou oči. Vidí nadějnou možnost, ale nehraje hned, sedí, počítá a kontroluje varianty. Následně mění věže i střelce. Zdánlivě bezvýznamný pěšec rozhoduje o titulu.

Ting se vzdává, podává soupeři ruku a odchází. Gukeš se usmívá, následně přicházejí slzy štěstí. Mladý Ind vítězí a ve svých osmnácti letech se stává nejmladším mistrem světa. Nebo ne?

Královská kronika

Garri Kasparov se stal mistrem světa v roce 1985, když ve vyrovnaném souboji přemohl svého předchůdce Anatolije Karpova. Kasparov byl přibližně dvacet let nejsilnějším hráčem světa, nicméně kvůli neshodám s Mezinárodní šachovou federací (FIDE) se roku 1993 rozhodl hrát zápas o titul nezávisle na ní. FIDE ho diskvalifikovala a jejím mistrem světa se opět stal Anatolij Karpov, čímž začalo třináct let trvající dvojvládí.

Kasparov po vyloučení založil vlastní organizaci. Roku 2000 překvapivě podlehl v zápase krajanovi Vladimiru Kramnikovi. FIDE mezitím pořádala vlastní mistrovství světa, v němž dostalo příležitost bojovat o titul výrazně více soutěžících. A roku 2002 ji využil osmnáctiletý Ukrajinec Ruslan Ponomarjov, když ve finálovém zápase překvapivě porazil svého krajana Vasyla Ivančuka.

Podobně jako Gukeš, také Ruslan Ponomarjov má mimořádný talent a již odmala šel za svým cílem. Roku 2004 titul neobhájil. Ptám se ho, zda bylo těžší dosáhnout takového úspěchu tehdy, nebo dnes. „Nikdy to není snadné. Musíš být silný hráč, mít dobrý tým a také štěstí,“ odpovídá.

Tituly se podařilo sjednotit znovu v roce 2006, když Rus Kramnik porazil v dramatickém souboji Bulhara Topalova. FIDE později své vlastní tituly z let 1993 až 2005 zrušila. Tyto šampionáty byly obecně vnímány jako méně prestižní, přesto se ale jedná o kontroverzní rozhodnutí.

Rodokmen šachu

Kořeny královské hry sahají do Indie. Její babičkou byla čaturanga, indická desková hra, při níž se používala kostka. V Persii z ní v 7. století vznikl šatrandž, v němž už náhodný prvek v podobě kostky přítomen nebyl. Moderní šach vznikl v Evropě v 15. století, když se výrazně změnila role dámy a střelce. Následné úpravy pravidel již byly spíše kosmetické.

Indie je kolébkou šachu, nicméně v jeho moderní historii ještě v 70. letech dvacátého století stála stranou dění, jehož centrum se nacházelo ve východní Evropě. Ale právě tehdy zahajoval svou strmou cestu vzhůru Višvanáthan (Viši) Ánand, mimořádně nadaný i velmi pracovitý šachista. Roku 2000 se stal mistrem světa během dvojvládí, po sjednocení titulů byl jediným mistrem světa v letech 2007 až 2013.

Před jedenácti lety ho v zápase přesvědčivě porazil fenomenální Nor Magnus Carlsen, který dodnes drží první příčku světového žebříčku. Titul pak několikrát obhájil, nicméně následně se boje o korunu zřekl.

Příprava na zápas o nejvyšší titul většinou trvá několik měsíců. Potřebujete mít sehraný a schopný tým sekundantů a musíte sami tvrdě pracovat, abyste v zahájení ani v dalších fázích hry nezaostávali za soupeřem. Magnus to vše absolvoval několikrát, dokázal, že je nejlepší, ale další zápas ho už nelákal.

Po jeho odchodu o titul hráli ruský velmistr Jan Něpomňaščij a Číňan Ting Li-žen. Ting po velkém boji zvítězil, ale úspěch si vyžádal svou daň v podobě psychických potíží připomínajících syndrom vyhoření. V následujícím roce a půl Číňan podával matné výkony, nicméně k letošnímu zápasu o mistra světa nastoupil v podstatně lepší formě.

Ting příjemně překvapil, když černými po energické hře vyhrál úvodní partii. Gukeš brzy srovnal skóre a nedlouho před koncem se dostal do vedení; tentokrát ovšem kontroval Ting. Do konce nebylo zřejmé, kdo zvítězí.

O výsledku rozhodl až závěr čtrnácté partie. Kdyby skončila nerozhodně, následoval by tie-break v podobě kratšího zápasu hraného výrazně rychlejším tempem, v němž by se mohlo stát cokoliv. Ale na kdyby se nehraje.

Indické šachové jaro

Viši Ánand nadále hraje na velmi vysoké úrovni, nicméně v posledních letech své účinkování v soutěžích omezil. Zato se po zisku titulu i po jeho ztrátě usilovně věnoval popularizaci šachu v Indii, což se projevilo prudkým růstem zájmu o „královskou hru“, nástupem mimořádně talentované nové generace i štědrou sponzorskou podporou nejen pro ni.

Lídrem této generace je dnes právě Gukeš, nicméně je v ní jen prvním mezi rovnými. V současné Indii jsou šachy mimořádně populární, takže talentovaná mládež má výborné podmínky k růstu. Nebo ne?

Abyste uspěli ve světovém měřítku, potřebujete se nejprve prosadit na domácí scéně, což je velmi obtížné. Při podobné konkurenci není divu, že se mnozí mladí Indové věnují šachu na plný úvazek, trénují osm i více hodin denně a školní výuku absolvují dálkově. Na turnaje často jezdí v doprovodu příbuzných nebo trenérů.

Podobný přístup je běžný i v některých dalších asijských zemích, například v Uzbekistánu. V mnoha zemích jsou šachy mimo jiné i možností společenského vzestupu. Ostatně v devadesátých i nultých letech bylo lákavé vydělávat na soutěžích v západní Evropě a utrácet v České republice.

Od té doby se rozdíly v příjmech, a především v životních nákladech snížily a počet profesionálních hráčů u nás výrazně poklesl. To mne netěší, na druhé straně ale je dobře, že ve srovnání s devadesátými lety už dnes v Evropě nejsme tak chudými sousedy.

Demokratické ctnosti královské hry

Šachy jsou u nás vnímány spíše jako ušlechtilý koníček, který může vhodně doplňovat školní výuku. Nad kostkovanou deskou se mohou mezi sebou za rovných podmínek utkávat děti, lidé v produktivním věku i senioři, lidé s hendikepem i bez něj, muži se ženami, intelektuálové s hospodskými typy, bohatí s chudými.

Během hry mizí jazyková bariéra, šachy mohou spojovat lidi napříč zeměmi a kulturami. Mohou rozvíjet logické myšlení i u dětí, jež matematika neoslovuje.

Šachy nás učí zodpovědnosti za vlastní rozhodnutí, dobrému soustředění, racionální volbě mezi různými možnostmi, práci na poznání vlastních chyb a jejich odstraňování. Někdy úspěšněji, jindy méně. Mnozí manažeři uvádějí, že jim šachy pomohly v životě dosáhnout úspěchu. Na druhé straně zdaleka ne všichni šachisté jsou manažery, najdeme zde lidi nejrůznějších profesí i osudů.

Vrcholový šach už tak rozmanitý není. Pokud se chcete v rostoucí konkurenci prosadit, obvykle potřebujete nadání, nadšení, tisíce hodin rozumně vynaloženého úsilí, dobré zázemí i kvalitní trenéry. Oproti mnoha jiným sportům i dalším aktivitám se stále jedná o levnou záležitost, nicméně tato cesta není zdaleka pro každého.