Německé označení pro kompletní přeměnu energetiky „Energiewende“ podobně jako výraz pro škodolibou radost „Schadenfreude“ obletělo svět. Nyní by se všichni, kdo se zajímají o demokracii, fotbal nebo problematiku financí, měli seznámit s německým slovem „Verein“ — spolek, občanské sdružení. Spolkový model německého fotbalu, jakkoli nepřestává být vystavován těžkým zkouškám, totiž opět ukázal svou sílu.

Loni se vedení německé fotbalové ligy pokusilo vybrat soukromého investora, který se měl starat o globální marketing soutěže. Podle původního plánu se počítalo s investicí přes dvě miliardy eur, proti záměru se však postavili fanoušci. Obávali se nepřiměřeného vlivu investorů, kteří by se mohli snažit ovlivňovat například časy výkopů. Mezi šestatřiceti kluby, které hrají v první a druhou Bundesligu, tehdy plán nezískal potřebnou dvoutřetinovou většinu.

Místo aby od svého záměru vedení německé fotbalové ligy upustilo, o několik měsíců později se jej pokusilo protlačit znovu. Snížilo návrh investic na zhruba jednu miliardu eur během dvaceti let a prohlásilo, že existují meze, které investoři nesmějí překročit — například co se týče herních plánů. Fanoušci se však nenechali opít rohlíkem — už kvůli dřívějším nesplněným slibům vedení Bundesligy.

Finanční experti, jako například místopředseda představenstva 1. FC Kolín nad Rýnem a finanční analytik Eckhard Sauren, upozornili, že existují i méně riskantní způsoby financování německého fotbalu. Občanské organizace, jako například Finanzwende, zase zdůrazňovaly, že podstatou soukromého kapitálu je snaha o kontrolu. Spolu s dalšími finančními experty Finanzwende argumentovala, že vedení ligy prostě nemůže garantovat, že soukromý investor bude po dvě desetiletí dodržovat parametry, které předem slíbil.

Pochybný mandát

Prosincové tajné hlasování dosáhlo potřebné dvoutřetinové většiny jen těsně: čtyřiadvacet z šestatřiceti klubů první a druhé Bundesligy ligy souhlasilo s přepracovaným návrhem. Některé kluby následně zveřejnily, jak hlasovaly. Svůj krok odůvodnily tím, že jako spolky jsou vůči svým členům povinny být transparentní. Tak se rychle ukázalo, kterých deset klubů hlasovalo proti záměru — dva se při hlasování zdržely.

Problémy pro vedení ligy nastaly, když se ukázalo, že členové Hannoveru 96 pověřili svého zástupce Martina Kinda, aby hlasoval proti. Kind ovšem odmítl sdělit, jak hlasoval, a když vyšlo najevo, kterých deset klubů hlasovalo proti, bylo nanejvýš pravděpodobné, že hannoverský hlas byl pro, a tudíž rozhodující pro dosažení kvalifikované většiny.

Jasně se ukázalo, že mandát vedení ligy k jednání se soukromým investorem byl od počátku pochybný a naprostá většina organizovaných fotbalových fanoušků v Německu ho nepovažovala za legitimní. Kindovo počínání a evidentní spoléhání se vedení ligy na jeho hlas zpochybňovaly jednu z unikátních vlastností německého fotbalu, a to, že konečnou kontrolu nad kluby vykonávají členové občanských sdružení.

Tento systém je známý také jako „pravidlo 50+1“. Aby klub získal licenci, musí ho zcela nebo přinejmenším většinově vlastnit občanský spolek. Smyslem pravidla je zajistit, aby si členové klubu zachovali celkovou kontrolu, aby se klub nemohl stát obětí zájmů vnějších investorů. Ačkoli Kind pravidlo očividně porušil, vedení ligy se přesto snažilo využít jeho hlasu a vyjednávat o sporné investiční dohodě, kterou fanoušci odmítli již v předchozích měsících.

Vynalézavé protesty

Od prosince se proto protesty na stadionech vyhrotily. Mnoho zápasů v přímém přenosu bylo přerušeno, někdy i na více než třicet minut — a rozhodčí často zvažovali, zda zápas odložit. Fanoušci byli během protestů neuvěřitelně vynalézaví: házeli na hřiště citrony a v rukou třímali transparenty s nápisem „Soukromí investoři nás štvou“. Povedlo se jim dokonce propašovat na hřiště autíčka na dálkové ovládání s připevněnými světlicemi: „Proč autíčka? Přece nebudeme na dálkové ovládání.“ A stále dokola házeli na hrací plochu tenisové míčky, aby si vynutili přerušení hry.

Vedení ligy se pokusilo tyto projevy bagatelizovat s tím, že za nimi stojí pouze militantní menšina. Průzkumy však ukázaly, že protesty podporuje většina fanoušků — až dvě třetiny. A sympatie narůstaly i mezi těmi, kdo fotbal pravidelně nesledují, zejména když se ukázalo, jací investoři za plány stojí. Výběrové řízení se totiž zúžilo na investiční firmy Blackstone a CVC, které se tak dostaly pod drobnohled veřejnosti, jemuž se soukromé investiční skupiny obvykle snaží vyhnout.

Velmi kriticky se začalo hovořit o tom, že obě skupiny využívají peníze saúdskoarabského státního investičního fondu, stejně jako o jejich obchodním modelu, jehož cílem jsou extrémní zisky bez ohledu na to, zda se investice týkají rizikového start-upu, zdravotnictví nebo fotbalu.

Ve sportovních časopisech se rázem objevovaly rozhovory s finančními experty, v hlavních sportovních pořadech se rozebíraly lobbistické praktiky investičních společností, ve zprávách se vysvětlovalo „pravidlo 50+1“ a zástupci fanoušků v talkshow zpochybňovali obchodní model investičních fondů.

Vítězství občanské společnosti

Investiční skupina Blackstone z výběrového řízení nakonec odstoupila. Stále více klubů žádalo nové hlasování a přehodnocovalo svou podporu dohody. V průběhu prosince zpochybnil platnost Kindova hlasování i sám hannoverský klub. Vedení ligy nejprve navrhlo nové hlasování, při kterém by se hranice pro schválení návrhu snížila na prostou většinu klubů. Když ale fanoušci dali jasně najevo, že by takový postup chápali jedině jako snahu o vyhrocení konfliktu, vedení ligy od dalšího hlasování upustilo.

Ve středu 21. února se na mimořádném zasedání výboru německé fotbalové ligy hlasovalo o zrušení výběrového řízení. V později vydaném prohlášení ligoví představitelé potvrdili také svou podporu pravidlu 50+1. Následně ovšem některé z bohatších klubů daly najevo, že pravidlo pro ně představuje konkurenční nevýhodu oproti anglickým a španělským klubům. Dá se proto očekávat, že v příštím kole zápasu mezi fanoušky a fotbalovými manažery se bude hrát o jeho zachování.

Není ovšem pochyb o tom, že toto kolo vyhrála občanská společnost a žádné obří soukromé kapitálové investice do bundesligového marketingu v nejbližší době směřovat nebudou. Protesty byly úspěšné a velcí soukromí kapitáloví hráči — CVC spravuje 388 miliard eur — navzdory intenzivnímu lobbování nedosáhli svého cíle. Jeden novinář označil protesty za jedno „z nejúspěšnějších sociálních hnutí posledních let“.

Odpor zvítězil zejména proto, že dokázal spojit lidi velmi rozdílných politických postojů. A také proto, že díky spolkové základně německého fotbalu to byli fanoušci, kdo měl rozhodující slovo, takže pokus o prosazení dohody proti jejich vůli snadno přerostl v bouři. A konečně také proto, že se komunita, demokracie a další široce sdílené společenské hodnoty postavily proti nadměrné ziskům a moci několika elitních fotbalových manažerů a finančních kolosů.

Soukromý kapitál, nebo veřejné dobro

Vítězství se tak netýká jen fotbalových fanoušků, nýbrž všech, kdo se snaží bránit financializaci rozličných oblastí našeho života. Ještě před několika týdny by většina lidí nevěřila, že ve střetu zájmů soukromého kapitálu a úsilí o veřejné blaho nemusí nutně zvítězit první. Němečtí fanoušci ukázali, že je možné porazit i ty největší finanční hráče. Na čím dál intenzivnější financializaci sociálních a kulturních statků, jakými jsou fotbal, zdravotnictví nebo bydlení, není přece vůbec nic „přirozeného“.

Vítězství německé občanské společnosti dává naději, že vhodným přístupem dokážeme finanční systém zkrotit i ve větším měřítku a přimět ho, aby sloužil lidem a reálné ekonomice, ne jen nadměrným ziskům svých majitelů. Díky protestům fotbalových fanoušků se v Německu v posledních týdnech zvýšilo povědomí o nebezpečí, které plyne z očekávání nadměrných zisků soukromého kapitálu v oblastech, kde nemá co dělat. Nyní by toto poznání mělo vést k přehodnocení role soukromého kapitálu ve společnosti jako celku.

Z anglického originálu Football, democracy and private equity publikovaného na webu Social Europe přeložil OTAKAR BUREŠ.